Dnešní sen mě zavedl v roli průvodčího/stewarda do prostoru paluby druhé třídy, kde si vykonávám své povinnosti, abych pak v jednu chvíli úzkým prostorem velice připomínající přechod mezi vagony v Regionovách přešel na palubu první třídy. Úplně prapůvodně jsem chtěl udělat revizi jízdenek, ale hned za dveřmi jsem pochopil, že tohle dělat v místě, kde už je rozjetý mejdan ... no prostě bych své pravomoce vydupával ze země docela těžce...
Ale jsou tu známé tváře mých kamarádů a takykamarádů a tak se mile usmívám, některé z nich zdravím a procházím kolem nich do dalších prostor. Když narážím u výtahů do služebních prostor na jistou Veroniku M., jež komusi rovná na hlavě vlasy z nějakého hodně tlustého umělého vlákna, pochválím jí, že umí připevnit tyhle vlasy na hlavu velice pevně.
Když ji tam však potkávám podruhé s dalším člověkem, který se chová divně, pojmu podezření, a napotřetí pak přijmu její nabídku na výměnu vlasů. Je to však ode mě připravená past, do které se chytla ...
V nejnapínavější chvilku mě vzbudilo odbíjení věžních hodin v jistém penzionu, jelikož jsem na jisté akci jako rozhodčí.
Zcela zřetelná podobnost s děním na oné akci, kde dělám rozhodčího a taky si musím vydupávat pravomoce a se zradou cépéčka ve hře dračí doupě, jež se odehrála včera, tu je.