Nastal čas, abych popsal první týden v práci po návratu z dovolemné, tedy z Letního dětského tábora.
Nemůžu říct, že jsem potíže nečekal, pokud děláte stejnou práci několik, v mém případě už desítek, let, tak prostě očekáváte potíže. Jenomže v pondělí nebylo prakticky nic, až jsem se divil. To v úterý už začali vycházet ze skříní kostlivci, ale ti malincí mi ani nevadili - prostě kolegové něco nedodělali, zapomněli na to a tím pádem mi nepředali zprávu. Alespoň tak si to vykládám, protože druhá možnost, že to nedodělali schválně mě děsí. Hlavně když to byly fakt drobnosti...
Jenomže už se tyhle drobnosti nasčítávají příliš dlouho a teď se v autobusech objevila nabídka práce, kterou jsem si vysnil na nižším stupni základní školy. Úvodní kurs zdarma ...
No a právě od té chvíle se začaly dít věci, kdy kostlivci začali být větší a větší, kdy vidíte kolegu dělat si z práce "cochcárnu" (ale dostáváte vynadáno vy) kdy kolabují staré systémy (na nové stále není udělaná soutěž a to víc jak 7 let), opětovně zkolabovala klimatizace...
A právě tahle klimatizace a Facebook dohromady mi ukázaly, že se plácáme dokola v těch samých problémech. Ano funkce "Vzpomínky na Facebooku a v nich DVA zápisy o klimatizaci, každý z jiného roku, ale prakticky ze stejného dne... Prostě a krásně úvahy o změně nabraly na intenzitě a můj vztek tak akorát stoupal.
Ve čtvrtek jsem to po další vypadlé klimatizaci a dalších drobnostech řekl v kafárně i I*, která o tom už předběžně věděla, ale rozhodně netušila, že už jsem pevně rozhodnut oslovit doktora a nechat si udělat vyšetření, zdali na tu novou práci mám. Její vlhké oči (a také to, že můj doktor má dovolenou) mě od této akce zbrzdilo, a teď v neděli kdy píšu tyto řádky chladnu ve stínu kostela, kde se modlí má mamka, a se sluchátky v uších datluji tento text. A samozřejmě přemýšlím. třeba o tom, jestli mi neutíká jedinečná šance, ale taky o tom, jestli neutíkám z boje.
Na druhou stranu: Celou středu, ale hlavně čtvrtek a pátek jsem mockrát skončil v poloze, kdy nevěřícně zírám na probíhající děje, sedíc v křesle u počítače s tím, že s tím nemohu nic dělat. No a teď když si pro změnu kontroluji, co jsem napsal, tak zjišťuji dvě věci. Jednak to, že jsem některé věci nepopsal, ale i to, že ani nechci je popisovat
PS: Je neděle večer a příspěvek nepokročil, tak jej raději uzavřu
