Tenhle sen byl ve své podstatě krátký, neboť jsem seděl v sesli řidiče autobusu s manuální převodovkou, vedle mě seděl instruktor a já jel v brzkém ranním čase ke křižovatce ulic, kde začíná "Palachovka". Nikde ani živáčka, což je v létě v tento čas obvyklé, ale to mi nevadilo, protože svítání kouzlilo s nádhernými pastelovými barvami. Vymalovat to takto na obraz, tak získám miliony :-).
Kdo zná okolí této ulice v našem městě, ví, že ani z jedné strany není příjezd po ideální rovině, takže je tam relativně hodně řazení i točení volantem. U mě je vidět, že si chvilkama nejsem úplně jist co tam kvaltpákou hážu a minimálně jednoou se na poslední chvilku opravuji, ale průjezd přes kruhový objezd mám plynulý, nebořím ani střed kruháku, ani netrhám řetězy oddělující chodník od silnice.
(Copak jsem to asi večer dělal u počítače v simulátoru OMSI? Pravým zadním kolem jsem se z počátku netrefoval právě do vyjíždění z křižovatek :-( )
U učňáku mi instruktor ukáže na zástávkový záliv (kde nikdy zastávka v reálu nebyla a ani ve snu není), já tam zastavím a jdu s instruktorem do středu vozu, kde je další člověk. "Máte pro to cit" říká mi a já se na něj usměju takovým svým úsměvem, kdy jsem rád za pochvalu, ale současně jsem trošku smutný.
"Smím si to dojet?" optám se, což je mi pokývnutím hlavou dovoleno. A hned mám po smutku, protože mohu dělat to, co mě baví, bez dalších okolků opět sedám za volant, opět se plynule rozjedu, a dojedu až na konec naší dlouhé "Palachovky", kde mi sen šťastně skončil
A já nemusím dodávat, že jsem vstal s úsměvem a písničkou na rtech, abych po snídani odešel pracovat...
