Ale k tomu spojení mysli:
Včera šel manžel I* na relativně banální operaci, ale která když by se fatálně zvrtla, mohla skončit amputací končetiny. Pokud jsem správně vyrozuměl, tak levé nohy. Samozřejmě když podepisujete papíry v nemocnici a tam se chrání před všemi možnými komplikacemi, tak se bojíte co z toho se může splnit a co se může vyrojit, pokud její muž nikdy nebyl na operaci s uspáním. Já byl požádán. abych I* navštívil ať už v práci nebo doma, prostě aby nebyla sama a měla někoho inteligentního u sebe a ne ty ksichty v práci
Pohled můj č. 1
Samozřejmě jak se nedařilo toho správného technika dohnat, tak jsem navíc(!!!) začal mít kolem půltřetí pocit, že fakt nemám být na pobočce P*, kde jsem jako "tvrdé ypsilon" naprázdno čekal na technika. Takže jsem stihl zbuzerovat pána z firmy A*, ať konečně sežene toho "subdodavatele subdodavatele", instruoval jsem službu ať mi zavolá, kdyby technik přijel "nezván nečekán a s anténou chtěl otáčet" a oběma jsem oznámil že v 16:30 jdu domů i kdyby hrom bil. Asi jsem byl dost přesvědčivý, protože se hnuly ledy, ale o tom někdy jindy. Byl jsem ale od I* připraven opět "vystřelit" na pobočku P* kdyby technik fakt přijel a služba mě volala...
Každopádně jsem k I* dojel ve 14:58, tedy relativně ještě včas, pokud opravdu chtěla volat manželovi či na nemocniční oddělení po 15-té hodině. Při parkování jsem si všiml, že pozdvihla obočí, když mě spatřila. Bylo ale vidět, že už tam volala a že nedostala správnou odpověď ("muž je na klasickém pokoji") takže se bála, jestli je jen na dospávacím pokoji, nebo nedejbože ještě na operaci a pak právě na mě sypala ony možné komplikace.
Nikdy jsem nevěřil, že v téhle úděsné situaci dokážu vymyslet takový vtip, který v téhle situaci plné strachu a obav dokáže I* rozesmát a na chvilku dostat na jinou kolej. A hlavně z ní získat údaj, kolikátý měl být manžel na operaci. Prý původně třetí. Tím pádem bylo jasné, že se kliďánko želvička mohla pozdržet předchozí operace, že si doktor dal "ráchpauzu" a že ať je ráda, že manžela nezapírají stylem "z dospávacího pokoje už odjel, ale na klasický pokoj ještě nepřijel". Málem jsem schytal kopanec do rozkroku. Ale i tak jsem I* zlobil, protože v pondělí měla narozeniny Š* a tak jsem jí chtěl (naoko) volat, ať si můj dárek vyzvedne sama ve skříni. Pak jsem zavolal doopravdy a otočil to, že Š* nemůžu říct to co chci, jinak by mi I* šlápla na nohu - I* mi na ní fakt zrovna šlápla - a popřál jí k narozeninám...
Všechny tyhle dětinské srandičky snad I* odváděly myšlení od toho, že v 16 hodin bude volat znovu. Nemusela. V 15:45 zavolal manžel a tak jsem jen hodně potichu vycouval z dané místnosti a později odjel domů.
Pohled I*
Citace z emailu:
Opět se mi dnes potvrdilo, že jsi skutečný přítel. Těsně předtím než si přijel, jsem byla vzadu kouřit, což ti ostatně muselo dojít, když si mě viděl venku před budovou a když jsem se tam vzadu seděla, tak jsem si potichu, šeptem řekla .... Peline, prosím přijeď, potřebuju tě. No a než jsem dokouřila a obešla ani ne polovinu budovy, tak se objevila Stříbrná sršáň. Vidíš a já si myslela, že šeptám ... tak jak to že si to slyšel???? ;-)
Pohled můj č. 2
Můj pohled č. 2 začíná až dneškem, kdy jsem ráno nedohledal čtecí brýle , klíče od jedné z poboček, a postupně se vracím po svých včerejších stopách a sbírám tyto ztráty. Samozřejmě - jak jsem měl ten pocit akutnosti výjezdu za I*, tak valná většina věcí, dokonce i další mnou nevyjmenované, byly skutečně na pobočce P*
Včerejšek jsem doma kupodivu přežil, ani mě to nenutilo do gaučingu a spánku u detektivky, ale v klidu jsem si dal večeři a pak vystřihl jedno video, které z pohledu moderování mojí jízdy považuji za zdařilejší než můj průměr. Přispěla k tomu i radost, že se mi I*podařilo vyrvat ze spárů chmur, takže jsem vystřihl ono video na první dobrou a až pak zjišťoval chyby ve videu. Zjevné byly čtyři. Ach jo.
Jinak na onen citovaný email jsem četl až dnes ráno, takže ten mě pro video neovlivnil, ale kdyby snad ano, tak byl komentář ode mě v tom videu něžnější.
No a k nadpisu - někde, ani nevím kde, jsem měl hlášku, že I* chce volat do té nemocníce kolem té 15-té hodiny, už jsem jí dnes ani nedohledal. Takže jsem si řekl, že bych měl spojit příjemné s užitečným. A uvědomuji si, že kolem třičtvrtě jsem už začal být nervózní a vypadnul jsem fakt rychle z pobočky P*, nastartoval Stříbrnou Sršáň.
A vidíte, jak to dopadlo - přijezd k I* ve stylu Fantomase z Arabely, přesně včas, přesně tak jak to mělo být. Ani ne brzy, ani ne pozdě...
A to je na tom to krásné...
A to je na tom to krásné...
