S mírným zpožděním popisuji můj sen z neděle na pondělí, neb jsem čekal, co z toho všechno bude. A bylo.
Nutno poznamenat, že už to začlo v neděli večer, kdy se má kočička Moourinka tak ošklivě poblinkala, až jsem zíral. Ven totiž musela jít jak snídaně, tak oběd, tak velké množství nestráveného jídla šlo naráz ven. Takže mě čekal neplánovaný výlet do města....
Tak nějak jsem ale při ulehnutí do postele podvědomě odhadoval, co by se mi mohlo v pondělí stát v práci, i když na druhou stranu dvě věci z pátku, které jsem z nějakého důvodu nemohl řešit a tím pádem dořešit, mi mohli lehce naznačovat, že by případně i něco mohlo být, pokud by snad něco bylo. Jenže na druhou stranu - ani jedna z kolegyň nevolala, že by se kolegům nedařilo, ač jsem je upozornil, ať klidně zavolají, že bych to šel dořešit...
Nechával jsem to ale osudu - kdy se vzbudím, jestli si vezmu nebo nevezmu auto (to podle toho kdy se vzbudím - v pozdějších hodinách u budov A* a B* se parkuje dost špatně). Tedy nechával - hrál jsem jednu počítačovou hru dost dlouho do noci...
Ale ke snu:
Procházel jsem nějakým městem, které snad mohlo být české a přiblížil jsem se ke dvojkolejné, zdánlivě tramvajové trati. Ale nebylo tomu tak, jen jedna z kolejí byla tramvajová a druhá vlaková.
Shodou okolností jsem přijel k přejezdu, kde byly spuštěné závory a já mohl sledovat, kterak z levé strany přijede současně jak tramvaj, tak i s pár vteřinovým zpožděním vlak.
Pro rychlou představu se můžete podívat na toto podobné video - tramvaj jela po bližší koleji zleva doprava, vlak stejným směrem, zvuky přejezdového zařízení se neozývaly, koleje byly z tohoto pohledu obě stočeny doleva a také se postupně rozevíraly do stran, jako ve videu.
Když tramvaj i vlak projely, podběhl jsem závoru a pomohl závorářce, neboť klika od závor byla výše, než kam dosáhla...(*)
Jako správný šotouš jsem chtěl vidět (a zřejmě i natočit či nafotit) průjezd z druhé strany kolejí - minimálně tramvaj se měla vracet. A taky že ano, tentokrát se ozvalo přejezdové zařízení a tentokrát přesně tak jako ve videu.
Tentokrát jsem z pohledu od přejezdu stál vpravo, tedy za přejezdem a i za místem, kde se koleje rozcházely. Pohledem si kontroluji, že fakt pojede po své koleji tramvaj. Skutečně jela, a já mohl sledovat jak se zatáčkovitou ulicí rychlostí nějakých 30km v hodině ke mě šine souprava pražských T6A5. To sleduje i skupinka čítající asi čtyři děti ve věku - odhaduji - sedmi let. Jsou na druhé straně ode mě.
Mé reálné já bylo varováno předem, protože mi v tuto chvíli neseděla jedna věc. Jestliže napoprvé byl přejezd vybaven mechanickými závorami, proč tentokrát takový rambajs?(**). Mé snové já se v ale tuto chvíli mírně usmívalo a bylo v pohodě.
Naopak, mé reálné já nereagovalo na situaci, že vlakové koleje byly tak blízko plotů, že by o milimetr širší vagon neprojel. Na druhé straně u tramvajových kolejí bylo dost místa na chodník. Oboje koleje byly zaasfaltovány, takže zde teoreticky mohla jezdit i auta.
Ale zpět ke snu - dvojice T6A5 projela a jala zatáčet ve svém oblouku, který vedl navíc do mírného kopce. Přizvedávám pohled, abych viděl celou tramvaj, včetně pantografu. A právě tam vznikla jiskra, dotkla se střechy a vybavení tramvaje, jež je skryto na střeše a pod střechou prvního vozu zahořelo takovým způsobem, že čelní sklo tramvaje zčernalo, a černý dým se do sekundy provalil i kabinou cestujících. Tramvaj zpomalila až zastavila a děti se s vřískotem rozutíkávají na všechny strany, část dýmu se ze střechy odvalila na několikero stran.
Už se neusmívám, ale nic dalšího nedělám, sen končí
Tahleta hrůza mě doslova vyrvala ze spánku a protože bylo tak hodně času, že jsem se nejenom stihl nasnídat, ale také si vzít auto a odjel právě včas, abych pohodlně zaparkoval v podstatě u vchodu do budovy B*, kde - jakoby náhodou šla kolegyně. Ta mi odemkla, já klíče od budovy B*, resp. od tohoto konkrétního vchodu nemám.
O deset minut později se objevila jiná kolegyně z pátku a sdělila mi, že její problém pokračuje, ba je ještě horší. V pátek jí "jen" nešly dokumenty, nyní neměla ani tečku, natožpak ikonku na ploše. Pozadí ale měla. No prostě a krásně - hloupé očekávané poopravení připojování síťového disku s dokumenty bylo mnohonásobně zhoršeno (kolegovi jsem to vzkazoval, byla to primitivní chyba!!!) U toho jsem strávil 45 minut.... Později z naší nové pobočky Q* volala kolegyně, že se jí kousla obálka v tiskárně tak, že nejde vyndat a to ani za pomoci zdatné kolegyně. Tím bylo rozhodnuto, že zase nic v kanceláři neudělám a gratuloval jsem si (a také existenci toho snu), že mě to donutilo vzít si auto. Také tato porucha mě stála 30 minut práce, z toho jsem si 25 minut hrál na McGivera a za pomoci kancelářské sponky přizdvihoval válečky v peci tiskárny tak, abych přetrženou obálku vysunul ven.
Dalších 45 minut jsem strávil na pobočce P*. Ano, právě tam byla hlášena ona druhá páteční chyba. To taky byla katastrofa, neboť tato chyba je popsatelná takto: Zhasnete v koupelně a partner v kuchyni, jež je na druhém konci bytu začne hulákat, že v kuchyni přestalo svítit světlo právě v okamžiku, kdy slyšel z koupelny cvaknout vypínačem.
Pak proběhl oběd s kamarádkou, aby následně ráno řešený problém vygradoval, neb kolegyně z rána už v pátek sháněla dokumenty, jež nebyly (jak se při výslechu zjistilo - už delší dobu) přítomny ani ne složce dokumentů, ani na ploše. To jsem si nechal vysvětlit i od kolegy (je to dobré - nebudete mi muset péct buchty s pilníky(***) ) a opět nepochopil - jak by si mohla uživatelka sestřelit komplet celý síťový adresář včetně jeho definice, když nemá práva mazání tzv. rootu svého síťového adresáře?
Do toho všeho podivné telefonáty a emaily, jež doslova rozbíjely vše, co jsem měl naplánované nejenom na dnešek, ale v podstatě až do konce letošního roku. A to jsem následně jel ve středu do Prahy na poradu, která nám to rozbila o to víc. Na druhou stranu - zrovna tohle jsem tušil už i v neděli večer. a to ještě o tom nic reálného nesvědčilo.
Náhlost a nečekanost rozbití tramvaje jakoby seděla s náhlostí a ošklivými zjištěními v práci.
(*) viz níže ve společné poznámce
(**) sledoval jsem mnoho videí na Youtube s přejezdy, takže bych měl mít nakoukané i odposlouchané i české zvuky přejezdu. Každopádně, protože toto byly opakovaně použité kulisy, mohu konstatovat, že při minulém opakování paní závorářka mi vysvětluje, že tohle bylo její poslední stažení a vytažení závor....
(***) V tomto roce jsem se potřetí ptal nějaké své kolegyně, jestli a kolik let dostanu za ublížení svému některému kolegovi...
