Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

sobota 21. dubna 2018

Co jsem to já hloupá, co jsem to provedla

Ano, oslovuji se v ženském rodě, protože jsem se včera jak já, tak mé okolí (ale hlavně já) choval jako hádavá baba. Říká se, že když se lidi, co se obvykle nehádají, zhádají, že se blíží silná bouřka....

No, blábolím tu slušně, co tak koukám na horní odstavec, tak se pokusím jít odteď více k věci. Blíží se nám totiž audit, který je stanoven na dění v našem oddělení, a bude zkoumat konkrétní období naší jedné činnosti. Kdyby bylo časově určeno období od měsíce X do měsíce Y, tak je to pohoda, ale je to tak striktně omezeno dvěma datumy, až je to nápadné.

Samozřejmě jsme se kvůli tomu už ve čtvrtek zhádali, protože jsem narazil na případ (a to pěkně nešťastně) kde bychom dostali po čuni. Ale ne proto, že jsme něco pokazili, my to prostě nedodělali. Říkám my, ale v daném měsíci se tomu věnovala jen má kolegyně...

A to je první bod, kde si to trošku vyčítám, protože jsem ji v tom nechal samotnou, obvykle jsme činnosti spojené s nástupy nových kolegů řešili spolu. Z mého pohledu docela zbytečně, ale jak se právě ukázalo,  tak asi ne. Můj původní plán, že se nějaké činnosti zbavím, se bohužel v tomhle bodě ukázal jako kontraproduktivní.

A tak jsme ve čtvrtek oba dodělávali papíry a hledali ty, které nám některá vedoucí sice podepsala, ale opomněla předat. V pátek jsme měli pokračovat, ale kolegyně přijela už v tak podivném stavu, že jsem ji o hodinu později, kdy mi oznámila, že je jí špatně, vyhnal z práce. Pomoc s odvozem domů odmítla...

Tím ale odpadl první človíček z dohodnutého oběda ve čtyřech. Pak se ohlásila ještě jistá přepravní firma, že si po 11-té hodině přijede vyzvednout bednu s nákladem. Jeden z nás na ně bude muset čekat v práci. Tím pádem ale smysl oběda v klidné restauraci padl, protože by už chyběli dva lidi.

Objednal se tedy oběd do kanclu.

Bohužel má nálada klesala kamsi dolů do mořských hlubin. A měl jsem vztek - jeden z kolegů nepracuje, protože se dívá na zprávy, druhý hraje hry, třetí je doma s bolístkou a já čtvrtý to mám zase strhat?!? Takže jsem, nečekaně, začal mydlit taky jednu hru. Ale OMSI to nebylo, i když by mě jistá oblast mohla pomoci


Byl nám donesen oběd kamarádkou, které jsme snad ani nepoděkovali (dodatek: Tak prý poděkoval kolega za oba), dostali jsme i zmrzlinu... Jenomže já byl nejenom ve stavu "zničen z papírování", ale i ve stavu provozní slepoty. Teď to lehce přeženu, ale snad jsem si ani nevšiml, kdo nám oběd donesl, natož abych vůbec prohodil i jen něco povzbudivého či lichotivého.

Tím, že nám vypadla kolegyně, tak se ani nemohlo řešit to, co bylo naplánováno, o to víc mi nedošlo to, co píšu v předchozím odstavci.

Každopádně kamarádka odešla stylem, který byl vyhodnocen jako "co tu budu dělat, když na mě kašlete", čemuž se fakt nedivím, když jsem pokukoval do hry a nevěnoval jsem jí. Kolega byl taky vlažnej...

Pak ještě od kamarádky o dvě hodiny později přišla SMSka, která sice byla pravdivá, leč nehezká.

Co mi teď zbývá? Pokusit se z toho vybruslit a ztratit co nejméně kytiček, protože tohle už bez ztráty kytičky nepůjde. A to se přitom cítím rozbitý asi jako tato skladba, ač by měla znít takto- skladba
(poznámka: Když si pustíte tu dobrou, tak ta špatná je nalepená hned za ní).

Nu což, budu mít postaráno o činnost :-(

PS: Přepravní firma přijela hluboko po 13-té hodině