Televizni sen se spolkem, jehož jméno se na blogu nevyslovuje
Sen je v podstatě velice krátký. Jsem v místnosti, kde je vypnutá "německá" televize. Ta se náhle zapne, takže mám jen pár sekund na to, abych zmizel a nebyl díky jejímu obrazu "zamrznut v čase a prostoru". Samozřejmě dělám nejprve rychlý pokus o vypnutí televize, ale to se mi snad ve snech nepovedlo nikdy. V místnosti je nás povícero a já typicky v těchto snech zachraňuji sám sebe, ale tentokrát to bylo jiné. Milou televizi čapnu, otáčím ji do druhé místnosti, kde jsou dva jedinci (jež znáte z opileckého příběhu letošní akce MM*) spolu s někým třetím. "Sorry, lepší řešení neznám" říkám jízlivě a vidím, jak ten nejtlustší z nich zkouší zdrhnout z dosahu. Ale postupně zpomaluje až se zastaví. V tu chvíli raději mizím taky...Televizní sen se sestrou z P*
Opětovně kratinký sen, navíc Remake. Sedíme v obýváku sestry (v původním bytě) a díváme se na televizi. Vtom obraz zmizí a o vteřinu později naskočil ten samý, ale dvojatý. "Televize odchází" zaječel jsem a klusal ven z místnosti, zatímco manžel mé sestry se to snaží zachránit. To já ostatně taky, protože v chodbě na lednici je další obrazovka, jež má dotykové vlastnosti a je na ní ten samý obraz co na televizi. S jednou vyjímkou: Přesně uprostřed je vykresleno dotykové tlačítko s nápisy. Mačkám ho poprvé, podruhé, mělo by reagovat a velkou televizi vypnout a problém odblokovat. Ale ono ne. "Ále, vždyť je to jedno", mávnu nad tím rukou...Sen tím skončil a vzhledem ke vztahům s dotyčným mi to po probuzení bylo i jedno, že to tak dopadlo.
Příběh s Vyvernou
( obrázek Vyverny např. zde: https://www.sashe.sk/Chrysopa/detail/vyverna )
Ale ke snu. Jsem venku těsně u budovy a dívám se směrem na chemičku, kde se ozve první výbuch. Doslova a do písmene ve stejné tisícině vteřiny skáču do budovy, kde je velké prosklené okno se sakra pevným sklem. A to už letí naším směrem cucky čehosi, co vypadá jako čerstvě pražené zrnka kukuřice, která pukla a dělají takovou tu bílou hmotu. Akorát je to větší a dopad na lidské tělo nejenom dost bolí, ale pozření by vás zřejmě proměnilo v cosi ...hm ... nechutného. "Ředitel zase hamouní, vyrábí bojový plyn a bouchlo mu to" řeknu naštvaně. To už ale kolegyně vyhlašuje evakuaci do blízkého cca 7 km vzdáleného města, s tím, že mě prosí, abych ji na náměstí pomohl organizovat helpline. Otázkou je, jestli pro lidi, co pracovali u nás a byli správně evakuováni, nebo naopak pro příbuzné lidí, kteří evakuováni nebyli, nebo byli evakuováni jinam....
... O několik hodin později jsem už v blízkosti chemičky. Je noc, otázkou je jestli skutečná, nebo díky nějakému dalšímu úniku černočerného kouře z chemičky. Ale ve vzduchu něco je - taková drobounká zrnka, která mě při dotyku i přes oblečení nepěkně pálí. Umím kouzla, takže vzlétám přímo vzhůru....
.... O další čas později jsem opět v práci, ale je jasné, že přes nádvoří se do budovy, kde mám pracovat, nedostaneme. Budeme muset jít strašlivě rozsáhlým podzemím a já se tvářím že neznám cestu, respektive že jí ještě nemám pořádně naučenu. Dva lidé s přilbami se ke mě hlásí, že půjdou se mnou, ale já se (v duchu?) tvářím, že já s nimi nepůjdu a hledám jinou dvojici. Tu nacházím, protože jsou to moji starší spolupracovníci a prosím je, aby mě dnes (naposledy) provedli skrz bludiště chodeb.
Nevím, který z těch čtyř si ze mě dělal následně srandu a schválně vrazil do zdi na jedné odbočce, ještě se pitomě smál, že ho ovládám, ale nechal jsem to být a všechny je nechal před sebou. A odbočil jinam....
Tohle podzemí totiž nejenom vedlo pod našimi budovami, ale i pod chemičkou a bůhví kam všude dál. Pro mě bylo důležité se dostat do míst, kde mě čekal můj spolupracovník z reálné práce Z* s níž jsme vyšli na ochoz nějaké bývalé tovární haly. "Hledej P* (našeho dalšího kamaráda z dračáku) já budu bránit Vyverně!" dal mi Z* pokyn.
A tak se za pomocí létacího kouzla snáším k podlaze a ve stavu vodorovném poletuji nad podlahou, kde leží figurky, jako by vypadly z kinder vejce. To jsou proměnění lidé, které si takto Vyverna sbírala. Našeho kamaráda proměněného ve figurku nevidím, zato asi dva potápěče, traktoristu, nedojezené stehno z kuřete....
Kolega zatím také za pomocí létajícího kouzla létá a kličkuje a Vyverna ho zjevně chce do sbírky, protože má připravenu svojí proměňovací deku a létá za ním jako divá. "Vyměníme se, nevidím ho", křiknu a jdu na věc.
Z pohledu Vyverny jsem byl blíž nebo jsem byl lákavější cíl, takže se za mnou pustila a kolega Z* měl štěstí a klid, aby nalezl nejenom P* ale i figurku další kamarádky. A pak se vyverna částečně proměnila v člověka (dívka s krátce střiženými rezavými vlasy) a já, který se zdánlivě opíral o boční stěnu byl strašlivě lákavý a bezmocný cíl. Deka byla hozena a dopadla na mě....
Ale ...
Ve figurku jsem se neproměnil. A to proto, že z nějakého důvodu mi deka nepřekryla hlavu, ale hlavně se neomotala kolem nohou. Celý ten fígl s proměňováním byl totiž ten, že byla začarovaná podlaha a ten, kdo by se jí dotkl by se právě proměnil ve figurku. A měl jsem takto dopadnout i já, protože se deka měla omotat hlavně kolem mých kotníků a stáhnout mě dolů, případně jsem s přikrytou hlavou tam mohl dezorientovaně doletět dolů a dotknout se jí já.
Jenomže ono ne. Jak jsem se totiž vznášel u zdi, měl jsem ohnuté nohy v kolenou a zastrčené za sebe, takže jsem se kopal patami do své zadnice.
Vyverní kouzlo bylo zlomeno a tak o chvíli později stojíme ve výtahu (či kovové místnosti) já, kolega Z*, náš kamarád P*, bývalá Vyverna a kamarádka, která se raději plíží za naše záda, aby byla od bývavé vyverny, nyní již definitivně trošku urostlejší dívky, co nejdál.
Tím sen skončil a já se vzbudil šťasten. Takto to mělo dopadnout.
PS: Sen přišel proto, že jsem si chtěl hned ráno zaplatit účast na dalších "RVHP", takže udělat přihlášku a na variabilní symbol poslat penízky, z nichž se platí elektrika a nějaké administrativní poplatky
