Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

úterý 3. září 2019

Shrnutí uplynulého týdne (35/2019)

Týden před začátkem školního roku znamená, že se objevují požadavky na dovolenou od lidí, co mají děti, ale už na ten poslední týden nemají tábor, babičku na hlídání a tak.

Znamená to ale klid od těch, co na každé uprdnutí potřebují asistenta, ale současně to občas znamená nečekané přesčasy.

Pro mě to znamenalo obojí zmíněné, leč to neplatilo na sto procent. Částečně i proto, že jsem ve čtvrtek vyhlásil SightDay a ... a přesto byl na začátku dne v práci. Poté jsem sedl na vlak a vyrazil vstříc jedné zahrádkářské kolonii, kde mě čekal oběd a pokec s kamarádkou.

Jízda vlakem má vždy svá "špecifiká" a mě se to potvrdilo už při jízdě "tam", protože jsem na nádraží dorazil v době, kdy už měl jet jen osobní vlak, ale na tabuli svítil i zpožděný rychlík. Bloumal jsem nad tím, ale nakonec zvolil původní vlak, protože rychlíkem bych tam byl dřív, ale odvoz od nádraží bych neměl...

A dobře jsem udělal, protože nádraží, kde jsem měl tento přestup, není zrovna přívětivé k sedícím, ale co chcete - nádraží v polích, kde se střetávají tratě a probíhají přestupy. Byl jsem z toho docela vyjukaný, protože se mi splnilo jedno mé Dejavu či sen - výstup na platformě jako samojediný, vlak okamžitě písknul a odjel, kamarádka nikde a teď co jako mám dělat.  A tak jsem nejprve šel po šipkách a pak s vědomím, že v mém "dejavu" jsem se točil doleva, jsem na každé další neošipkované křižovatce zatočil doleva. A skutečně jsem vyšel na denní světlo v místech, kde stál autobus náhradní dopravy (stejně jako v dejavu) ale také kolegyně s autíčkem (jako v lepší verzi dejavu)

Přímo na místě jsme si dali kafe a kamarádka prohlásila, že nad ním usínám, takže namísto toho, aby splnila hrozbu, že budu pomáhat dělat ovocné knedlíky, mě poslala zalehnout. Vím, že jsem se na posteli pootočil jen jednou... O hodinu a půl později byl oběd a já začal být použitelnější, ale pak se přiblížil můj odjezd domů. Vybral jsem si autobus a trošku jsem kamarádku zlobil, jestli ví, ze které strany jede - věděla :-)

Po příchodu na nádraží od autobusu měl jeden vlak zpoždění 60 minut a když se blížila 45. minuta zpoždění přeskočila cedule na "vlak nejede". To moc nepotěšilo, naštěstí jsem původně tímto vlakem neměl jet. Měl jsem dvě možnosti - místenkový nebo místenkový :-)


Ale domů jsem dojel, takže dobrý.

A protože by tu byl jen tento popisek čtvrtka,  zkusím popsat i úterý, i když skoro není popsat co - tedy kromě toho, že jsem byl na výjezdu v úterý já (kolega Z* má dovolenou) a vyvezl jsem i kolegyni. Ta tvrdí, že na pobočce P* ji nemají moc rádi a tak jsem jí nechal v serverovně a poprosil o mírný úklid. Bohužel tam byly rozsypané tonery, takže z pohledu prachu nic moc...

Oběd na pobočce F* proběhl v pořádku, ale naše kamarádka a kolegyně I* měla tentokrát naspěch, ani nevím jestli kvůli školení či čemu, takže jsme si jí moc neužili....

V neděli jsem opětovně zkoušel jezdit na inline bruslích, takže mám za sebou třetí půlhodinovku pokusů se nezabít. Dnes došlo i k použití ochranných pomůcek. Tedy ne že bych je nenosil při předchozích pokusech, ale dnes se střetly s asfaltem, všech šest kousků nasazujících se na končetiny.

Mohu konstatovat, že stabilita se zlepšuje a zlepšuji se. Už zkouším jezdit i do kopce, ale zatím se zasekávám a vypadám jako malé káčátko na své první procházce...

No a v neděli odpoledne proběhlo RVHP, kde jsme bojovali s příšerami, ale nasmáli jsme se, protože každý měl chuť vymýšlet alternativy děje a srandičky okolo, takže to bylo příjemné odpoledne, které venku krášlily přeháňky a bouřky s lijákem, co 30 minut nějaká přišla a aspoň pět minut ukazovala svoji sílu