Poznatek amatérského opraváře

V určitém okamžiku se z každého nářadí stává kladivo.

Shrnutí posledního červnového víkendu

Dnešní shrnutí víkendu (navíc trošku předčasné) jsem zařadil do kategorie snů, neb došlo na zjištění astrálního cestování.

Měl jsem jet pro sestru a její kamarádku k letadlu do Ruzyně, tak, abych je přesně o půlnoci z pátku na sobotu vyzvedl...
Této činnosti jsem se až doteď naprosto úspěšně vyhýbal a na Ruzyni byl naposledy za tuhého socialismu, ale tentokrát jsem se už nemohl vymlouvat, takže jsem byl nucen udělat teoretickou přípravu.

Vědouc, že nebudu schopen naprogramovat navigaci tak, aby mě přivedla na správné parkoviště, jsem si načetl mapu a poslechl si vyprávění kolegů, kteří už toto absolvovali, a kteří podobně jako já nechtěli utrácet horentní sumy za parkování na předražených parkovištích za předpokladu, že spoj bude mít zpoždění, čili v plánu musely být dvě věci - nalezení vhodného odstavného místa a až na poslední chvilku najetí na plochu před letištěm, kde se smí stát 15 minut zdarma (a není možné tam stát 4x15 minut). A samozřejmě nějaká ta informovanost od sestry ze zahraničí, jestli odlétli včas, abych si mohl odpočítat čas příletu. Na poslední chvilku mi kamarád poradil, abych si i připočítal dobu odbavení na příletu, protože když prý přiletí 2 letadla za sebou, tak nejprve kompletně vydají zavazadla letadlu prvnímu a pak až druhému. Ostatně i odbavení jednoho letu nějakou tu minutku trvá.

Příznak blížícího se nervového zhroucení

„Příznakem blížícího se nervového zhroucení je přesvědčení, že děláte nesmírně důležitou práci.“

Bertrand Russell

(nalezeno dnes na Facebooku)

Rána do palice

Úplně prapůvodně jsem si chtěl tento čas vyhradit jen na popis víkendu (prakticky zcela bezpočítačového, ale bohužel to nejde. Musím se totiž vypovídat ze šoku, který mě potkal ...

Manuál introverta

Jsou dny, kdy mi kamarádi vnucují myšlenku, že jsem introvertní, jindy mám takový pocit i sám, například, když si vzájemně sdělujeme myšlenky, zážitky a tak, ale já se skorem ani nedostanu ke slovu. (Druhou věcí je, když nemám co říct)

Některé dny mi to nevadí, ale jindy bych sám na sebe potřeboval manuál. Na začátku roku jsem narazil na článek "Manuál introverta" a schoval si tak šikovně odkaz, že jsem na něj nemohl narazit. Takže až dnes...

Stres vzniká tehdy...

Stres vzniká tehdy, když mozek nedovolí tělu,
kopnout někoho do prdele, když si to zaslouží.

Co mi (sakra) vadí?

Po právě proběhlém Teambuildingu na místě, kde jsem již pobýval 2x a který jsem si až na jednu hru užil a docela slušně se bavil, si ale říkám: Co mi přes to všechno krásné na onom teambuildingu dělalo onu pověstnou šedou šmouhu? A taky: Nehledám mouchy tam, kde nejsou?

mé vlastní (starší) foto místa konání 

Příjezd účastníků tentokrát dopadl tak, že jsem přivezl nejprve první partu, pak jel do blízkého okresního města pro druhou část a až pak se se zpožděním objevila pořadatelka F* a druhý z pořadatelů. Oproti loňské zkušenosti, ji omlouval problém v práci a to, že jídlo jsem při otočce do okresního města nabíral já... :-)

A to bylo asi tak jediné, co mi na F* malounko a chvilku vadilo. Vzduch mezi mnou a F* se za ten rok od minula zřetelně vyčistil, dá-li se to takto říci a jsme spolu schopni "zvočivoč" komunikovat, (jen těmi emaily to ještě moc nejde), což jsem měl šanci (obojí) si mnohokrát prozkoušet.

Celý teambuilding, který proběhl s lidmi, se kterými jsem velmi přibližně na stejné vlně se podařil, plněné disciplíny jsem dokázal zvládat relativně dobře, takže co mi vlastně vadilo? Tradiční malý počet účastníků? Shodli jsme se, že za rok jej uděláme v březnu nebo dubnu a pokud ani tam nepřijede větší část našeho týmu ze spolku (dříve sdružení), jež se zde na blogu nejmenuje?

Jedna z prvních her v sobotu byl komorní LARP na téma "šéfredaktor novin odstupuje z funkce a řídí schůzi ke znovuzvolení nového" a protože se to v naší skupině organizovalo poprvé, neproběhla duševní očista, jedna z účastnic to nazvala "odhození role od sebe", kdy po celou hru máte u sebe nějaký symbolický předmět, který fyzicky odhodíte. Já "odhodil" desky se sponou na dokumenty jež jsem si přivezl na roli tak, že jsem na ně zcela zapomněl a staly se tak obyvateli krabice Ztrát a nálezů. Ano, já o té roli věděl dopředu o celé dva dny dříve než ostatní včetně scénáře. A jsem si vědom, že ono silné zapomenutí oněch desek bylo proto, že jsem ve hře prožil několikero nepěkných překvapení...

letošní foto místa konání - zezadu

Určitou část neděle jsem si užíval na sluníčku vzadu za roubenkou mezi ovocnými stromy a tato pohoda s nicneděláním byla přerušena teambuildingovou hrou na téma "cíle a plány spolku", jejíž počáteční reálie až podezřele připomínaly reálie našeho spolku. Ehm. Tedy co si to nalhávám. Byly to do puntíku naše reálie....

Ale co už, s úkolem jsme se ve dvou družstvech popasovali a "půldenní akce", které jsme vymysleli my, bylo přijato s nadšením. I členy vedení spolku, které bylo částečně rozprostřeno mezi účastníky a mezi pořadatele...

Vadí mi tedy popsaná sobotní aktivita, nebo tato poslední nedělní? Kdo jiný by měl vymýšlet činnost, než aktivní členové? Nebo mi vadí, že s F* mohu komunikovat zvočivoč, ale už ne emailově, a ani  dlouhodobější spolupráci není možno mluvit?

Pokud pracujete se sny s dalšími lidmi....

Spíše pro sebe si zde na blogu poznačím určitá pravidla opět nalezena na webu - když už kvůli ničemu, tak kvůli tomu, abych si je pamatoval a nelajdačil, zvlášť, když oba mí kamarádi momentálně potřebují své sny vyprávět a mě považují za jakousi autoritu. Toho se trošku začínám bát, protože za autoritu se nepovažuji, byť se svými sny pracuji už víc jak deset let. V podstatě se v duchu připravuji na nejhorší(??) kdy budu muset dotyčnému sdělit "hele promiň, tohle už zavání, zajdi z a skutečným odborníkem v tom a tom oboru".

1. Vždy si oddělte čas, kdy pracujete se sny přechodovými rituály (může to být i jen zapálení a sfouknutí svíčky, mě se osvědčilo dotáhnout si kafe k počítači a pustit si určitý typ meditační hudby, když jdu svůj sen popsat na blog).

2. Vždy respektujte míru sdílení, kterou volí osoba, která sen vypráví (nikdy nikoho nenuťte, aby mluvil o něčem, o čem mluvit nechce).

3. Nikdy nemluvte o snech druhých lidí s někým dalším (mluvte jen o svých vlastních pocitech, snech, zkušenostech) a to i když jste ve skupině stejně "postižených".

4. Pokud mluvíte o snu někoho jiného, vždy mluvte jen o svých dojmech, postřezích a fantaziích. Nikdy neříkejte „to máš tak…“ „to přece znamená, že…“ apod. Neinterpretujte!

5. Konečnou autoritou pro výklad snu je snící osoba. Nikdy jiný nemůže o významu snu rozhodnout (i kdyby vám byl výklad snu sebe víc jasný).

K bodu čtyři ještě dodám - NEOSVĚDČILO se mi dívat se do snářů i na již hotové interpretace. Ty totiž ve snáři bývají připraveny pro konkrétní stát, národnost (egyptský snář nepoužívat v čechách) ale i pro konkrétní čas - mnohé symboly respektive jejich význam se proměnuje v čase.

Nemluvě o problému, kdy je nějaký symbol popsán v knize tak, že nevěnuje pozornost "podružným" detailům. Zářným příkladem je můj sen o odletu z nějaké zahrady, kdy jsem si ve snáři nalezl symbol "zahrada".  "Zahrada zobrazuje stav vaší mysli, je li taková a maková pak ..." říkal snář. Mezitím jsem měl možnost mít ve snu další zahrady a mohu zodpovědně prohlásit, že v mých zahradách záleží i na tom, jestli na ní někdo pracuje a jak je z toho zmakaný. Jsem si jist, že to onen snářový symbol zahrady posouvá sestsakra do jiného významu! A to nemluvě o tom, že jsem ve snu doteď ani neřešil (a napadlo mě to až teď při psaní tohoto postu) jestli dotyční pracují na svých zahradách, či otročí na cizí :-)

Několik rad, co se sny

Včera jsem tu psal o kamarádech, co si nějak moc sny nepamatují a jeden z nich už mi signalizoval, že si prožil dost ošklivý sen, který si pamatoval tak, že v ten den už ani nešel spát do postele...

Jakmile se začnete bát toho, co se vám může zdát, je to cesta do pekel - anebo pokud jste rozumní, tak do péče odborníka.

Pojďme ale na rady a na mé poznámky k nim - rady jsem stejně jako včera čerpal z několika webů o snech

1. Založte si knihu snů - ze své zkušenosti mohu doporučit trojici datum-název snu - popis snu. Včera jsem ale hovořil i o poznámce co se (nejenom mě) děje v reálu či co očekávám že se mi bude dít či co se vůbec bude dít. Jiné weby doporučují poznačit si i pocity ze snů a nějaké ty asociace. Těžko říct, co se z těchto všech doplňujících údajů pro vás bude hodit, mě se docela hodí právě nadpis snu, protože když jej zvolím trefně, mohu i po letech si daný sen uvědomit. Příkladem budiž můj sen "Ferri a posedlé koťátko", kdy jen podle názvu jsem si jej před momentem odvyprávěl a až pak se šel podívat, co jsem si poznamenal. Ano, přesné detaily snu už byly pryč, ale i tak...
2. Veďte si seznam snů - Až těch snů bude moc, je dobré založit si index, kde mohu sledovat opakující se místa, témata, osoby, události, ale i data ... Tak třeba zjistíte, že se vám o dědečkovi zdá proto, že jste zase zapomněli na výročí jeho úmrtí a vnitřně se za to stydíte. (A dá se tomu předejít vhodně nastavenou opakující se upomínkou třeba v mobilu)
3. Kreslete ke svým snům obrázek - Já sám to nikdy nedělal, takže se k této radě stavím poněkud odmítavě (je to tím, že neumím pořádně kreslit) a i weby se přesně neshodují, co vlastně kreslit....
4. Sdílejte své sny - úplně nejlepší je s někým rozebírat nahlas (vyprávět je v přítomném čase je IMHO nejlepší), ale mě se spolu s kamarádem osvědčilo i to, že si své sny vzájemně komentujeme buď přímo na blogu, nebo i jinak - sejít se vždy nemůžeme, žijeme téměř na opačném konci republiky. 
5. Vyskytne-li se ve vašich snech postava, zvíře či květina, pak se zkuste zeptat, "která moje část by to mohla být?"

Projděte si i včerejší zápisek, tak se dají vyčíst další rady, které jdou použít i pro řešení dnešního tématu .

Na jednom ze seminářů "Práce se sny" zazněl tento pracovní postup, který se mi líbí a já jím dnešní příspěvek zakončím:

1. Vyprávění snu a jeho pojmenování

2. Základní otázky:

- Jaký mám ze snu pocit?

- Co ze snu poznávám ve svém běžném životě?/Může se něco ze snu odehrát v budoucnu?

- Co teď aktuálně řeším? Co potřebuji vědět?

3. Akční plán:

- Co udělám na základě svého snu?

Několik rad, jak zachytit sny

V posledních 14 dnech jsem měl dvě příhody s kamarády (kamarádem a kamarádkou), kteří se podivovali nad tím že si pamatuji sny či že jich mám tolik. Jeden z nich mi dokonce tvrdil, že on si žádné nepamatuje, či že je vůbec nemá.

Na webu jsem našel několikero stránek, které se sny zabývají a vyzobal z nich několikero rad, které se opakují a pokusil se je nějak logicky seřadit.

1. Rozhodněte se, že si sny chcete pamatovat
2. Mějte po ruce (u postele) připravenou tužku s papírem pro jejich zachycení
3. Po probuzení si nechte dost času, abyste si svůj sen vybavili a zaznamenali
4. Zaznamenejte svůj sen hned jak si na něj vzpomenete
5. Pokud si nemůžete vzpomenout, zaznamenejte si pocit po probuzení, první myšlenky nebo jen útržky snových nálad, zaznamenejte cokoli (dáte tak najevo, že to se sny myslíte vážně a příště si je budete lépe pamatovat)
6. Věnujte pozornost svým pocitům - těm po probuzení i těm co se objeví během zaznamenávání snové scény
7. Sen nikdy necenzurujte - napište si ho tak, jak si ho pamatujete, i když to zní podivně
8. Sen neinterpretujte, jen zaznamenejte
9. Vždy se svým snem něco udělejte...
10. Mějte na spánek dostatek času

Hned první rada je jasná - musím se o to začít aktivně snažit, abych si vůbec něco pamatoval. Problémem pak může být to, že to, co si pamatuji, není příliš příjemné. Ale jak se říká - dali jste se do boje a musíte bojovat, podvědomí vám něco říká a vy jste mu začali naslouchat....

Druhá rada je také jasná - když se s úlekem vzbudím třeba ve tři hodiny ráno z nějakého snu a nepoznačím si byť i jen pár vět, pak po pokusu spát dál ráno zjistím, že si sen nepamatuji. Jednou jsem takhle vypekl sám sebe, protože jsem ráno nalezl cosi nečitelného v bloku , co vypadalo jako záznam ze seismografu. Inu stalo se, napůl ve spánku a bez brýlí na blízko jsem si zkusil nějaký svůj sen zaznamenat. No a protože jsem to měl nacvičené a zažité, (prostě zautomatizované), tak to dopadlo, jak to dopadlo. Dnes už tužku a blok u postele nemám, došel jsem mezitím do stádia, kdy si sen pamatuji déle - zvláště ty, které mají nějaký "jiný" děj, než ty "klasické", které zde v blogu nikdy nepopisuji...

Třetí rada je určena pro ty, co jim zazvoní budík a za 15 minut jsou osprchovaní, oblečení a nasnídaní. Tahle ne, přátelé... Pokud hned po probuzení máte pocit, že si svůj sen pamatujete, tak si jej poznačte. Po osprchování, snídani a dalších věcech už mohou být mnohé detaily ze snu pryč. To však, podle mé zkušenosti, neplatí o nočních můrách....

Čtvrtá rada je pro ty, co o svém snu nemohou přemýšlet hned, ale při automaticky prováděných ranních činnostech si mají čas položit otázku "co se mi to vlastně zdálo?". Když "to" pak naskočí, mají možnost přerušit přípravu snídaně a zapsat si nějakou tu poznámku....

Pátou radu jsem zaznamenal spíše pro úplnost, neboť já osobně jsem se jí nikdy neřídil (ale to je i tím, že jsem ji neznal), ale pro nacvičování paměti na sny je podle mě docela dobrá. Ale takový úlek s probuzením ze sna jež jsem si nepamatoval a to ve dni, kdy jsem měl jít na zkoušku - bylo jasným znamením, že jsem ve snu ze zkoušky propadl a byl potrestán :-)

Šestá rada o pocitech je poměrně jasná - pokud bych se jí řidil v době, kdy se mi zdál sen o tehdy již mrtvé mé babičce, (viz Divoké sny č. 6 sen druhý), uvědomil bych si ten pocit ztráty okamžitě, včetně pocitu, že jsem se s babičkou ani pořádně nerozloučil když umírala a pokusil bych se s tím pracovat hned. Tím pádem bych "to" v sobě nedusil a nemuselo to dopadnout tak, jak to tehdá dopadlo. A těch příkladů je u mě docela dost, třeba takový Halaka

Sedmá rada o cenzuře - může to být fakt divný sen, můžete se v něm za něco stydět, můžete se stydět za to že se vám to zdálo, ale všechno musí jít na papír, protože právě to, co jste zkusili cenzurovat, může být nějaký symbol. A když si uvědomíte, že to symbol je, pak se zpětně špatně vzpomíná, kde a kdy jste ho měli. Cenzura může mít i patologický efekt - pokud nějakou věc budete potlačovat do podvědomí, může se vám to nepěkně v budoucnu vrátit...

Osmou radu zdánlivě zde na blogu porušuji, kdy se určité sny naopak interpretovat snažím, ale u mě je to z toho důvodu, že se mi sny opakují a mám jich poznačeno tolik, že už mohu soudit, kdy a proč se mi který sen zdá. Taková "Zkouška IZS" se mi zdála proto, že Rusko a Ukrajina se pošťuchují a pak se do toho přidaly reálie - a hned byl sen na světě. Což mě přivedlo i na radu jedenáctou, na začátku článku nezmíněnou. Pokračovat však budu chronologicky :-)

Devátá rada -Vždy se svým snem něco udělejte - je asi nejsložitější vysvětlit. Zkusím to na příkladech. Jsou sny, které mě naštvou, ať už tím, co se v nich děje, nebo tím, že se vzbudím v nevhodný okamžik. Takové sny si zkouším buďto dosnít nebo dofabulovat... Udělat se snem se dá i to, že se nad ním i jen zamyslím a řeknu si - zdá se mi to kvůli tomu, co se dělo v minulosti, děje v přítomnosti, nebo očekávám, že se bude dít v budoucnosti? O nějaký ten sen je možno se podělit s rodinou, kamarády - mnohé z nich to potěší a překvapí. Zářným příkladem budiž můj sen "Istien a očarovaný nehet", kdy kamarádka Istien byla sama překvapena, jakou rošťačku v ní vidím, což se pak promítlo i do snu "Istien s monoploutví a rozbitá vejce". Ale samozřejmě lze vyprávět sny i kamarádům, které v tom snu nejsou. Jen občas je ošidné popisovat někomu sen, v němž je nějaký společný známý, proto velmi často v mých popiscích zde na blogu není konkrétní jméno či přezdívka, ale jen jakási kryptická hvězdičková zkratka, která má smysl jen pro mě...

Desátá rada o čase - pokud nemáte čas na spánek a spíte třeba jen 4 hodiny, je pak jasné, že nemáte čas snít, mozek si neodpočine a nemá čas si sen uvědomit a na chvilku zapamatovat.

A bonusová jedenáctá rada. Při zaznamenávání snů se vyplati poznačit si jak sen, ale vhodné třeba odpoledne v klidu doplnit datum a doplnit si do záznamu poznámku i o tom, co se mi děje v reálu nebo co očekávám, že se mi bude dít, či i to, co se mi dělo v minulosti, ale přišlo mi teď na mysl. Časem se z takovéhleho záznamu dají vykoukat souvislosti, takže když zjistím, že jsem seřval nějakého svého podřízeného a v noci mi přijde sen o tom, že se mi daný podřízený mstí, protože vlastně to seřvání nebylo až tak spravedlivé... Ano teď jsem to zřejmě příliš zpřímočařil, ale je prostě fakt, že se takovéhle věci dějí, takže pak mohu udělat jednoduchou věc - nechci aby se mi někdo ve spánku mstil? No tak odstraním příčinu - nebudu na podřízeného řvát, ale pokusím se mu to vysvětlit v klidu. Zdálo se mi 63x o revizorech? (Po šedesátétřetí ne! :-) Začal jsem se v reálu na revizory usmívat, pozdravím, revizoři se taky usmějí ... a pak se ta pohoda přenesla i do snů s revizory, aby nakonec tyto sny z mého snového repertoáru zmizely. (klep klep na nehořlavou věc, ať to nezakřiknu :-) )

Když kočku nebaví být kočkou...

Čekání na svojí loď

Někteří lidé čekají na svojí loď celý život,
a nevšimnou si,
že jsou na letišti....

Nevratný odchod (2.)

Včera jsem tu psal o smutné zprávě, která mě nehezky překvapila ... a dnešek dopadl podle toho, přestože jsem si říkal, že jsem si to nějak ve svém vědomí či chcete-li v mysli srovnal.

Kdepak, nesrovnal. Mé pracovní výkony dnes vypadaly značně nevyrovnaně - to co už dělám automaticky (úsměv na neoblíbenou kolegyni, čištění a seřizování tiskáren) bylo v pořádku, tam, kde bylo potřeba myslet jsem byl nesoustředěný a roztěkaný. V hlavě to pořád je, respektive v podvědomí...

A zřejmě ještě dlouho bude, takže zítra raději pojedu v práci na pobočky autobusem, protože jet v autě sám by znamenalo, že myšlenková odbočka v nevhodnou vteřinu by mohla znamenat nehodu...

Nevratný odchod

Sedím tu sám u počítače a přemýšlím nad životem a nad tím, že dnes, krátce před devátou hodinou ranní, přišla velmi smutná zpráva.

Moje sestřenice ze Slovenska, za níž jsem byl na návštěvě v roce 2012 (viz série "Návrat ku koreňom") je po smrti, prý krvácení do jater, které se v nemocnici nepodařilo zvládnout.

Mele se mi to v hlavě dost a dost, protože mimo jiné je tohle v naší rodině první přirozené úmrtí z generace, do níž patřím, takže si říkám - "bacha, už to bije dost blízko tebe"...

Mele se mi v hlavě i to, že už v roce 2012 jsme za tou sestřenicí měli jet ve vícero lidech, ale dost lidí odpadlo (čti: bratranci), o rok později jsme plánovali další výjezd, ale to se nepovedlo, no a teď se to už teprv nepovede...

Jenže úplně nejhorší věc, která mě trápí, je to, že maminka této sestřenice přežila všechny své děti. Nikdy bych to nechtěl zažít na vlastní kůži, i jen představa, že by se mi to stalo je hrozná...

A tak dnes půjdu podle všeho spát s jednou všeříkající otázkou: "Proč?"
xxxxx

Náušnice v mužském uchu

Příjde synek domů a v uchu má náušnici.
Otec mu povídá:
"Víš synku, od nepaměti nosili náušnice buď piráti nebo buzeranti, teď se podívám z okna a chraň tě ruka páně, jestli tam nebude kotvit tvoje loď."

Nelze vyhovět nikomu

Potkají se v padesátých letech v lágru tři chlapi ze stejné fabriky a vyprávějí si, jak se dostali do vězení.
První říká: "Já chodil do práce o deset minut později, tak mě zavřeli za sabotáž."
Druhý říká: "To já do práce chodil o deset minut dřív, tak mě zavřeli za špionáž."
Třetí říká: "Já chodil do práce na čas, tak mě zavřeli za to, že mám hodinky z dovozu."

Shrnutí (jiného) víkendu. Nebo spíše týdne?

V pondělí 19. května jsem tu psal shrnutí víkendu, jehož jsem se zúčastnil ve sdružení, jež se zde nejmenuje. Po tomto víkendu budu muset psát spolek, neboť se nám změnili zákony, konkrétně občanský zákoník a my jsme se sdružením spadli do kategorie spolek.