Dnešní shrnutí víkendu (navíc trošku předčasné) jsem zařadil do kategorie snů, neb došlo na zjištění astrálního cestování.
Měl jsem jet pro sestru a její kamarádku k letadlu do Ruzyně, tak, abych je přesně o půlnoci z pátku na sobotu vyzvedl...
Této činnosti jsem se až doteď naprosto úspěšně vyhýbal a na Ruzyni byl naposledy za tuhého socialismu, ale tentokrát jsem se už nemohl vymlouvat, takže jsem byl nucen udělat teoretickou přípravu.
Vědouc, že nebudu schopen naprogramovat navigaci tak, aby mě přivedla na správné parkoviště, jsem si načetl mapu a poslechl si vyprávění kolegů, kteří už toto absolvovali, a kteří podobně jako já nechtěli utrácet horentní sumy za parkování na předražených parkovištích za předpokladu, že spoj bude mít zpoždění, čili v plánu musely být dvě věci - nalezení vhodného odstavného místa a až na poslední chvilku najetí na plochu před letištěm, kde se smí stát 15 minut zdarma (a není možné tam stát 4x15 minut). A samozřejmě nějaká ta informovanost od sestry ze zahraničí, jestli odlétli včas, abych si mohl odpočítat čas příletu. Na poslední chvilku mi kamarád poradil, abych si i připočítal dobu odbavení na příletu, protože když prý přiletí 2 letadla za sebou, tak nejprve kompletně vydají zavazadla letadlu prvnímu a pak až druhému. Ostatně i odbavení jednoho letu nějakou tu minutku trvá.
Vyzbrojen všemi vědomostmi jsem se na další radu nechával udržovat vzhůru u nejmenované Online hry a neriskoval krátký spánek, prý bych řídil rozespalý a to by bylo o něco horší než jet ze stavu ve kterém jsem byl. A když to říká kamarád pracující u policie... :-)
Hned první bod - SMSka z odletu mi naznačila, že nemám jet hned ve 23:00, protože po započtení doby letu a 20 minut na odbavení mi vyšlo, že mohu jet ve 23:40 (tj. nějaké to zpoždění 40 minut oproti původnímu plánu.) Než jsem se ale vyhrabal spolu s magnetofonovými kazetami tvrdé hudby (rock, metal), které mě měly udržet v bdělém stavu, čas popoběhl tak, že už jsem si nadával, že bude ségra kvůli mě mrznout před Ruzyní.
Po vyjetí z parkoviště jsem se podíval na ukazatel paliva a zaváhal. Paliva bylo málo a palubní počítač tvrdil, že když bych jooo šetřil, že by mi to vyšlo tipťop tam i zpět, ale už bez popojíždění v Ruzyni.
Už setsakra dlouho jsem nekupoval benzín v noci, takže jsem se v duchu modlil, nejenom za otevřenou pumpu, ale i za to, abych nákup v noci zvládl a nedělal ze sebe blbečka. Osud se nade mnou smiloval a věnoval mi otevřenou pumpu Shell a dokonce byl na místě i pán, který pomáhá s tankováním a případně myje okna. A protože osud nedává nic zadarmo, tak mi pán oznámil, že má vypnuté tankovací pistole, neboť probíhá 20 minutová půlnoční inventura.
A právě tady jsem se poprvé zastavil a zamyslel se nad situací. Mám se rozčilovat? Ne! Mám s sebou handsfree, takže kdyby přistáli v daný čas, tak mi sestra může zavolat že už jsou na místě a já můžu na dálnici zrychlit i případně s hrozbou za rychlou jízdu od policie. Ale zrychlovat budu až od okamžiku, kdy mi zavolá, nehodlám přeci riskovat zbytečně, že?
Takže jsem se zklidnil, začal myslet pozitivně, pokecal s obsluhou, studený vzduch mě přitom slušně probral, později mi bylo natankováno a já mohl vyjet. Po silnicích se zatáčkami jsem si držel rychlost 80, na rovných kouscích 90 a na dálnici maximálně 100km za hodinu, přestože jsem už měl sekyru zvící půlhodiny od mého výpočtu.
U Ruzyně mi sestřino nevolání přišlo podivné, takže jsem jí zkusil zavolat já. Telefon vyzváněl, ale ne tím tónem, na který jsem zvyklý z Čech, čili ještě zaregistrovaný v zahraničí, takže mi nezbylo než pokračovat na mnou vybranou odstavnou plochu, což bylo parkoviště pro nakupující u centra Šestka. To jsem si na mapě nehledal, přeci jen vedle něj občas jezdím po dálnici a mezi dálnici a vlastní stavbu se to parkoviště vejde!
Oukej, v poklidu jsem si najel na správný nájezd, na šipce "nákupní centrum" odbočil doleva, a...
... odbočil do tmavé odbočky. Oukej, říkal jsem si v reálu, tak holt celodenní provoz nemají a pokračoval dál. Tmavá silnice se přiblížila k budově OC a provedla mě kolem manipulační autobusové zastávky a vedla mě přímo na zaparkované autobusy. "A pryč" řekl jsem si v děsu a strhl volant do otočky doleva. Až tady mě dostihla příčetnost a já zadupl brzdy. Naštěstí nikdo přede mnou ani za mnou. Pak jsem se jal obhlížet okolí. Silnice zahýbala navíc doprava a tudyma bych případně i dojel na temné parkoviště, ale podivný pocit, který jsem měl a jednoznačně přicházel ze snů mi říkal jasně- vypadni odsud. Vypadnul jsem....
Z tohoto místa jsem měl minimálně 3 sny - odbočka vpravo=sen nekončil dobře, chůze doprava dozadu= sen nekončil dobře, sen s nástupem do autobusu na místo řidiče a ranní odjezd= ten jediný byl OK. Víc si z těch snů nepamatuji... Mohu na tisíc procent odpřisáhnout, že jsem v tomhle OC ještě nikdy nebyl...
V reálu jsem dodatečně(!) usoudil, že na temném parkovišti bych tak akorát nervoval noční ostrahu a jel pryč. Přeci tu musí být i nějaké malé parkoviště? Nebo budu moct stát v nějaké boční uličce!
Zajíždím na malé parkoviště dost dobře skryté přerostlými tůjemi a zjišťuji, že zde stojí samá bílá auta a budova k ní patřící je taková divná, až "německá". Naštěstí je potmě, nikdo nebude uvnitř. Zastavuji až na výjezdu z parkoviště (na volných vyhrazených místech se mi stát nechtěl, ani na tom, které má obrovskými písmeny a čísly napsané tři dvou-tří znakové shluky), v rádiu hrají divné skladby a já potřebuji na WC. Jdu se vyčůrat k blízké bříze, stojím zády k autu, když se vyčůrám, je auto pryč, nemám se jak vrátit domů, sen končí mojí smrtí.
V reálu:
Zajíždím na první malé parkoviště dost dobře skryté přerostlými tůjemi a zjišťuji, že zde stojí samá bílá auta a budova k ní patřící je taková divná, moderní, samý kov. Naštěstí je potmě, nikdo nebude uvnitř a nebude mě vyhánět. Zastavuji až na výjezdu z parkoviště (na volných místech se mi stát nechtělo, ani na tom, které má obrovskými písmeny a čísly napsané tři dvou-tří znakové shluky), v rádiu hrají divné skladby a já potřebuji na WC.
Příšerně jsem se leknul hned při vjezdu na parkoviště, opět ťafka z astrálního cestování. Stálo mi to za to nejít se vyčůrat ke stromu a hezky si to na vzduchu probrat. Bílá auta byla firemní, trefil jsem totiž nějakou budovu patřící k pražskému letišti, shluky písmen a číslic byla SPZtka nějakého auta (v době kdy se mi zdál sen divná, nyní při "krajských" SPZtkách normální) a divná hudba hrála proto, že už se mi protočila celá jedna moje kazeta a "Rádio 1", které poslouchám vždy při pohybu v Praze, zrovna hrálo typ hudby, které jsem od něj ještě neslyšel. Auto oproti snu a reálu byly rozdílná...
No a tady už bych býval teoreticky někdy být, ale nevím, co bych tu mohl dělat, protože onen můj sen, nebo nějaký jiný jednoznačně pokračoval tím, že jsem se podíval do sídliště, kde svítilo pár oken a hrála hudba. Měl jsem možnost si to tu prohlížet dobře patnáct minut....
Nebylo to však ještě vše, měla přijít třetí ťafka. Sestra konečně zavolala a já vyrazil do Ruzyně. Vědouc, že někde musím uhnout doprava, jsem napoprvé odbočil předčasně a opět se ocitl v místě, které jsem znal ze snu a podobně jako ve snu se mi v reálu ztratili cedule vedoucí na parkoviště a já projel 2 následné křižovatky "poslepu". Ne, ani zde jsem neměl co dělat a tak rychle otáčím auto a jedu na druhou odbočku. I před ní stáli lidé, kteří čekali na své příbuzné a nechtěli platit za víc jak 15minutové parkovné (to mě právě u té první odbočky zmátlo!) a dojel na větvící křižovatku, kde se dělily zvlášť autobusy a auta. I to jsem měl už ve snu, taktéž první - vjezdovou závoru - a naprosto podvědomě jsem zastavil na místě, kde jsem zastavoval ve snu. Málem jsem sprostě zaklel, vzteknutý z této automatiky, vystoupil a začal vyhlížet sestru. Ta stála šikovně na středu oné plochy, takže už na mě mávla a spolu s kamarádkou se ke mě se svými kufry na kolečkách.
V tu chvíli jsem si řekl, že budu pozorně sledovat, jak se sen bude odlišovat od skutečnosti, zatím vše sedělo, že mě přeci nemohou potkat všechny lumpárny, co mě ve snech strašily. I když hned ta první....
"Ségra, z kufru ti něco odpadne," pronesl jsem v duchu a fakt. Už když ke mě dojížděla, bylo jasné že jí fakt odpadne nějaký hliníkový kus ze spodku, protože jí kufr podivně rachotil po chodníku. A fakt, přesně jako ve snu jsem po zvednutí kufru do kufru auta se musel sehnout znovu a sebrat hliníkový profil z kufru odpadlý.
"Kudy vyjedeme?" optala se mě sestra, čímž mi potvrdila další kostičku do mozaiky sen kontra skutečnost, ale oproti snu jsem klidnější, protože jsem si situaci v reálu už stihl vykoukat. Nepřekvapivě byl výjezd stejný, jako ve snu.
Problém s nevyjetím přes výjezdovou závoru se nekonal (v jednom z mých snů ano), nemusel jsem tedy vylézt z auta a jít k doplatkovému automatu, ale povedlo se to někomu před námi a hned v obou pruzích, takže jsme si počekali.
Po projetí první závorou jsem to musel zadupnout před druhou závorou, jejíž existenci jsem v reálu nepochopil, ale zvedla se mi a já mohl pokračovat v jízdě. Ve snu jsem druhou závoru měl, ale v reálu jsem ji nečekal....
Snové vidění skončilo po mém odbočení doleva.... Teď v okamžiku, kdy toto píšu už vím, že druhá závora je vtipné opatření proti chytrákům, kteří se nalepovali za právě projíždějící auto a projeli by tak zdarma. Takhle je to sice opruz, ale do mezizávorového úseku se vejde jen jedno auto a druhá závora se zvedne jen tehdy, když už je druhá spolehlivě dole...
Zbývá už jen dodat, že při jízdě zpět se po vložení další kazety ozval Jiří Schelinger, ségra prohlásila: "Jééé, to jsem už dlouho neslyšela", načež jsme oba "zavile vyli na měsíc" všechny refrény písní, až se kamarádka sedící vzadu divila. Fakt jsem usnout za volantem nestihl ani nemohl :-) No a já jsem se divil taky, protože jsem zjistil, že s touto sestrou mám další společnou věc a snad právě proto je mi s ní nejlépe, než jak mohu říct o dalších svých sourozencích....
No a protože toto má být popis víkendu, tak dodám, že jsem upadl do postele před půl čtvrtou ráno a spal až do deváté hodiny ranní, načež celý den dělám pouze "šolichy", u kterých nemusím přemýšlet, to až teď po večeři jsem se trošku probral k životu. I odpoledne jsem trošičku spal... Zítra mě nečeká nic, co by stálo za zaznamenání...
Celkové zpoždění oproti původnímu plánu tak bylo 90 minut.
Poučení pro příště: Započítat i čas pro odlet, protože SMSKa mi mohla přijít ještě před započetím nástupu do letadla, kde už musí být všechny mobily vypnuté!
Update 30.6.2014 - 17:30 - s kamarádkou sestry si po dnešku už tykám :-)
