Letos nás na táboře pronásledují silné bouřky z tepla, jež na kopci přelámou stromy, ty padnou na dráty a máme postaráno o pětihodinovou tmu díky nepřítomnosti elektrické energie.
Včera v devatenáct hodin se to stalo znovu, hrozně rychle přilétla bouřka a tentokrát proud vypadl ještě předtím, než pořádně zahřmělo. Nepochopil by to jen blbec...
Okamžitě jedna parta vedoucích startovala a zavírala dětem okenice, druhá parta děti pro změnu zaháněla do chatiček, a já už si v předtuše, že děti stejnak začnou jako naschvál vybíhat, že potřebují na záchod (klidně i každých pět minut) si bral pláštěnku...
"Vyhrál" jsem nejkrajnější chatičku, kde jsou nejmenší prckové a samozřejmě se dělo očekávané. Ale bohužel taky neočekávané - po příchodu vichru se ozvalo zlověstné zapraštění a já na vlastní oči viděl, jak se odchlípla dodatečně přidávaná zateplovací stěna chatičky, vyklonila se do strany - neboť se uvolnily kotvy na horní části zdi, ale hromosvod spolu se spodkem zdi ji udržel.
A teď to dilema - zeď se naklonila a začala padat na mé auto. Současně hrozilo, že zafouká-li vítr opačně, zateplovací stěna se vrátí a opře se do původní stěny. Vydrží to? A za ní jsou děti!
Rozhodl jsem se a toto rozhodnutí mě bude strašit ještě dost dlouho v duši. Šel jsem totiž zachraňovat to, co bylo v dané chvíli nejohroženější. Své auto.
Ostatní vedoucí viděli mé počínání a mysleli si, že pojedu s někým do nemocnice, ale flek, kde jsem zastavil (po 3 metrech jízdy) je znejistěl, když ale viděli můj sprint pro ně, současně s tím zadul vítr a zeď se opět pohnula, k čemuž dopomohl k tomu i šílený liják, který se spustil. Zeď se pohnula směrem ke straně kde jsem původně stál s autem.
Nemusel jsem říct ani slovo, snad deset jich vystartovalo dřív, než jsem řekl první slovo a komplet všechny chatičky evakuovali do jídelny, nejen ty, kde teoreticky hrozil dominoefekt.
Na konci bouřky foukl vítr jiným směrem, jak jsem předpokládal, a stěnu prakticky narovnal na místo.
Pak přijeli námi objednaní hasiči, stěnu na spodku odřízli tak, aby zachránili i elektrické rozvody, pak přeštípli drát hromosvodu a ... stěna šla dolu.
Představa, že ta stěna byla už načnutá a že držela jen díky drátu hromosvodu mě děsí, ale ta hlavní otázka zůstala: Zachoval jsem se správně?
