Dnešní podvečer jsem věnoval na to, abych si po strašlivě dlouhé době vyjel na kole.
Už samotné pořízení kola by byla kapitola sama pro sebe a zasloužila by si napsání do nějakého satirického časopisu, ale letos na jaře jsem zjistil, že nemám funkční pumpičku na kola. A samozřejmě protože jsem trouba, který si nechá nakecat skoro vše, tak jsem byl umluven do kola, které nemělo ventilky, na které lze nasadit pumpička z auta.
Naslepo jsem si koupil univerzální malou pumpičku s přechodkami v eshopu, která ale nebyla až tak univerzální, takže jsem potupně jel s kamarádkou I* do cykloprodejny, kde se značně divili tomu co chci (používajíc názvy z onoho eshopu], ale domluvili jsme se a pumpička zafungovala skvěle. To bylo úterý, ale na kolo jsem si troufl až o dva dny později, tedy dnes.
Bylo mi jasné, že budu dost mimo formu, ale to, že mě bolely svaly po dvou kilometrech jízdy po rovině, tak to jsem nečekal. Ani jsem nečekal, že po ročním stání kola ve sklepě se některá nastavení přehazovaček, které mi dělal servisák, opět pohnou, takže jsem chvilkama na kole vypadal, jako bych byl ověšen cinkátky, zvonečky a osobně měl pocit, že začnu střílet šroubky z nenadálých směrů-
Po čtyřech kilometrech jsem to vzdal a jal se mírně nastavovat a dotahovat šroubečky.
Pocit totálně odešlé formy ale zůstal, přestože do hodiny mě žádný sval už nebolel. Netušil jsem, že jsem na tom tak bídně :-(
Ale obden bych chtěl trošku jezdit, tak snad se do prvního sněhu do jakés takés formy snad dostanu...
