Jsem z toho na větvi, protože jsem onen sarkasmus našel na své zdi na Facebooku (pod civilním profilem) ze září 2017 a to mě dojalo úplně neuvěřitelně. U některých lidí mi to znovu ukázalo na otázku, proč s nimi ještě kamarádím? Proto, abych měl víc bližších kamarádů? Víc jak deset? Má to cenu?
Ostatně se to ukázalo při naší pondělní společné hře, kdy se třemi dalšími kamarády hraji hru HEROES. V zápisku "Do třetice... a dost už" jsem naznačil, že jsem v jednu chvíli zkoušel hrát s hráčem, jenž byl v naší pětici a nebyl na nás napojen hlasově.
Co mi vadilo? Asi to začlo tím, že jsem příliš často slyšel hlášky, "Peline, hraješ blbě", "uhni", "uteč" a tak. Jako ano, nehrál jsem nejskvěleji, taky kdy hraju (tak jednu z dvaceti her, i když jsem měl teď sérii asistencí), ale opačně směřované hlášky na kolegy, že oni právě udělali chybu, nepadaly na úrodnou půdu. A hádat se o tomto jsem fakt neměl náladu. Ale co už...
Ono totiž vůbec celé pondělí nestálo skoro za nic, protože jsem si udělal "fahrplán", takže jsem vyběhl z kanceláře, oběhl sadu úkolů se stejným základem (např. byrokracie v různých koutech naší AB budovy), což v důsledku vypadalo tak, že jsem se ve 12:30 začal vracet z oběda a v rámci cesty do své kanceláře kam jsem došel až ve 14:30, udělal u kolegyň dost práce. Ale tímto činem jsem dost nedodělaných věcí dokončil... Mělo to jen jeden ošklivý důsledek. Musel jsem si projít celou cestu znovu a posbírat si čepici, pití, peněženku, klíče... :-(
Ani kolega Z* není v klidu, takže vyměnil úterní "výlet" po pobočkách a věnoval se přípravě a předávání nových počítačů, neboť některé naše starší počítače jsou už za hranicí životnosti, u mě díky pondělnímu vylikvidování úkolů vznikaly až desetiminutové sekvence, kdy nezvonil telefon, nepřicházel email a tak, takže byl čas datlovat do notebooku.
Ale byl čas hovořit i s kolegou a kamarádem Z* na jedno téma, zkusil jsem to v pondělí i v úterý a zkoušel jsem odpovědi porovnávat s tím, co napsal Z* jedné společné kamarádce. A nějak mi to nevycházelo...
Tím, že jsem ve středu měl návštěvu zubaře, který sídlí v budově pobočky Q*, bylo po tom všem mnou rozhodnuto, co se bude dělat, zvlášť, když jsem chtěl mít ve čtvrtek a pátek dovolenou. Oběhl jsem všechny pobočky, i toho zubaře, což vydalo na šest hodin, než jsem se začal vracet na naší hlavní pobočku.
Čtvrtek a první den dvoudenní dovolené - stihl jsem si nakoupit chybějící drobnosti, skočit do práce na kafe, oběd, nechat si přivést balík a pak hurá na kafárnu. Ta se mimořádně povedla...
Odpoledne jsem se začal chystat na večerní divadelní představení pod širým nebem - naše městské divadlo dávalo "Sluha dvou pánů", v němž řádí herec hrající hlavní postavu. Musím konstatovat, že umí jak improvizovat a reagovat na děje v hledišti, tak má připravené různé gagy, dobře si díky naší scéně budu pamatovat "Rehabilitační hrad, Ovčáčka (ovčáčka?) vyprávějícího příběhy, nižšího šlechtice příběhy poslouchající ony příběhy a pak človíčka s rýmou, který děkuje vypravěči "dobře nás Babiš" (="bavíš" řečeno s rýmou).
A některé gagy "rozbíjely" i ostatní herce, úplně vidím představitelku Beatrice, kterak měla plakat, ale ve skutečnosti se zády k divákům lámala smíchy (ano ano, smích a pláč se předvádí stejně). Ostatně já sám jsem se dobře desetkrát smál od srdce. Naše divadlo tuto hru s přestávkami hraje od roku 2009...
A za týden půjdu na stejné místo, ale na jiné představení
Sobota i neděle mi utekla, ani skoro nevím, co jsem dělal, tedy kromě toho, že jsem na novém notebooku ustřihal první video a v neděli večer jsem se nechal ukecat na LIVE z OMSI. Bylo to tak narychlo, že jsem se předem bál, jak to dopadne. Ale že to dopadne až TAK děsivě špatně, to jsem nečekal. Mám sto chutí celý LIVE smazat, takže pokud se tu s ním v následujících dnech nepochlubím, tak je smazané.
K řešení mi tak zbývá sen kamarádky I*, který musím nějak pojmout já a pak teprve budu moci vyřknout nějaký názor. Zvlášť když v něm vystupuje větší množství mých kolegů.
