Myslím, že je na čase prozradit, proč nějak nemohu spát.
Včera od 18-té hodiny jsem prožil něco - úchvatného... Nenapadá mě lepší slovo, neboť jsem byl na zkráceném koncertu Marie Rottrové.
Psal jsem tu o ní už v roce 2011, v rámci série "Co jsem to (proboha) poslouchal v sedmnáctém díle" a když se podíváte na Wikipedii na Heslo Marie Rottrová, tak se dopočítáte, že jí velice brzy bude 77 let....
Copak o to, ale už jsem dlouho nezažil, abych si na koncertu přes 2/3 písní mohl zpívat se zpěvákem, ale také to, že jsem si slušně snad přes čtvrtinu písní utíral oči, protože mě stále dostávají jímavé písničky, které jsou o něčem, které napsal někdo, kdo uměl rýmovat a kdo po třech rýmech neukončil písničku.
Ano, mohl bych hnidopišsky vytknout drobné chybičky, které jsem z druhé řady tu a tam slyšel, ale .... asi bych se před sebou musel stydět.
Na koncertu měla M.R: jedno elektrické piano, dvě elektrické kytary a pak už všechny nástroje byly dechové, takže to znělo přímo parádně.
Pro dnešek vyberu tyto dvě skladby, jež zazněly na koncertu.
Nevím proč, ale obě písničky mi na onom koncertě zněly uvěřitelněji a krásněji....
