Co říci o právě uplynulém týdnu? Snad raději nic... Ono na jednu stranu to nebyly žádné extrémy, ale taková ta ubíjející jednotvárnost...
Naštěstí ji v tomto týdnu rozbíjelo hned několik akcí. V první řadě to byla ve čtvrtek odpoledne kafárna s kamarádkou, která byla mírně úsměvná, a hlavně osvobozující...
Po ní jsem se rychle vracel domů, abych se slavnostně oblékl a klusal k divadlu, kde jsem si se sestrou nejprve měl dát decku červeného vína (samozřejmě to dopadlo, že ani jeden z nás neměl chuť, takže jsem si dal malé pivo a ségra decku bílého) ale pak jsme šli spolu na koncert Marie Rottrové, který byl "připlácnut" na Slavnostní večer k .............., tak jako každý rok, ale zrovna dneska mi přišlo, že to bylo spíše naopak...
O koncertu Marie Rottrové jsem psal v příspěvku: Včera naživo Marie Rottrová, takže z něj víte to, že se mi koncert líbil. Mrzí mě, že jsem si nedělal poznámky se jmény skladeb, které byly odehrány, protože mi přišlo, že mi je Youtube nechce vydat :-(
Další zpestření jsem měl v sobotu, kdy přijel kamarád J*K* a protože přijel vlakem o dvě hodiny dříve (čti: o spoj dříve) než prapůvodně plánoval, musel jsem řešit nabídky programu a kulturního vyžití, což na malém městě je občas problém. Naštěstí vzhledem k dalším událostem, které popíšu níže, byl ve městě i další můj kamarád, takže jsme spáchali "pivní trojku" a šli si dát pivko do místního minipivovárku a k pivku i nějakou tu večeři. To bylo taky zajímavé, protože kamarádi tak dlouho vybírali, až jsem jim začal vyhrožovat, že objednám talíř miniřízků pro celý stůl, což se kupodivu setkalo s nadšením :-)
Moji kamarádi si mezi sebou báječně povídali (oba jsou programátoři a každý v jiných jazycích) a já, nejstarší z nich, jejich nadšení sdílel. Sám jsem totiž taky programovával, ale je to už dávno, teď mám klidnější zaměstnání (ha ha ha :-( )
S J*K* jsme šli domů, kde jsme se dívali na Stardance a já si dělal poznámky o bodech. Myslím, že kamarád tohle zrovna nemusel, ale co už, jiné řešení nebylo, protože další členové domácnosti koukali na totéž....
V neděli jsme s J*K* vyrazili na akci do "muzea železnice ČD" a samozřejmě vlaky. Hned první část jsme jeli po trati, kterou jsem trošku znal, ale nejel jsem tudy snad 30 let. Bylo to trošku depresivní, protože vytrhané koleje na nádražích, některá nádraží zrušená a zjednokolejněná... No prostě nic moc, zvlášť když do toho neustále jemně pršelo.
Na přestupu jsem si připadal jako ve snu. Ano, z tohoto nádraží jsem taky měl sny a stejně jako ve snech mi ani v reálu nešlo do hlavy, jak je možné, že směry vlaků přijíždějící na toto nádraží ze čtyř směrů, jsou přesně takové, jaké jsou. Mimochodem - nejde mi to do hlavy ani teď, kdy jsem si ty směry nakreslil na malý papírek a zkoušel jsem s ním otáčet....
Ale jako OK, 30 minut čekání na přestup jsme zvládli, abychom mohli odjet "Reginou" s výrobním číslem 001, no a protože navíc pršelo a padalo listí, tak to docela klouzalo. Navíc podezřívám strojvůdce, že jel na automatiku, protože zvuky, které vydával motor byly fakt zvláštní. I kamaráda to přimělo k hlášce, že si to asi odřídí sám (každý den cestuje s tímto druhem dopravního prostředku do práce a už toho dost zažil)
Po dojezdu na místo stále pršelo a teplota lezla dolů, takže jsme oba zvýšili počet nasazených posilovačů psychiky (já o "rukáv" na krk, kolega o čepici) a jali se procházet po muzeu. Pochopitelně většina byla venku na dešti.
Jak jsme o tři hodiny vypadali, netřeba popisovati, zvláště když se má nepromokavá bunda ukázala býti laciným reklamním trikem (čti: zvlhl jsem i pod nepromokavou bundou), takže jsme se schovávali v nějaké budově a pak si došli na gulášek k restauračnímu vozu. Samozřejmě - všechny stoly rezervovány pro odpolední slavnost, takže jsme jedli gulášek pod slunečníkem. A furt pršelo a přidal se k tomu i větříček...
A právě tento déšť přiměl kamarádku P*S* změnit plány, takže jsme ji stihli chytit na nádraží, kam přijela se "Šlechtičnou" (viz video níže), ale do muzea už nešla a rovnou s dětmi zamířila na vlak za příbuznými, také o nějaký ten spoj dříve. Takže jsme s J*K* opět osaměli a šli zkusit místní hospodu. Měla zavříno....
Hodinu jsme proto prostáli na nástupišti a pak každý jel svým vlakem domů. A opět jsem měl pocit, že s tímhle nádražím je něco stranově špatně (opět nádraží s více vjezdy a výjezdy), ale tady mi to po nakreslení na papírek a správném pootočení fungovat začalo...
A tak jsem jel krajinou, kde se díky pokračujícímu dešti začalo brzy stmívat a přemýšlel nad tím, proč "Regina" 001, s níž jsem opět jel, tentokrát tolik nestřečkuje. Ano, vystřídaly se směny, ale i tak mě to chvilkama tahalo za uši.
Nu a jak jsem se tak díval po krajině, a seděl na druhé straně než při cestě na akci, tak jsem měl šanci vidět další nádražní budovy kde jsme nestavěli, protože daný spoj byl označen jako "Sp" (což bylo drsné, protože klasické "Os"ky tu nejezdí). No a právě jedna ze stanic mě vyděsila k smrti. Jednak vzhled stanice, ale také její název prostě na tuhle trať nepatřil, protože ten přeci patří na trať jinou!!!
Ano ano, tak to dopadá, když se mnohé vsi jmenují stejně a jediný rozdíl je PSČ a okres, kde jsou...
Když už jsem se ale ocitl opět v astrálním cestování, mělo to proběhnout kompletně celé. Na přestupu jsem začal potřebovat na WC, protože jak byl první vlak přetopen, tak jsem roztál, uschl a tím pádem se mi taky uvolnily svěrače.
Mužské WC jsem našel snadno. Bylo zamčeno. Mrkl jsem na ženské dveře od WC a tam byla cedulka o klíči na pokladně. "Aha", řekl jsem si, na mužském WC cedulka chybí. A šel si vyzvednout klíč za pětikorunu.
To jsem se vyděsil podruhé, protože pokladní jako by z oka vypadla manželce kamaráda J*D*, stejně jako ve snu. Ale mé astrální cestování mělo opravdu proběhnout celé. Dostal jsem klíč od ženského WC...
Po dojezdu domů jsem klusal na RVHP za dalšími kamarády na druhou dnešní akci, což byl Memoriál T.L. Původně jsem na něm měl být od začátku, ale ta první akce mě to překazila. Ano, je to problém, pokud máte vícero part kamarádů a pokud dělají akce ve stejný den, ale s tímto řešením byli všichni smířeni a já stihl shlédnout finálové klání a dostat se i na fotku.
A nastal čas na třetí akci, u "hrobu" T.R. ......
To byly mé tři nedělní akce (a jedna čtvrteční), každá měla to své, všechny mi osvítily cestu, jíž putuje mé duševní já...
