Nastávají mi narozeninové týdny, protože valná část mé rodiny a aktuálně i dvou nejlepších lolegyň (a kamarádek v jednom) se děje od tohoto týdnu do nějakého 15.září.
V pondělí jsem měl "ječivou" a bylo věru proč, protože už dopoledne bylo jasné, že mám dělat velký přesčas já a kupodivu měl být placený, což mě překvapilo - některé věci mají tendenci nenastávat a placený přesčas je jednou z těchto věcí. Mrzuté bylo, že přesčas měl zasahovat do doby, kdy měl běžet LIVE. Poslední z Autoslavy...
Naštěstí jsem mě dostatek duchapřítomnosti a o den dříve se pokoušel natočit jak klasické půlkolo, tak půlkolo zatahovací. Při natáčení toho druhého mi tramvaj spadla, takže jsem točil natřikrát. Ale co už. Připraveno bylo, kdyby se to vyvíjelo blbě. Hloupé bylo, že jsem neměl namluvený komentář....
ALe co už, nakonec mi zbylo před vysíláním 15 minut času, takže jsem mohl naplánovat jednu zlotřilost, kdy jsem na live vyjel s tramvají, která neumí hlásit zastávky. A já jí vyhlásil...
Úterý jsem měl zubaře v blízkosti pobočky Q*, takže jsem mimořádně objel i pobočky F* a hlavně P*, kde se přehazovaly přepážky a funkce. Takže jsem to musel natlouct i do "zvacáku".
Cejtil jsem ale v kloubech, že něco bude pokažené, takže jsem preventivně byl na pobočce P* i ve středu dopoledne, a myslel si, že krásně stihnu oběd na pobočce A* o šest hodin později. Ne, nestihl...
Na pobočce F* totiž mají novou a vysloveně přechytralou kopírku a naše firma ji pořídila jako "chodbovou", To znamená, že by mohla stát klidně mezi lidmi na úřadě na chodbě a bez PINu nebo přiložení čipové karty neudělá nikdo vůbec nic. Tyto první tři dny fungovala kopírka vždy tu půlhodinu, co jsem se kolem ní motal, pak se rozbila. Anebo "rozbila". Či byla rozbila. Teď naposledy se prý zasekl papír v šuplíku, šuplík vyrvali z kopírky silou a pak už kopírka ze šuplíku nenabírala papíry. Takže byl zavolán technik.
Pak nastal čtvrtek. Nevím, jestli ho mám popisovat přesně tak, jak se děl, anebo rovnou prozrazovat, co jsem prošvihl.
Tak například při odjezdu z domova mi absolutně nechyběl ani jeden z mobilních telefonů. Popojel jsem asi pětset metrů na rozhodující křižovatku a tam jsem se začal rozhodovat, kudy pojedu, odbočil jsem ale doleva směr pobočky P*F*Q* a nedošlo mi, že dneska musím začínat na A*, kde mám hned na půl osmou domluvenou akci na téma "nefunguje program" a já tvrdím že funguje, takže to hrozilo na předváděčkou, jak se to má dělat.
Ujel jsem kilometr a tam byla objížďka a já stále pokračoval směr tyto pobočky, pak najel na silnici pro motorová vozidla, z níž se nedá odbočovat, ujel další tři kilometry a až taky, kdy jsem jel v poklidu a nic mě neohrožovalo, jsem začal trošku přemýšlet, a až tady mi došlo, že dělám kravinu. Naštěstí tu byla jedna křižovatka, která navazovala na silnici, jež se ze slepé silnice teď nově změnila na silnici průjezdnou, takže jsem se plynule otočil a dojel na pobočku A* jen o 17 minut později.
Samozřejmě se ukázalo, že program funguje, jen ho část kolegyň neumí obsluhovat, to už jsem ale před tou předváděčkou X krát hledal klíče, roušku, brýle... Ale telefony stále ne. Pak jsem odjel na pobočku F* na oběd a na zbylé pobočky P* a Q* jen na otočku s papíry, které měly být podepsané co nejdříve.
Až ve 12:45 jsem přišel na ztrátu mobilů a to mi přitom asi tři lidi říkali, že se mi nemohou dovolat...
Než jsem projel kafárnou a přes nákupy, hledal jsem klíče a platební karty tolikrát, že jsem si u posledního obchodu otevřel kufr auta a počítal asi tak do tisíce, abych se trošku uklidnil. To už jsem měl i svůj první dárek k narozeninám (respektive dva) a další dárek zazněl z rádia (viz písničkový zápis zde na blogu ze čtvrtka).
V pátek po práci nastal čas na odjetí na akci MM* a tady se mi už kupodivu dařilo, měl jsem zabaleno od čtvrtka, takže vše běželo až příliš krásně. Kamarád J*K* už byl na místě a zde nás překvapila majitelka penzionu, protože nás dala do většího pokojíčku než obvykle (pět postýlek v pokoji namísto dvou postýlek). Já u toho nebyl a tak trošku v pátek očekával nějakou potíž....
Kupodivu z toho směru nepřišla, ale nepřijel barman, ani barmanka, takže kamarád byl slovně bezpomínečně na pátek převelen do baru. Dal jsem si tam v tu chvilku jeden OVIP a ke konci se mi křivila huba, jak mi toto konkrétní pivo vůbec nechutnalo.
Pak se začaly hrát sporty, ty jsem pískal tím pádem jen já. V klubovně s rouškou, venku na hřištích jsem byl bez roušky, ale hodně daleko od hráčů (když "pískáte" na dvou hřištích naráz, tak to nějak moc nejde :-) ) Prostě jsem byl spíše zapisovatel utkání a časoměřič...
[update úterý 8.9.2020 a středa 9.9.2020, tedy z nového týdne]
Původně jsem tu psal o tom, že jsem jak idiot jako jediný nosil roušky a jak mě to, zvláště v sobotu, neskutečně štvalo. Ale teď si říkám - mohl bys být za vodou člověče! Bylo by to slušné štěstí, pokud se to šířilo jen vzduchem a pokud jsem měl vždy roušku ve správnou chvíli na ústech, tak super. O mytí rukou nemluvě.
Ale zase tu je to "ale", respektive v mém případě to slůvko "pokud".... Každopádně to si nechám na nový zápisek....
Zpět k dění v týdnu č. 36 - Není popsána sobota, právě ta, kdy mě to štvalo nejvíce. Po pravdě řečeno mě to štvalo od 18-té hodiny, kdy začalo pršet, protože od rána jsme to honili na venkovní hřiště, tradiční rozehrání a rozehřátí v klubovně ráno nebylo. Opět jsem mohl sledovat, kterak mnozí po návštěvách v baru mezi hrami díky alkoholu vadnou. Večer mi bylo doneseno druhé pivo tohoto víkendu. A současně už to bylo i pivo poslední....
Ostatně bar je druhé místo, kde by na mě covid mohl skočit, stačilo by, aby obsluha flákla mytí sklenic...
Jak v pátek, tak v sobotu jsme hned po skončení herního dne okamžitě mizeli s kamarádem do penzionu, kde jsme si vždy hoďku povídali nad vínem. Každý den padla sedmička vína...
Neděle musela být kvůli našemu řízení z pohledu alkoholu čistá, pil jsem jen vodu z vodovodu z penzionu, kterou jsem si donesl v pet lahvi.
Jízda domů proběhla pohodově, zkusil jsem použít jinou cestu v první části mé jízdy a docela to bylo plynulé, byť pocitově delší. Ještě to budu muset pořádně přeměřit a porovnat.
No a doma mě čekalo dvojí překvapení - dva nákupy z Čínského eshopu dorazili domů. Velmi mě potěšil nákup "čehosi" podobné nejvíce mikině (sorry, neumím nakupovat natožpak pojmenovávat oblečení), protože se mi úspěšně povedlo přepočítat asijské XXL velikosti na evropské XXL :-D A tak jsem měl dárek navíc k již uplynulým narozeninám...
