Vzpomínat na první den budu relativně v dobrém, asi i proto, že mě nic nepřekvapilo.
Ještě hluboko v noci kdosi startoval z postele na skupinku vedoucích, která … hlučela … a zahnal je spát. Ještě že tu jsme zcela bez dětí… Dopolední vstávání také podle toho vypadalo.
Každopádně jsem mezi 10:30-12:30 zoufale hledal funkční signál Vodafone, jež v letošním roce potřebuji na přenosy všeho potřebného a nepotřebného. Ve spojení s mým služebním mobilem byl datový signál tak mizerný, že prakticky vůbec nebyl. A to mi mobil signalizoval plný stav. Prostě a krásně - síť 3G ve východních čechách má díry
Po připojení počítače na táboře (a snězení pizzy k obědu) se u mého notebooku vytvořila fronta a každý si chtěl dodělat nějaký konkrétní úkol, který měl na starosti už několik týdnů, ne-li měsíců. V lepším případě jen vytisknout, což jsem bral, ale když mi pak jeden kluk z notebooku stahoval a teprve přetvářel nástěnku ještě chvilku před půlnocí… Achjo, zrovna tohle už bylo loni lepší…
V 16:00 začaly najíždět děti...
