Asi nejhorší je, když se přijímají noví lidé, ale není je kam dát a pak se kvůli osmi lidem stěhuje asi tak 20 lidí, kteří se vtěsnávají do kanceláří určené pro menší počet lidí, ruší se učebna a v ní pak vzniká malý openspace.
Ale okej, nějak se to naplánovalo a zbývalo 14 dnů do 1. září a byl čas to po etapách udělat. Tedy teoreticky - prakticky se vždy našel nějaký zástupný důvod, proč to nešlo a když mi vynadala čtvrtá vedoucí ze čtyř, přičemž jsem ten špatný byl vždy já, nikoliv její 3 zbývající kolegyně, jež mi poručili něco udělat, pochopil jsem, že to musí dopadnout tak, aby si někdo nabil hubu.
Před šesti dny se protočilo prvních pět děvčat a ve čtvrtek ráno dalších pět. Hned přitom vyrazily jističe a nešlo to nahodit. Ani vypojení všech rychlovarných konvic nepomohlo, až když se poctivě vyply tiskárny, tak to šlo nahodit...
No a když nejde z poloviny vyvolávací systém kvůli pozdě zadané změně od vedoucí, tak za to nikdo nemůže, ale když kvůli poruše spadl systém úplně tak jsem za to mohl já. Oprava byla za patnáct minut, nové nastavení dle vedoucí ve večerních hodinách (dřív to nešlo, abych nikoho neblokoval) za minut 120...
A průšvih je ten, že některým dalším historickým věcem plně rozumím už jen já, a nemám děti, takže jsem si dneska střihl 13 hodinovou šichtu jen na opravách a nedodělcích. A má normální práce prakticky stála...
|