Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

středa 9. srpna 2017

Tábor spolku.... (5.)

Poprvé za 14 let jsem musel pobyt na táboře spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, přerušit. Dojel jsem tedy v pondělí večer domů, v úterý se nechal ošetřit u doktora, a pak ............

Už když jsem se chystal na jízdu "tam", dokázal jsem najít chvilku času na kafárnu s I*. Ale byl jsem v tomhle ohledu docela pragmatický, protože jsem mohl obědvat při cestě zpět na dálnici v nějakém fastfoodu,  anebo slušně v kafárně, kde tentokrát měly ještě všechna jídla z "Dnešní nabídky" dostupná.

Ke kafárně jenom tolik -  byla dost pohodová, takže I* přišel i pohodový sen. A to je věc, které bych chtěl dosáhnout, do budoucna i bez potřeby kafárny  [smajlík s šibalským úsměvem]

Ale v mém výletu byl i druhý problém, kdy naše bývalá hlavní vedoucí E*H* se nějak moc nechtěla dostat k nám na tábor, myšleno vlastní dopravou. A tak se vymýšlelo, jak to zaonačit, když dneska měl být celodenní výlet a já mám v tomto dni volno na nedodělky. Takže jsem si určil, že nenápadně zavoláme E*H*, tuto možnost ji předestřeme.

Co budu povídat - chtěl jsem ji volat po mém obědě - sama mi zavolala před obědem, prý jestli bych ji odvezl domů z tábra, když ji přiveze syn. Tak jsem jí rovnou navrhl, že udělám obě jízdy. A taky se tak včera i dnes stalo...

Směrem tam jsme měli možnost hovořit o všech možných tématech třeba i původním a nové tábořišti. Neuměl jsem to mé ne zcela dobré rozpoložení popsat ani jí, ani emailem pro I*, ale před hodinkou na to kápla kuchařka, když ona hovořila s E*H* a jednu část hovoru i převyprávěla. A tím mi potvrdila, že je to duchem tábora. Ti vedoucí, kteří táborem skutečně žili jsou prostě už prakticky pryč, je dokonce pryč skoro celá skupina nazývaná "ulejváci", ale...

A je to právě ten "duch tábora" který nám tu teď chybí, kdy mladí vedoucí chtějí a umějí, jenže jim něco chybí, taková ta třešnička na dortu. Takový ten skutečný zájem o to, co se děje tomu druhému, když se tváří smutně...

Každopádně jsem měl možnost s E*H* hovořit jen v tom autě a trochu si rovnat myšlenky, což bude mít následek někdy na přelomu září a října, kdy bude potáborová schůze.