Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

středa 2. srpna 2017

Tábor spolku.... (2.)

Adrenalin mi ještě teď bublá v krvi, proto píšu tak pozdě, ale musí to ven.

Dnes večer se mi totiž nasčítaly všechny drobnosti, a bylo mi duševně blbě. Věděl jsem to, takže jsem se stáhl do ústraní do stínu, ale šťastným omylem jsem se stáhl do ústraní, kudy šla kuchařka do bazénu se svlažit po té dnešní dřině (aneb všechna práce hotova, tak proč se neodměnit, že). Když mě viděla, tak se sice po pár otázkách šla osvěžit, ale velice rychle se vrátila a šel jsem povinně na večerní kafe. To už jsem byl i relativně v pořádku - sice furt v duševním marastu, ale už odražen ode dna. S jistým rozhodnutím.

Než se ale k tomu rozhodnutí dostanu, musím poděkovat Osudu, že mi do cesty staví anděly v lidském těle, protože jak ona kuchařka, tak i přiševší dívka I* (o níž už jsem se tu zmiňoval mockrát) prostě přisedla a ....... následovala 90 minutová debata o porodech a babičkovství.  Když bych to řekl hnusně - tak debata o ničem, protože o mužském elementu  u porodu nepadlo ani slova - ale mě úžasně pomohla a dokonce jsem dokázal hodit do placu i nějakou větu, což je na mě výkon i bez toho těžkého tématu úctyhodný.

Ale abych se dostal k věci. Porafal jsem se na schůzce vedoucích tábora - hádejte s kým? - s pánem v klobouku, kdy chtěl z hodnocení jisté sportovní disciplíny, jež je hlavní náplní našeho tábora, udělat cosi, co jsem si nazval "oligarchíí". Se skřípěním zubů bych to možná odkýval, protože pán v klobouku má tuto disciplínu letos na starosti, ale bohužel pomluvil dva kluky, kteří to dělali před ním (každý samostatně). Ozval jsem se a NEpřekvapiivě se ozval i ten jeden pomluvený kluk (druhý není na táboře). Jenomže - ten kluk má v té disciplíně téměř mistrovský titul,  takže o tom něco ví, na rozdíl ode mě, který jsem momentálně neregistrovaný amatér.

Postili jsme se tedy do něj oba, a pán v klobouku měl tu drzost, že
a) prohlásil, že mu to dovolila hlavní vedoucí
b) dovolil si mě přerušit v půli mého proslovu slovem STOP

Musela nás krotit hlavní vedoucí, sice ne moc, ale řekla přesně to, co pánovi v klobouku řekla. Což jsme jí oba dva rebelové odkývali, že s tím souhlasíme, ale nesouhlasíme s tím "B" co z toho vzešlo, protože oligarchii fakt nechceme.

Zahanbeně musím říci, že jsem si slušně vypustil nastřádanou páru, proti tomu, co mi ji "pomohl"  jako jeden z několika naastřádat, ale mohu jít spát s pocitem, že si pán v klobouku  uvědomil, tedy snad uvědomil, že mu "cochcárna" nebude trpěna.

Škoda, že musím říci, že pán v klobouku dodatečně vyhodnotí jen část dětí, které máme ukryté pod písmeny kategorií, tedy "A", "B", "C". ale úplně se vybodne na 28% dětí (!!!) jež máme pod písmenkem "D". Přijde mi to fakt nefér, protože úplně každý ze sportovců si prošel údobím kdy by do kategorie "D" patřil. mimochodem já do "D" patřil v roce 2004. Kategorie "D" jsou totiž začátečníci.

Rozhodně to bude mít dohru hned zítra, protože už teď mám připraveno cosi, co chci provést, a co rozhodně provedu.

Takže: Pokračování příště