Shrnutí uplynulého týdne (42/2018)

Jak popsat právě uplynulý týden? Asi jako týden úklidový, protože se do práce měla vrátit kolegyně Š* a kancelář byla neuklizena. Mimo jiné proto, že nebyl čas některé věci řešit. Poslední dobou jsou toto všechny věci :-(

A tak se mohu věnovat jen hře a kafárně. Nejprve asi hra:

Je to podobné jako u kamarádky (o tom níže v textu), která si prošla jistou věcí, jež se dostala do cíle. I já se dostal do cíle a měl bych se radovat, protože první dvoje procentové hodnocení mám nejlepší z deseti postav (5x hráč, 5x počítač). Takže ano, hurá :-(

Jenomže kdo si všímá, ví, že jsem teď dlouho výsledky tohoto typu nedával, takže z mé strany mmám vedle radosti i takové drobné mrzení - "proč až tak pozdě? Proč to nešlo dřív?"

No a samozřejmě pokud použiji i jiný pohled na výsledek, protože mohu říci: Pokud já jsem nejlepší, pak kamarádi byli horší :-(

U téhle hry ale docela hodně platí princip výpomoci, takže pokud hraji "support", tak se asi těžko dostanu do výsledků, kde velmi často bývají "útočníci"

Ale dosti bloumání nad hrou i když....


U kafárny mám přesně takové rozporuplné pocity jako u hry. Ano byla hezká, úsměvná, přesně do okamžiku, kdy v kontextu zaznělo slovo "empatie". Pak se totiž v očích kamarádky objevily slzy a téma bylo stopnuto.

Uvažoval jsem o té situaci docela dlouho, i teď při psaní této věty, jenže nemohu přijít na to, co bych udělal jinak, kromě neřeknutí oné věty. Jenomže ona zaznít prostě měla :-( Z mého pohledu jde o problém, že některé věci se dle názoru dotyčného musí dělat pořádně a správně hned napoprvé, aniž by se to člověk naučil. Já tohle říkám u určitých věcí taky, to přiznávám. Ano, bylo by to hezké, aby některé věci člověk uměl hned od narození, ale zrovna u empatii tohle ještě hezkých pár set let lidstvu nehrozí (tedy dle mě). Takže rak...