Paradox Internetu:
Spojuje nás s lidmi, kteří jsou daleko,
a vzdaluje od lidí, kteří jsou přímo vedle nás.
Dnes, respektive už včera, jsem se na obdobné téma bavil se svými sestrami, s nimiž jsem si vyšel do hospůdky na pivko - shodli jsme se, že kdekdo píše na facebook co půlhodinu, co dělá - (kakám, jdu nakoupit, nakoupil jsem, uvřil jsem, papal jsem) a pak, když se má bavit s kamarády v hospodě, tak zjišťuje, že si nedokáže uvědomit cokoliv, co ještě svému kamarádovi nesdělil přes facebook.
Ostatně je to vidět i v naší rodině. Jedna ze sester, která bydlí ode mě stovky kilometrů daleko a nečte můj blog (ani zřejmě neví, že existuje) a na Facebook ji zaregistrovalo její dítě (kam chodí kouknout na fotky, když jí SMSkou upozorníme, že tam jsou), si se mnou měla co povídat a já s ní...
S dalšími příbuznými se vídám častěji a tak tam najít nějaké "neokecané" téma je těžší.
Co mi má však vyprávět kamarád, který snad má pupínky po celém těle, když se aspoň jednou za tři hodiny nevyjádří? Nejhorší je, že si myslí, že jeho zápisky čtu a tak mi při setkání skoro nic neříká, ale já už ho mám z "vybraných příspěvků" vyfitrovaného, takže ...
... takže to vypadá, jako bych měl sklerozu a nepamatuju se, co psal :-( Ostatně od té doby, co mě zřejmě prokoukl, jsme se na pivku či pokecu nesetkali...
