Na dnešní den jsem se řádně připravoval - o den dříve jsem omyl celé své tělo, dneska se navoněl, pokusil se získat dobrou náladu a vyrazil pěšky.
Na odběrové místo jsem dorazil 15 minut po jeho otevření. Nešlo se objednat na čas, takže mi bylo jasné, že tam musím být včas, protože mít otevřené odběry pro "neplatiče" od 9 do 11:30 hodin na tři dny v týdnu mi přijde poněkud málo. Ale kde brát lidi, aby to dělali a hlavně správně... O nemožnosti se objednat na čas nemluvě.
Každopádně jsem dorazil a před vstupem do budovy s nápisem "COVID-19 odběrové místo" bylo rozházeno více jak 40 lidí a zrovna vyšla sestra v obleku a vyvolala paní od "A". Stihl jsem si povšimnout že také nabírala kartičky pojišťovny. Řešení tedy bylo nasnadě a při jejím dalším vyběhnutí o tři minutky později jsem byl "zaevidován"
Od této chvíle jsem tedy začal měřit čas a sledoval, jak se lidé tu a tam združují a napočítal jsem tři školní třídy, přičemž ta třetí teprve postupně přicházela, ale povšiml jsem si i skupinky ukrajinských dělníků a jejich překladatelky. A tak jsem v prvopočátku nevěděl, jestli ty dělníky mám započítat, ale ti byli samoplátci, takže je sestra poslala přes celý areál nemocnice do pokladny, ať si to nejprve zaplatí. A přestože pro samoplátce je u nás vyhrazen čas 7:30 - 9:00, byl jsem předběhnut osmi ukrajinskými dělníky a dvěma "důchodkyněmi", které nutně chtěly jet do Itálie a chtěly mít onen výpis (zřejmě z rychlotestu?) v angličtině...
Přesně o dvě hodiny později zavolali kamaráda (dříve na táborech spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, dělal v LARPech mistra obchodnického cechu), který prý přišel o pět minut dříve než já. Byl to tedy velmi vhodný čas přepočítat lidi čekající na test. Vyšlo mi jich opět 40. To už jsem ale věděl, protože to jedna ze dvou odběrových sester řekla (třetí sestřička klofala do počítače a vyráběla štítky a papíry) že to prostě dojedou a dají si přesčas...
Těsně přede mnou se v tu chvíli jeden pán rozčiloval u jedné z těch sester, že čeká 3 hodiny a stále ho někdo předbíhá (rodiny s malým dítětem, pokud i ono šlo na odběr, měly přednost), aby pak právě vyšla ona třetí sestra a suše mu oznámila, že na něj žádanka není. Čekal jsem, jestli bude něco od pána prokopnuto (na blízkou ToyToy WC bych nešel ani kdybych musel), ale za dvě tři vteřinky si přebral průkazku a beze slova zmizel....
Pak přišla řada na mě: Už jsem viděl ty černé scénáře - podle obrázků na dveřích měla nejprve následovat vyplnění dotazníku - tužku jsem neměl, takže očekáváno vynadání. Z toho nebylo nic. Pak měla následovat dezinfekce rukou - z toho taky nebylo nic. A pak vstup do ordinace....
Z toho taky nebylo nic, protože naše odběrové místo covid bylo zřízeno ve vstupní hale odděleno od zbytku provozu dřevotřískovou deskou. "Jste Pelin Lakriský narozen...... s telefonem číslo......". "Ano ano ano" stihl jsem říci, než jsem uslyšel "roušku dolů, zaklonit hlavu" a pak lup už jsem měl šťourátko v nosní dírce. Pochopitelně v té, kterou jsem měl vzadu ucpanou. Ucpaná už věru není...
Čekal jsem co bude dál, ale následoval výtěr z krku (asi nejšetrnější, co jsem kdy zažil) a pak prostor na otázky - měl jsem jen jednu. Odpověď na ní byla: "Výsledky vám zavolají ve středu, nejpozději ve čtvrtek"
Odcházel jsem z odběrů a proti mě šla matka s dítětem. Oba bez roušek.V blízkosti odběrového místa! Bývaly doby, kdy bych se byl ochoten pohádat, ale raději jsem šel dál a co 100 kroků provedl vysmrkání, protože má zastydlá rýma byla vyléčena obyčejným šťouchátkem s odběrovou vatou a tekutinou
Odjinud:
Pardubice přetíženy: Příjezd do Pardubic zablokovali řidiči, kteří mířili na koronavirové testy
Kolaps i jinde: Kolaps. Hygiena nestíhá testy a trasování, i když se lidé snaží sami
