Dnešní sen byl zvláštní z několika ohledů.
Sedím v kuchyni spolu se svým otcem, nejstarším synovce a kýmsi mladým. Je hluboká noc za éry socialismu, takže ani jedna z televizí nevysílá. Ale zahraniční televize vysílají, takže velká dřevěná televize stojící na pračce ukazuje cosi ze zahraničních kanálů, které s k nám dostávají odrazem.
Kdo zažil staré analogové vysílání, ví, že obraz se různě kazil a trhal, což se nám nyní děje také. A jak se odrazy mění, přeskakují nám díky tomu kanály, jež se k nám dostávají.
"To vypadá jako brazilská telenovela" říkám v okamžení, kdy tam nějaký bard v sombreru pěje na jevišti, přičemž ten kdosi malý vstává a uraženě odchází. "Možná je to španělská!" volám za ním (za ní), ale nepomohlo to.
Ještě chvilku koukám na změť střídajících se obrazů a pak najednou naskočí starý monoskop československé televize a ozve se pískání. Obraz trochu zrní, takže okamžitě startuji z kuchyně. Na prahu se otáčím a protože vidím, že mé spolusledující obraz nedonutil ani ke zvednutí obočí, tak se vracím na svojí židli, řka: "Jo, vlastně tenhle monoskop je v pořádku".
To už se ale do slabého pískání monoskopu ozývá hlas:" Vítejte u dnešního vysílání české televize". Monoskop se změní na druhý monoskop používaný československou televizí těsně před zahájením vysílání, obraz je náhle ostrý. "Ještě ... [nezapamatováno] ... vysílač"
Po kratinké odmlce hlasatel hlasem komentátora "Jána Slepičky" jež zní jako zamlada a hlavně radostně pokračuje, přičemž se změní i obraz. "Dnes vysíláme z budovy... [nezapamatováno]... na Arbesově náměstí". Na obrazovce se objevuje budova na nějakém náměstí v ranním šírání, má lesklý kovový plášť a má zhruba čtyři patra. Nejde poznat, jestli je to fotka, nebo živý záběr, kde se nepohybuje žádné auto ani člověk. Okna na budově nesvítí, Do toho všeho se ozývá jásavá znělka, jež končí zabubnováním.
Tím sen skončil.
Pokud se vrátím ke snu jako takovému, tak sen vykazuje známky série s "německým" problémem, který se projevuje i na českém televizním vysílání, které neběží stále no a když se rozběhne, tak může skončit neblaze jak pro pracovníky televize, tak pro diváky, které může televize uvěznit. Těhle snů mám velké množství, proto to vysvětluje i mé vystřelení ze židle. To bylo na jednu stranu bez úleku, ale současně vím, že v televizi neproběhla známka připravovaného uvězňování. tedy ví to mé reálné já.
No a díky předchozímu souvětí vím, že se jedná o remake, protože dnešní verze obsahuje i další novinky, třeba onu jásavou znělku, kterou jsem kdysi použil v nějakém svém videu (ale už asi nedokážu najít, kde jsem ji získal a kde použil - to druhé z mé lenosti)
Zvláštností je, že v nějakém jiném snu se dokonce aktivně účastním natáčení v oné budově a je to opravdu skoro partyzánština, protože svítíme opravdu minimálně, protože by nás mohl ohrozit i výpadek "německého" proudu, ale také možná to, že by si nikdo zvenčí mohl všimnou světla. To mi ale zase nehraje s tím, že ve vysílání natvrdo řekneme, odkud vysíláme, včetně záběru na budovu (ať už fotkou, nebo živě)
Poslední zajímavostí je to, že onen druhý monoskop je pro mě traumatičtější, protože v minulých snech vždy velice ostře sleduji, co je v monoskopu napsáno za zkratku. Dnes nic...
update 17.4.2018 16:45 - Ještě jedna otázka: Proč se díváme v kuchyni a ne v jiné, logičtější místnosti?
