Praxe:
Blížící se akci poznám podle toho, že mi asi tak 14 dnů před konáním nějaké akce někdo napíše. Jsem šťastný, když je to jen hláška "nemáš místo v autě?" Tentokrát to byl kluk, který si autoškolu zrovinka dělá... Budiž, byl první, takže jsem nastřelil čas a místo v Praze, kam umím "zabloudit" a bylo mi to odsouhlaseno. Bodejť by ne, ten kluk se mi neozval poprvé a já si nevymýšlel nové místo a čas.
Deset dnů před akcí mi napsal kluk, který nově dělá hospodáře. "Vezmeš tiskárnu [spolku, jehož jméno se na blogu nevyslovuje] na teambuilding"? A to už jsem tušil zradu - copak profesionálové dělající teambuilding nevlastní tiskárnu a budou to dodělávat na místě?"
Sedm dnů před akcí vyskočila anketa: "Dva sudy jakého piva koupíme k tomu praseti"? A to už jsem věděl že je zle, protože hláška "očekávám odpovědi všech dvaceti pijců" daná v komentáři pod anketou nevěštila nic dobrého. Přihlášeno bylo 30 lidí
Měl jsem sto chutí s tím vším praštit, ale kousl jsem se - teambuilding byl vyhlášen tak, že když se nám "to" nebude líbit, tak se prostě toho konkrétního programu nemusíme účastnit. Na což by se podle mě nemělo přistupovat, tedy podle mého soukromého názoru, protože pak to pro dotyčného není teambuilding, ale dovolená...
Den před akcí se ozval další kluk do auta, ale toho už jsem odmítl, neboť před ním se ozvalo tolik lidí, že už bych je musel strkat do kufru. Což mě mrzelo, protože je z mého města a já všechny své cestující nabíral po cestě, ale přeorganizovat něco se mi fakt nechtělo, protože jsem na mnohé z lidiček, co jsem měl vézt, měl jen facebookový kontakt...
A tak jsem se v pátek vydal na cestu a nechal se řídit svojí GPSkou Miloshem a čekal, kterou dálnici vybere na přiblížení, vybral si tu, kterou vždy odmítal a u nájezdu na okruh mě nehnal do města, ale hezky po okruhu jsem dokroužil na správné místo, kde mě to shodilo z okruhu a pak jsem uličkami dojel nad D1, kde jsem měl onen nabírací bod.
Průšvih byl, že jsem na sobě cítil, že jsem za jízdy usínal, což znamenalo zastavit a 30 minut nadjetí využít na to, že jsem u metra sháněl životabudič "EISCOFFE". Nesehnal, ale nalezl jsem "EISCHOCO". Fungovalo stejně. Spát se mi už nechtělo.
A pak už mě čekala jízda po D1 z kilometru 0 na kilometr 146. Užil jsem si jedno nouzové brzdění, jízdu v úzkém pruhu včetně předjíždění v takovémhle místě, ale byl jsem čiloučký. To bylo to nejdůležitější, ale ještě lepší bylo, že Milosh byl naprogramovaný tak, že mě dovedl přesně před barák, kde se to mělo konat. Byl jsem třetí auto...
Mezi 6-9 hodinou večerní jsem se potácel mezi mým pokojem (orgové už mě znají, takže mě dali do "klidové zóny"), společenkou a kuchyní A hle - s větším zpožděním dorazila kuchařka a byla to "naše J*". Kluk, co jí měl přivést, měl jednodenní střevní chřipku, takže se to řešilo docela zvláštně. Ale vyřešilo, Buřty na černém pivě se povedly....
No a když mluvím o J* - ta by měla být na straně účastníků teambuildingu, aby si s ní někteří srovnali vztahy (zářný příklad pána v klobouku nemusím zdůrazňovat, ale ten mezi účastníky nebyl). A zase bych mohl vyprávět o tom, co J* dělá nerada - opětně přijela na akci do zcela neznámého prostředí, což mohlo znamenat průšvih, ale o tom později. Co by neudělala pro kamarády.
Moje iluze o profi teambuildingu už v té době byly pryč, dva obrovské sudy piva byly navezeny. Dal jsem si (na pozvání) jedno plechovkové pivo od firmy, jíž nevyhledávám. Tlačilo mě ještě v sobotu :-(
V pátek jsem zapadl spát před 22:00 a následně zjistil, že signál mého operátora je slabý jak pro služební mobil (abych mohl volat, musel jsem vyšplhat na špici úvozu), tak i pro služební notebook (a to už je sakra co říct, protože s ním mám signál i tam, kde už nemohu hovořit do telefonu). Takže jsem se jízlivě ušklíbl a šel spát. Žádná práce ani soukromé akce se tím pádem nekonaly.
Spal jsem stylem - spánek-řev na chodbách-spánek, přičemž ten řev na chodbách jsem neobstarával já. Můžete hádat, řev se ozýval ještě v šest ráno a dělali ho naši pijci. Nevím co pili, protože pivo z prvního sudu došlo ještě v pátek a druhý sud nešel narazit... A v klidové zóně se odrážel hluk ze zóny pijců...
V rámci času v pátek, snad po 23-tí hodině, proběhla první teambuildingová hra na hlavní vedoucí. Probrala se při ní dilemata hlavní vedoucí. No tedy abych nekecal, stihla se dvě z připravených více jak dvaceti.
Ještě v pátek jsem zachytil program, který nadnesl ATzHmpK*, po dohodě s kuchařkou. Vyhlásili v sobotu snídani nejpozději v 9:00, fotbal nejpozději v 11:00, ve 13:00 striktně oběd a od tohoto času se začne dělat to prase, první masíčko by mělo být v 17:00. Kromě prasátka se objednala i další masa a i něco bezmasého pro ty, co maso aktuálně nemohou či nechcou. (poznámka: prasátko dělali profici z cca 20km vzdáleného penzionu)
Tím, jak jsem spal přerušovaně, tak jsem se vykopal z postele až před osmou ranní. Snídal jsem druhý (nepočítaje v to kuchařku, a jejího pomocníka, kteří začali pracovat v 6:00). Sporáky v té budově jsou ale tak špatné, že jsem viděl výrobu teplého čaje, kterou bych viděl příště fakt nerad. Je to jednoduchá matematická úloha spojená s fyzikou: Kolik konvic horké body z rychlovarných konvic je třeba, aby se velký hrnec s vodou ohřál natolik, že půjde vylouhovat čajový pytel a vznikne čaj pro třicet lidí?
Matematicky vzato je to 15 litrových konvic, fyzikálně odhaduji tak 10, v našem případě jen osm, čaj nemusel být vroucí :-) Jo a pobočný úkol zněl: Nezničit ani jednu ze dvou rychlovarek kvůli neustávajícímu ohřívání vody.
V 11:30 to budoucí matka dvojčátek nevydržela a vytáhla mě a jednoho sportovce-triatlonistu na procházku spolu s jednou další dívčinou. Jestli nás v tu chvíli bylo vzhůru 10, tak to bylo moc.
Na fotbal šlo vyjít až v 15 hodin, samozřejmě jsem byl nedosažitelný v pokoji a nikdo mě nehledal, ale mělo to tu výhodu, že jsem byl o dvě hodiny později druhý ochutnávač prasátka....
A tak jsem se v pátek vydal na cestu a nechal se řídit svojí GPSkou Miloshem a čekal, kterou dálnici vybere na přiblížení, vybral si tu, kterou vždy odmítal a u nájezdu na okruh mě nehnal do města, ale hezky po okruhu jsem dokroužil na správné místo, kde mě to shodilo z okruhu a pak jsem uličkami dojel nad D1, kde jsem měl onen nabírací bod.
Průšvih byl, že jsem na sobě cítil, že jsem za jízdy usínal, což znamenalo zastavit a 30 minut nadjetí využít na to, že jsem u metra sháněl životabudič "EISCOFFE". Nesehnal, ale nalezl jsem "EISCHOCO". Fungovalo stejně. Spát se mi už nechtělo.
A pak už mě čekala jízda po D1 z kilometru 0 na kilometr 146. Užil jsem si jedno nouzové brzdění, jízdu v úzkém pruhu včetně předjíždění v takovémhle místě, ale byl jsem čiloučký. To bylo to nejdůležitější, ale ještě lepší bylo, že Milosh byl naprogramovaný tak, že mě dovedl přesně před barák, kde se to mělo konat. Byl jsem třetí auto...
Mezi 6-9 hodinou večerní jsem se potácel mezi mým pokojem (orgové už mě znají, takže mě dali do "klidové zóny"), společenkou a kuchyní A hle - s větším zpožděním dorazila kuchařka a byla to "naše J*". Kluk, co jí měl přivést, měl jednodenní střevní chřipku, takže se to řešilo docela zvláštně. Ale vyřešilo, Buřty na černém pivě se povedly....
No a když mluvím o J* - ta by měla být na straně účastníků teambuildingu, aby si s ní někteří srovnali vztahy (zářný příklad pána v klobouku nemusím zdůrazňovat, ale ten mezi účastníky nebyl). A zase bych mohl vyprávět o tom, co J* dělá nerada - opětně přijela na akci do zcela neznámého prostředí, což mohlo znamenat průšvih, ale o tom později. Co by neudělala pro kamarády.
Moje iluze o profi teambuildingu už v té době byly pryč, dva obrovské sudy piva byly navezeny. Dal jsem si (na pozvání) jedno plechovkové pivo od firmy, jíž nevyhledávám. Tlačilo mě ještě v sobotu :-(
V pátek jsem zapadl spát před 22:00 a následně zjistil, že signál mého operátora je slabý jak pro služební mobil (abych mohl volat, musel jsem vyšplhat na špici úvozu), tak i pro služební notebook (a to už je sakra co říct, protože s ním mám signál i tam, kde už nemohu hovořit do telefonu). Takže jsem se jízlivě ušklíbl a šel spát. Žádná práce ani soukromé akce se tím pádem nekonaly.
Spal jsem stylem - spánek-řev na chodbách-spánek, přičemž ten řev na chodbách jsem neobstarával já. Můžete hádat, řev se ozýval ještě v šest ráno a dělali ho naši pijci. Nevím co pili, protože pivo z prvního sudu došlo ještě v pátek a druhý sud nešel narazit... A v klidové zóně se odrážel hluk ze zóny pijců...
V rámci času v pátek, snad po 23-tí hodině, proběhla první teambuildingová hra na hlavní vedoucí. Probrala se při ní dilemata hlavní vedoucí. No tedy abych nekecal, stihla se dvě z připravených více jak dvaceti.
Ještě v pátek jsem zachytil program, který nadnesl ATzHmpK*, po dohodě s kuchařkou. Vyhlásili v sobotu snídani nejpozději v 9:00, fotbal nejpozději v 11:00, ve 13:00 striktně oběd a od tohoto času se začne dělat to prase, první masíčko by mělo být v 17:00. Kromě prasátka se objednala i další masa a i něco bezmasého pro ty, co maso aktuálně nemohou či nechcou. (poznámka: prasátko dělali profici z cca 20km vzdáleného penzionu)
Tím, jak jsem spal přerušovaně, tak jsem se vykopal z postele až před osmou ranní. Snídal jsem druhý (nepočítaje v to kuchařku, a jejího pomocníka, kteří začali pracovat v 6:00). Sporáky v té budově jsou ale tak špatné, že jsem viděl výrobu teplého čaje, kterou bych viděl příště fakt nerad. Je to jednoduchá matematická úloha spojená s fyzikou: Kolik konvic horké body z rychlovarných konvic je třeba, aby se velký hrnec s vodou ohřál natolik, že půjde vylouhovat čajový pytel a vznikne čaj pro třicet lidí?
Matematicky vzato je to 15 litrových konvic, fyzikálně odhaduji tak 10, v našem případě jen osm, čaj nemusel být vroucí :-) Jo a pobočný úkol zněl: Nezničit ani jednu ze dvou rychlovarek kvůli neustávajícímu ohřívání vody.
V 11:30 to budoucí matka dvojčátek nevydržela a vytáhla mě a jednoho sportovce-triatlonistu na procházku spolu s jednou další dívčinou. Jestli nás v tu chvíli bylo vzhůru 10, tak to bylo moc.
Na fotbal šlo vyjít až v 15 hodin, samozřejmě jsem byl nedosažitelný v pokoji a nikdo mě nehledal, ale mělo to tu výhodu, že jsem byl o dvě hodiny později druhý ochutnávač prasátka....
Do 21:00 jsem se stihl naučit deskovou hru AVALON, a celkem 4x ji zahrát, abych ji při čtvrtém opakování svému týmu pokazil tak, že jsme nevyhráli. Šel jsem raději k sobě na pokoj to rozdýchat, v čemž jsem pokračoval až do rána. Na slaboučké zavoání "Peline" jsem nereagoval, dotyčnému nešla tiskárna. Poradil si - nějak.
Neděli nějak popsat nemůžu, protože já si uklízel a ostatní vyspávali, když nepočítám ne rukou jedné ruky zasloužilého dřevorubce ty, kteří se možná trochu napili, ale včas to zalomili. Hned první teambuildingová hra v sobotu v noci totiž byla o máz alkoholu. Miluju naší novou hlavasku jež jej nabídla :-(
Jinak jsem byl překvapen, když kluk dělající účetnictví, jež si žádal onu tiskárnu na začátku dnešního se proměnil na holku, která mě poprosila o uchození tiskárny, ale z hovoru s dívčinou jsem pochopil, že mi uniklo přerozdělení práce...
Cesta zpět proběhla lépe (ztráta 15minut v kolonách na D1) než cesta opačná (60 minut ztráty, měřeno Miloshem)
