Jak jsem včera slíbil, tak činím...
Na táboře jsem snad získal trochu energie a sil na práci v práci, ale po dnešním dopoledni už poprvé pochybuji. Měl jsem jednu pětiminutovou krizi. Zapomněl jsem se totiž od rána napít kafe... Ale k věci.
V pátek proběhla závěrečná diskotéka, tedy o den dříve než obvykle. Nadšení dětí neznalo mezí a nadšení kuchařek bydlící nad místností, kde se tancovalo, bylo stejně velké, leč opačné polarity. Ani já nebyl nadšen, protože jsem ten rambajs slyšel o tři chatičky dál...
Každopádně v sobotu večer už visel rozpis, co kdo musí udělat, a já tam měl jen minimum úkolů, protože jsem už o několik dní dříve avizoval, že budu muset předčasně zmizet. Jedním z důvodů byl právě úklid tábořiště. Ukázalo se však, že v únicích jsem amatér, protože mnozí unikali ještě dříve... A to ještě jsem rád, že jsem se neprokecl, a neprozradil, proč doopravdy mizím...
Má část úklidu byla hotova hned - chatičku jsem si předpřipravil v sobotu, takže v den D jsem v podstatě jen vystěhoval svoje věci, o trošku horší byl bazén, ale místní správce přijel včas, takže jsem mu jen odvyprávěl v jaké fázi je chemické a pískové čištění, mechanická síta a tak, spustili jsme filtraci a bylo. Správce si to dodělal sám (opět se vyplatila příprava o den dříve a na správce tak zbylo jen málo práce, co zrovna vyšla na neděli (bazén se čistí v rytmu lichý/sudý den a podle toho se dělají činnosti). To balení kanceláře trvalo hodinu, tolik drátů kolik potřebujeme na propojení přístrojů je děsivé, o papírech nemluvě.
Ale jako OK, byl jsem hotov se 45 minutovým předstihem a stál jsem u auta, kde mi na sedačce ležely plavky. Mohl jsem si jít zaplavat... ale nakonec jsem mizel bez koupele, Něco se ve mě zlomilo, a přestože jsem si to na táboře užil a v podstatě se vůbec nestresoval, což je na našem táboře světový rekord a nejlepší výkon všech dob... No prostě nastartoval jsem a vystřelil pryč, aniž bych zauvažoval, jestli jsem si sbalil opravdu vše. Ano, nesbalil a uvidíme, jaké mám kamarády a zda danou věc mi zachrání. Pár jsem jich oslovil... Anebo si ji vyzvednu na konci září na místě???
Dojel jsem za J*K* a relativně jsme si popovídali na téma, která jsme si troufli načnout. Téma nemocí a psyché byla oboustranně vynechána... Na stranu druhou jsme obě témata dost proprali na hangouts, takže ani nové probrání nebylo třeba...
Doma jsem byl už ve 14 hodin, jindy touto dobou teprve odjíždíme z oběda. Což ale znamenalo, že jsem byl hladov a nevrlý :-)
Po zbytek dne až do vydání tohoto zápisku sleduji vývin ohledně tábora a hlavně ztrát a nálezů. Letos to nějak není pěkné :-(
To, že na náš sport, který soudcuji, je potřeba relativně hodně materiálu, je jasné a protože stojí šílené peníze, tak si jej půjčujeme a to z několika míst. Typicky se půjčují otlučenější soupravy, náš spolek si už část materiálu koupil, něco máme historicky z období před vznikem spolku. Ale letos jeden sportovní oddíl půjčil vysloveně luxusní soupravy používané na ligu. A hádejte, které soupravy se při zběsilém balení ztratily? Ano, ty... Zatím se nikdo nepřiznal, respektive mi není známo
(update 15.8.2018 - nalezeno, nikdo je neodvezl, jsou na místě)
Zdravotník taky perlil a některým dětem nebyl schopen vrátit průkazku zdravotní pojišťovny, očkovák a tak. Ty se kupodivu nalezly u hlavasky, prý po předání složky od zdravotníka.
Osobně mě štve následující situace: Kluk "A" se ptá kluka "B", komu patří speciální luky. Je mu odpovězeno, že patří stoprocentně "C". Kluk "C" je shání až doma a zjišťuje, že za ním kluk "A" nedošel. Kluk "B" si nepamatuje, kdo byl "A". Vypůjčené luky jsou tím pádem v trapu :-(
Kéž bych mohl říci, že toto je vše. Nemohu :-((( O té nejhorší situaci vím jen per huba, a kdoví, jestli je to pravda, nebo ne, tzn. jednalo by se o pomluvu. Vyšetřování probíhá
