Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

pondělí 26. září 2011

Krátké shrnutí sedmi dnů (38.)

Jak jsem anoncoval v minulém shrnutí, v pondělí se děly věci. Po celý předminulý týden jsem různě korespondoval s kdekým, s několika lidmi i opakovaně a jedna z těchto komunikací se přiostřovala a přiostřovala se dost. Dotyčný člověk na závěr zavolal a optal se mě velmi ostře, co tím jako myslím. Oznámil jsem natvrdo tomu hlasu v telefonu, že pokud myslí vážně větu na konci svého emailu, že je lhář. Dotyčný člověk se začal vymlouvat že jí to nadiktoval vývojář, ale to už jsem byl vytočený, takže jsem jí řekl že jí lže tedy on....

Škoda, že jsem ten telefon hned na začátku nepoložil, protože mě to pak dodatečně štvalo, a dokonce jsem se začal bát, protože ani ne do čtvrt hodiny jsem dostal příkaz od svého vedoucího, abych se u něj stavil.

Existují podivné náhody a tohle začalo vypadat jako další podivná náhoda, přestože na schůzce se mnou mezi čtyřma očima začal šéf řešit zcela jiné problémy, ale uvedl je takovým zvláštním souvětím.... Nebo už vidím duchy tam, kde nejsou?

Úterní dračák tentokrát proběhl normálně, leč naposledy se úterního hraní účastnili dva novopečení pražští studenti VŠ, neboť jim začne výuka. Já na konci 38. týdne už mám za sebou kompletní výuku dvou předmětů a u třetího mi chybí účast na cvičení.... Školy jsem si užíval ve čtvrtek, pátek i sobotu...

Čeho jsem si ale v tomto týdnu užíval nejvíce, byly smutné lidské osudy, první a poslední z nich začínají tím, kterak dotyčná matka z nějakého důvodu přišla o práci, spolehla se na to, že si sežene práci rychle nebo dostane důchod, ale ouha, nezadařilo se a spadly do dluhové pasti. Bohužel spadly tak nešikovně, že prolétly i záchytným sociálním sítem a skončily bez koruny.

zdroj: http://i.imgur.com/suaV6.gif
Mohu se jen rozčilovat nad tím, že jsou důchody přidělovány tak pomalu a že už dokonce začal být problém s vyplacením i záloh na důchod. Jenže potom, co jsem v tomto týdnu viděl, začínám souhlasit s tímto názorem:
"oni by nejradši nepřiznali důchod ani quadroplegikovi!"
Začal jsem si připadat jako účastník tohoto obrázku, kde je jako nejbohatší vykreslen žebrák, neboť má v ruce skutečné peníze a své. Na rozdíl od ostatních, kteří mají vypůjčeno.

Kamarád A* mi sdělil na téma dluhy pro mě úděsná čísla. Suma všech dluhů všech domácností na území Česka přesahuje 1.2 bilionu Kč ( 1200 miliard Kč). Dluh státu je 1.46 bilionu Kč (tedy 1460 miliard Kč)

Státní dluh se dá podělením počtem lidí v ČR (díky čemuž se ta částka poměrně poníží, jenže pak jakoby dluží i kojenci.). Když jsem se díval na státní dluh před pěti lety, konstatoval jsem, že bych ten můj díl po zpeněžení  většiny svých věcí dokázal svůj díl státního dluhu zaplatit, když by to po mě někdo chtěl. Teď už ani náhodou :-(

Mě osobně děsí to, co se děje v Řecku. I kdyby se řekové rozhodli prodat vše, nedokáží splatit svůj dluh, říkají (někteří) ekonomové