 |
| Autor: https://www.deviantart.com/aileen-rose/art/BAKA-574126046 |
V podstatě na doprovodném obrázku bych byl ten mlácený, jemuž ten druhý říká Osle!
Samozřejmě, že bych nejraději zafungoval i obráceně, vědět, kterému oslovi natlouct palici na GŘ nebo ještě na vyšších místech, ale tuhle druhou věc si nechám na Souhrn.
Ale zpět ke mě. Dost lidí už o mě ví, že jsem Sarkastický a právě v těch chvílích, kdy ze mě lítají hlášky na toto téma, jenomže je to přesně o tom, co se říká: "Je ten člověk, co je stále veselý a vtipný, také veselý a vtipný, když je mimo skupinu, jež ho momentálně pozoruje?"
No a právě já jsem taky takový, nejsem moc vtipný, ale sarkastický a jsou chvíle kdy sarkasmem skrývám nějaký pocit. Ten pocit ve mě doutná a zvětšuje se. A tady je právě ten bod zlomu, kvůli kterému si v nadpisu říkám Osle.... Když totiž ve mě něco doutná až přespříliš, musím včas zavřít klapačku a prostě odejít někam jinam, abych se vyventiloval (a navenek vypadal dobře) protože jinak ze mě vypadne nějaký hodně divný sarkasmus, jež může být urážlivý, nebo v kontextu zabodává pletací jehlici přímo do srdce.
A to se mi právě povedlo v pátek - nakukoval jsem s kolegyněmi prádelko ke svým narozeninám a ony mě pomáhaly svým vkusem. Ale pak se to nakupování začalo zvrhávat v nakupování věcí, které jsem ani původně nechtěl, byť to stále bylo oblečení a vybraný druh látky súrně potřeboval. V krámu (krámech) jsem se ještě ukočíroval a nákup bund včas zastavil a pak, když už bylo po akci se jedna z kolegyň odpojila a jela domů svým autem. A já měl udělat totéž, tedy odpojit se, protože jsem cítil, že na mě leze nějaká jedovatost, která by neměla zaznít. Dostal jsem ale nabídku na odvoz...
Při výstupu doma na mě, bohužel, ten sarkasmus přišel. Nebyl tak jedovatý, ale v kontextu bezmála dvojhodinového nakupování byl... Celé to nakupování totiž shodil... řekněme že obrazně do bláta a mohlo celkově vyznít, že celý nákup oblečení byl vlastně nanic....
Chybu jsem si uvědomil okamžitě a zkusil se neobratně omluvit, ale vím, že se mi to nepovedlo. Je to totiž jako s tím synkem, který byl vzteklý a ubližoval okolí. Uvědomoval si to a tak ho tatínek naučil, že pokaždé, když se mu to stane, má jít zatlouct do plotu hřebík. Po čase mohl synek ohlásit, že dnes žádný hřebík nezatloukl a tak mu tatínek řekl, že za každý den, kdy se mu toto povede, smí kleštěmi jeden hřebík vytáhnout. Po dalším čase mohl synek ohlásit, že v plotě není žádný hřebík navíc. Tu ho ale tatínek vzal k plotu a ukázal mu díry po hřebících a řekl jisté moudro. A to moudro mi teď rezonuje v hlavě, byť ho neumím vyjádřit nějakým úderným slovem.
Každopádně v mém případě je to jasné - sarkasmem jsem zatloukl hřebík, omluvou ho vytáhl, ale díra po hřebíku zůstala. A jestli těch děr bude víc, tak se může stát, že se plot rozpadne a já přijdu o to, oč stojím...
PS: Nevím proč ale něco takového jsem už v blogu psal. (O hřebících). Zdá se, že jsem se nepoučil. A proto jsem Baka!
