Tak se mohu po dnešku pojmenovávat, avšak nejprve musím navázat na včerejší příspěvek.
Už několik dnů jsem odkládal návštěvu doktora, jenže než jsem se k němu dostal, musel jsem si vyžrat nějaké poruchy a papírování v práci, přičemž obé již nesneslo odkladu. V půl deváté ráno jsem potkal kolegu, který hlásil, že se právě přihlašuje na web a hodí přihlášku na RVHP. Protože se už k RVHP nebudu vracet, dodám dopředu, že ještě v 15 hodin přihláška na RVHP .....
U doktora to dopadlo očekávatelně, po změření tlaku bylo jasno, že se na mě podepisuje stres. A svině jsem nebyl - nepožádal jsem o neschopenku na žádnou nemoc, která by vyžadovala klid, i když mi doktor nabízel bobule na psychiku, jež bych býval byl mohl potřebovat.
Pak jsem konečně přes pobočku P* dojel na pobočku F*, kde mi byl vyreklamován jeden z počítačů, jež jsem převáděl včera do nového systému. Nechápal jsem to - proč jde jeden z dokumentů otevřít a druhý ze stejného adresáře ne, když včera (viz včerejší:Můžu se na to .... ? Ne, nemohu) běžel inteligentní skript? Zkontroloval jsem log včerejšího skriptu a už od prvního řádku logu klel jako pohan. Zpětným pohledem jsem zjistil, že takto dopadly všechny počítače, jen na to obsluha ještě nepřišla. Dnes jsem tedy v závěru dne "zjistil", že jsem nepřevedl žádný další nový počítač.
Problém totiž navíc byl ten, že jsem se v rámci obědové pauzy zachoval tak, jak zmiňuji v nadpisu. Kamarádka mi totiž nadšeně ukázala jeden svůj přepsaný hezký sen i když vykladači snů by tam našli dvě "kritická" místa. Sen končil v místě, kdy mohli přijít hosté a kde se tedy dalo uvažovat a sen dosnít o těch pár vteřin dále,
Nechal jsem kamarádku vhodnými dotazy dojít do hořkého poznání, že v jejím vývoji snů by ti hosté mohlo být.... a hned napáchal první chybu, kdy jsem měl kamarádku obejmout a stát se pro ni oporou, která necitelně neuroní ani slzičku (a případně si to obrečí až v tmavém koutku o samotě, až bude chvilenka klidu).
Prostě a krásně mám problém, že se musím naučit více používat empatie či spíše nebát se jí použít.
Takhle situace už tu v posledních měsících byla, takže jsem druhou chybu neudělal a doprovodil kamarádku po skončení pracovní doby domů a tam si dal své další kafe, tohoto dne již třetí a dvě hodinky se snažil nemluvit o snech (což se mi v jednu chvilku nepovedlo, ale byl jsem hned uťat, ale už i tak to hodnotím jako svojí chybu).
Po dojetí domů mi ani dnešní tři kafe nepomohla. Posadil jsem se na gauč, podíval na hodiny, pak jsem se podíval znovu a bylo o 150 minut později...
Před chvilkou jsem dopsal kamarádce email, kde navazuji na náš odpolední hovor, zda se chovám jako Lenka Láskorádová a já teď večer mám dojem, jestli to náhodou ve skutečnosti nebyl spíš slon v porcelánu.
Ano, jako Lenka mohu být velmi upřímný (nepříjemně upřímný), jenže ono se to v určitých situacích nevyplatí opakovat příliš často. A já mám dnešní dnem toto vyčerpáno na měsíc(-e) dopředu...
