Tábor spolku pokračuje a dnes se přehoupl do druhého týdne a mě čekalo řídit memoriál, což proběhlo dneska.
Co napsat? Když se tak dívám na poslední zápis této série, tak mi přišlo, že nic zapsání hodné nebylo, ale určitě to není pravda, protože si jsem vědom, že jsem se "flákal" u bazénu a čekal a skončí 120minutový cyklus a já ručně bazénovou čističku vypnu (je to nejstarší a nejjednodušší čistička, takže všechno mechanické s vyjímkou čerpadla.
Ale k memoriálu: O den dříve mi byli určeni veodoucí, kteří mi měli pomoci postavit sál a dále skupinu vedoucích, kteří memoriál hráli a měli mi dělat "hlasivky" na téma "ztište se prosím, ať může Pelin něco říct". Odpoledne jsem vyjel pro J*K* na nádraží Lth* tak i on se zapojil do stavby místnosti. A postupně přijížděli i další hráči, jež již nejsou dětmi...
Celý memoriál jsem si ořval sám, kupodivu to šlo, přestože bylo více účastníků jak loni (čti: byl t rekord všech dob), takže to večer nebylo na pivko (pochopitelně nealkoholické) a ani jinak jsem si nemusel léčit hlasivky (i to je rekord všech dob). Ale pocit horkosti čela a chladu dlaní byl i letos. Asi "cestovní" horečka...
PS: Onu hru u nás hrál i televizní externí pracovník vystupující před kamerou...
