Tak budem něco dělat?

Dnešní sen započal kdesi v lesích, kde na malých loučkách stály stany, ale byly tu i chatky a přívěsy. Kdoví, co se dělo v celosvětovém kontextu, ale u nás to vypadá dost podobně tomu stavu, když drobné kroupy v bouřce dolámou větvičky a udělají drobné důlky do měkké lesní půdy.

A tak zřejmě jen jistá rezignovanost obyvatel kempu může naznačovat, že některé mé premisy z předchozího odstavce nemusejí platit. Odcházím kolem prodejního stánku k rybníku(?) s ledovou vodou, kde jakási dívka v plavkách právě při mém příchodu rezolutně řekne:"Tak snad s tím budem něco dělat?" a spolu s kamarádkou leze do pěkně ledové vody. Jedna z těchto dvou holek si kolem sebe vyvolala na centimetr silné průhledné "brnění". Protože lezu do vody jako třetí, vím, že do brnění budu muset jít taky, jinak umrznu asi tak po třetím tempu, jak zjišťuji podle chladu na chodidle.

A tak v poklidu lezu do vody a na hranici hladiny vyvolávám ono pružné průhledné brnění ... A kdyby věžní hodiny neodbily pátou hodinu ranní, byl bych plaval za děvčaty, která už odplavala od skalního vlezu do vody natolik, že bych se mohl do vody zanořit rychleji - tedy pádem směrem dopředu...