Celý tento týden mohu okrájet jen na popis čtvrtka a zbylé dny označit slovy "jako vždycky". A ještě neděle s pátkem byla jiná...
Ale i čtvrtek s nedělí by šel zkrátit, pro změnu do slov "nedostatečná komunikace"
Celý tento týden mohu okrájet jen na popis čtvrtka a zbylé dny označit slovy "jako vždycky". A ještě neděle s pátkem byla jiná...
Ale i čtvrtek s nedělí by šel zkrátit, pro změnu do slov "nedostatečná komunikace"
V předchozích verzí hry SIMT šly trošku z obtížemi řešit u některých linek výjezdy na linku z depa, nebo nějaké zkrácené verze, kdy se vynechalo pár úvodních zastávek z linky.
Nyní už jde i zatahování a tak jsem si jedno z těchto zatahování natočil...
Dnešní ranní sen překvapil a až ho popíšu, přidám jeden, který jsem tu původně ani nechtěl zveřejnit....
Tak tedy jdu odkudsi po reálné ulici jistého města, přičemž výchozí bod v současné době v reálu odpovídá už jen odchodu od kamaráda F* a blížím se poměrně pomalu k zastávce Lipová. Sleduji přitom několikero autobusů, jež mě míjejí a které mi jednoznačně ujedou. První v barvách místní MHD - OK, druhý zcela zelený (ala firma youtubera Conducteir77 z Norska) s podivným číslem linky, třetí bílý, možná místní MHD, který mi vadil něčím nespecifickým.
Je jasné, že si budu muset poradit sám a tak odkudsi beru trolejbus 14Tr s matrixovými tably na číslo linky, sednu na místo řidiče, oživím trolejbus a jedu. Lipovou projedu...
Až v zastávce J*Su* po odbočení zastavím (v reálu takto nejezdí nic!) něco naťukám na IBIS a ohlédnu se po čekajících cestujících, z nichž minimálně jeden má uniformu místní MHD. Čočky v matrixu se slyšitelně přesypaly a zobrazily číslo linky a dva cíle. Muž v uniformě se usmál, ale to už otevírám přední dveře. "Tohle (už) nemělo bejt, jsme ve třetí fázi" řekl mi a šel za volant, já se pověsil obouruč na tyče ve stylu "ukřižovaný" a díval se vpřed.
Řidič sjel z kopce na konec ulice J*Su* a odbočil doprava (v reálu takto nejezdí nic - všechno jen doleva!). Vidím, že přes ulici je na mnoha místech natažené vodící lano a na něm pro protisměr natažené troleje. Pootočil jsem hlavu, abych se podíval na naše troleje - zřejmě jsem očekával vzdušnou vyhybku. Nebyla tam, ale také troleje nikde.
V tu chvíli se sen pokazil, řidič vjel doprava na chodník a na přírodních hrbolech se s trolejbusem a s námi doslova rozsekal. Přežil jsem ... ale sen nepokračoval a do zvonění budíku zbývalo zhruba 55 minut
Tady musím dodat, že to je remake nějakého dávného snu, "třetí fáze" se ale opakuje. První pocit, který jsem měl byl o tom, že jsem se podíval na něco, na co jsem se dívat nemusel, čímž jsem "to" pokazil. A asi znáte to, co říkám stále - pokud ve snu řídím a jde to alespoň trošku dobře, je to lepší, než když se vezu.
A tímto oslím můstkem se dostávám k druhému snu. Je to po ohromné době sen s revizory, a co víc, přestože je to remake, sen vybočil z řady...
Remake začíná tím, že jsem v tramvaji v druhém voze soupravy. Několik cestujících je již nastoupeno a další nastupovat chtějí, takže nastoupivší řidič v přední části druhého vozu mechanicky nastavuje linku a ve velikém stresu také centrální budník, přes který se budou řídit znehodnocovače lístků. Tím, že řidičem je můj kolega z reálu, tak na něj křiknu: "Padej dopředu, zbytek ti dodělám".
Kolega přesto dotáhne nastavení centrálního strojku, silně to cvakne a pak opravdu mizí. První strojek je nastaven, dva cestující si stihnou označit lístek, ale to už dovnitř vletí revizorka s kolegou. Samozřejmě lístek nemám a jdu si nějaký (nesprávný) vylovit a v prvním strojku ho "štípnout"
Revizorka je bez sebe vzteky: "Lidi jsou nastoupený, čas odjezdu a funguje jen jeden strojek!!" Vytáhnu z peněženky všechny svoje lístky (ani jeden správný), což revizorka komentuje: "Proč mi ukazujete ty lístky!!!". Vyberu si další lístek na znehodnocení, prozkoumám dírky na lístku z prvního znehodnovacího strojku a byl bych se podíval, proč ten druhý strojek (údajně) nefunguje, ale to už mě revizorka, která je menší než já, čapla obouruč za pravou ruku.
"Každých/Celých třináct let se s vámi musím zabývat" pokračuje její řev na celou tramvaj a konečně se blíží k vyslovení trestu, jímž mě chce potrestat: "Vy si nevážíte svojí normální výšky! Mám vás za trest zmenšit?!?"
Tady musím vyprávění přerušit a vrátit se k předchozím verzím - tím, že už mě držela za pravou ruku stačilo už opravdu jenom malounko aby mě zmenšila, obvykle až tak, že bych na tramvajovou sedačku musel hodně vyskakovat. Pravděpodobně jakákoliv slovní reakce ji k této akci přiměje (v rámci těch několika málo předělávek či opakování tohoto snu se mi nepovedlo najít větu, která by ji uspokojila). Mám dojem že i typ reakce (strach, rozhořčení) hraje roli....
Zpět ke snu:
Dívám se na ní svrchu, neříkám nic a jsem v klidu. Dokonce se mírně (přiblbe) usmívám. První vteřina... druhá vteřina ...
Budím se s úsměvem a pocitem, že jsem vyhrál, nebo byl alespoň blizoučko k cíli...
U toho tramvajového snu si nejsem jist větou o těch třinácti letech, protože jsem si ten sen nenapsal hned, a teď zpětně mi přijde, že i slovo "celých" tam zaznělo. Podívám-li se na reálné dění u nás v práci, tak jsem zrovna kolegu částečně "přikryl" před řáděním (jinak to nemohu nazvat) ředitelky pobočky A*
Teď při psaní snu mi ještě na mysl přišlo, že by se do snu měla doplnit jedna věta: Přijde mi, že revizorka je menší než předtím
U prvního, tedy dnešního snu se podivuji, že se mi opět vrátil tento námět, kdy v onom městě z Lipové sjíždím k vlakovému nádraží, ale to vždy stihnu tak akorát vidět z dálky. Vždycky je třetí fáze něčeho.
U tohoto snu mám dojem, že mě před něčím varuje, ale vůbec netuším před čím, natožpak abych to tušil při předchozích opakováních snu. O nich si ale myslím, že se předtím týkaly autobusu, než trolejbusu. Přemýšlel jsem o tom všem celý den, až se mě kolegové ptali, co se děje, ale neumím to popsat. Prostě sen, který se mi zdál možná potřetí od základní školy, na který jsem prakticky zapomněl. A bumho, naskočil znovu, maličko jiný než minule...
Nu, a protože ani po 30 minutách koukání na tento rozepsaný příspěvek mě nic nenapadá, tak jej uzavřu a zveřejním, tak jak je :-)
Nejprve video:
Nejen já, ale i komentující na fóru jsou trošku zklamáni. Je vydána mapa, která by si ještě zasloužila přízvisko BETA, ale nemá ho. Tím pádem pak bije do očí to, že mnohde chybí objekty, nějaké ty nedodělky na křižovatkách a tak.
Ano, občas ty odbočení do pravých úhlu mě štvou, na druhou stranu pro zachování reálnosti. Na stranu třetí - reálnost na fiktivně mapě ?!?
Tento týden bych nazval "týdnem, kdy se psal ošklivý email", který by naznačil, že jsme se ocitli ve mlýnku dvou příkazů dvou ředitelek, které šly "maličko" proti sobě.
Nakonec to kolega po několika nástřelech poslal tak, že nikoho neurazil, a náš vedoucí následně napsal mému kolegovi, ať si tyto výlevy odpustí. Já si jen mohu přát, že se někomu - snad - díky tomu rozsvítilo...
A tak proběhla klasika - pondělí pobočky A* a B*, úterý pobočky F*, P* a Q*, další dva dny měly být opakování předchozích dvou dnů, ale nějak se to bortilo. Například tím, že ve středu jsem měl zubařský zákrok a kolegyně se také nechala naočkovat proti covidu... a to jí skolilo takovým způsobem, že s horečkou odjela z práce a od té doby ji nikdo neviděl. Po telefonu zněla hodně unaveně...
V pátek ráno se ozval jeden z mých zubů takovým způsobem, že nakonec musel jít zub ven. Zubař si mě vychutnal, protože jsem sestřičce nahlásil při předávání kartičky jen "bolest", asi si myslel, že simuluji, takže mě vzal z akutních pacientů jako posledního. Znamenalo to, že jsem čekal hodně dlouho... Celý páteční program vzal tím pádem za své :-( Vystřihl jsem si přesčas...
Sobota byla krizová, protože se objížděly hroby a byly jarní objížďky. Nakonec se z toho vyklubal zajímavý výlet (najel jsem o 20km víc jak obvykle), protože jsem najel do objížďky, mamka v jednu chvíli vykřikla "doprava" já se lekl, strhl to tam ... a už se to vezlo. Projeli jsme pár vesniček a mamka vzpomínala na žáky ze základky (jak bychom řekli dneska), kteří byli z té konkrétní vesničky...
Trolejbus bez trolejí je vždy zajímavý, zvláště pak, pokud ty beztrolejové úseky jezdí na baterky. To naštěstí v dnešním videu nehrozilo, myšleno tedy ty baterie...
S bateriemi bych se v tomto kopcovitém terénu docela bál, že nedojedu...
Dnešní zápisek bude hodně o tom, že se mi zadařilo zařadit se nejenom do fronty na termín očkování, ale také už získat první dávku... A z toho samozřejmě i problémy...
Samozřejmě naše česká politická scéna by zasloužila pár facek a projevilo se to i u tohoto. Vyhlášeno bylo: "O pondělní půlnoci se smí hlásit další věková kategorie". Každý (rozumný?) to pochopil jako já, podle logiky "půlnoc je v čase 0:00", takže jsem v pondělí hledal registrační web a všude bylo psáno, že už dnes se můžu hlásit. Připravil jsem si tedy PIN1 a zkusil to. Pochopitelně jsem neprošel, protože "půlnoc je v čase 24:00"....
Nebláznil jsem, takže jsem v úterý až po dojezdu do práce jsem si vyzvedl horké kafe a do dvou minut jsem měl registraci po PIN1 hotovou. Samozřejmě se mi nestalo to, co říkají někteří, že jim PIN2, tedy možnost registrace na konkrétní termín mi nepřišla hned poté...
Absolutně jsem to neřešil, a z pobočky F* odjel na A*, a šel si pro oběd. Při cestě zpět BUM, takže jsem došel do práce, dodělal registraci a až pak se najedl. A uvědomil si, že jsem měl být dneska také na pobočce P*, přičemž z pobočky F* je to o dost kratší cesta. Nadával jsem si do blbců asi tak dvě minuty, než jsem si uvědomil, že v tu chvíli jsem stejnak u sebe neměl potřebné věci, takže bych se pro ně stejnak na pobočku A* (tedy na moji výjezdovou základnu) musel vracet.
Samozřejmě chyba byla v tom, že jsem si potřebné věci nepřipravil už v pondělí večer...
Ve čtvrtek jsem měl termín očkování a byl na to připraven - vyplněný formulář na téma, že nemám alergie a nic dalšího, dobrá nálada, znalost místa kde budu očkován....
Hned první problém byl s parkovištěm, protože to "za" očkovacím místem bylo stále oplocené a placené, a naopak na silnici bylo vyznačeno několik čar. Vedle toho byla značka Zákaz zastavení. Takže jsem projel kolem a až pak si uvědomil, že tam byla i dodatková tabulka. "Neplatí pro očkovací centrum". Ano, takhle idiotsky to bylo značeno...
Došel jsem na recepci, předložil vyplněný papír a nahlásil jméno. Papír nechtěli, nebyl na jejich hlavičkovém papíře. Ani nevadilo, že jsem tu byl o 10 minut dřív. Možná bych se jindy hádal (stejné údaje na obou verzích papíru), ale teď jsem se jen mile usmál a vyplnil to znovu.
O chvilku později jsem prošel uličkou "D" a třemi stanovišti - první ověřil, že jsem opravdu registrován, druhý ověřil jestli jsem pravák nebo levák a třetí očkoval. U toho třetího byla sranda, protože jsem si měl sednout tak, aby mě dotyčný mohl bodnout do toho správného ramene. Sedl jsem si, dotyčný si sebral ze stolu připravenou injekci, otočil se po mě a v obličeji mu projela obrovská vlna nevole. Snad mi i chtěl vynadat, že jsem si sedl na DRUHOU židli než na kterou chtěl on, ale protože jsem se na něj usmíval a měl už i vyhrnutý rukávek na svém letním tričku, tak tedy udělal ten krok navíc a bodl mě.
čas od bodnutí 0:00 - cítil jsem trošku tlak, bodl mě do svalu a docela prudce mi to tam vstříkl. Holt tam chvilku byla bulka s vakcínou. Šel jsem si sednout do čekárny, prý na deset minut. Při té příležitosti jsem zjistil, že podle původního plánu bych ještě tři minuty čekal na začátek vakcinace.
čas od bodnutí 0:01 - jejky, místo vpichu začíná pálit. No potěš koště... Celou čekárničku jsem si už prohlédl, včetně nápisu "zákaz fotografování a natáčení", tak jsem začal hledat oba své mobily a zkontroloval SMS zprávy
čas od bodnutí 0:02 - Pálí mě celá ruka. Panika. Lékař, kde je tu lékař ?!? Raději si jdu číst bláboly na facebooku.
čas od bodnutí 0:12 - Vida, dvě minuty jsem přetáhl. Pálení i horkost se zklidnily. Vstávám a jdu pryč, sedám do auta a vyjíždím. Co mi to ta sestřička v druhém boxu říkala? Nechlastat a nedělat žádné fyzické výkony. Přeřadil jsem si rychlost a v ruce mi bodlo. No jo, i řazení je fyzická námaha.
čas od bodnutí 0:45 papám oběd a zapíjím ho rozpustným aspirinem. Prý se doporučuje si dát aspirin co nejdříve po aplikaci vakciny, a pak ještě dvakrát, v mém případě tedy před spaním a pak ráno. Naštěstí mám ráno dovolenou...
čas 3:01 od bodnutí: Nákup je prý také fyzická námaha, ale uhádal jsem, že budu tlačit alespoň vozík a kamarádka bude běhat a vkládat do košíku. Krabici se dvanácti mlíky jsem do košíku dal sám. A očekávatelně mě v ruce bodlo, čili problém budou okamžiky. kdy se svaly na pravé ruce napnou.
čas 3:45 od bodnutí: Nakoupeno a cítím zimu na zádech. Aspirin zabral a jsem zpocený. Takže hurá domů vyložit nákup a do suchého
čas 4:15 od bodnutí: Ležím pod dekou, bolí mě palice a mám zimnici. Na oslavu narozenin prasynovce nejdu, ani když mě má sestra a babička v jedné osobě láká.
čas 8:00 od bodnutí: Je mi lépe, jdu k počítači...
čas 11:00 od bodnutí: Jdu spát a hraju si na hrdinu, další Aspirin si neberu.
čas 13:00 od bodnutí: Beru si Aspirin
čas 20:00 od bodnutí: Pokud jsem něco napsal, tak si to neuvědomuji, nebo to byly minutové úseky.
A takhle bych mohl pokračovat i o páteční dopoledne, kdy jsem si vzal aspirin a raději vlezl pod peřinu. Odpoledne jsem si pustil školení a u něj chvilku dispečeřil s vláčky a střihal video. Už mi bylo lépe, ale raději jsem byl zabalený v dece, protože se to mým ledvinám a močáku ještě nepozdávalo. O střevech nemluvě...
Sobotu a neděli jsem vyhradil na vycházky a přípravu dalších videí...
Vyjímečně, opravdu velmi vyjímečně se dívám na komentáře pod příspěvky přátel. Jeden z nich našel nějaký sestřih, kde bylo ukázáno pár vteřin z instruktáře.
Kamarád kamarádky našel video celé. Na Youtube se pod videem píše:
„Letěli jsme do Arizony z Calgary 19. června 2019 na Westjet. Tenhle chlápek mě zaujal, protože sršel energií, která vypadala naprosto nakažlivě. Když zahájil bezpečnostní demo, byli jsme okamžitě uchváceni! Mohu upřímně říci že za všech svých 61 let jsem nikdy neviděl, aby letuška takto zaujala cestující. Všichni tleskali, když skončil, a pak se stalo něco bláznivého, všichni jsme také sledovali francouzskou verzi!"
Rozhodně si porovnejte anglickou a francouzskou verzi! Příjemnou zábavu :-)
V tomto týdnu bych se měl dostat na očkování proti covidu, termín mám, a teď večer přišlo opat vítězství ve hře.
Ano, čísla nejsou velká tak, jak by mohly být, ale po několika měsících maximálně druhých míst to pro mě je velký úspěch. Ale okamžitě si říkám proč ... ?
Tím, že tuhle hru hrajeme už několik let, každý den dvě až tři hry, tak mám pocit, že už jsem vyčerpal nutkání být nejlepší...
V tomto týdnu jsem rád, že nepíši shrnutí z dění politického, protože v tomto týdnu jistý novinář napsal, že jistý politik chtěl vyměnit mlčení kolem Vrbětic za milion dávek očkovací látky Sputnik V. A samozřejmě je kolem toho obrovské haló, one politik se začal bránit ostře prý podá trestní oznámení....
U mě se neděje nic moc zvláštního (v reálném světě), kromě toho, že jsem se za tři dny nedostal k natoření videa, takže jsem vskočil v 18 hodin ve středu za počítač a na první dobrou natočil video. Samozřejmě i se dvěma chybami, přičemž tu první bych normálně přetočil Ale nezbyl čas....
Nevím proč, ale v tomto týdnu mám dojem, že mi někdo krade čas, protože jsem na mnohá setkání dojížděl propocen a s omluvou v ústech
Bylo tedy něco hezké na zaznamenání, bylo vůbec něco na zaznamenání? Tedy kromě kauzy Vrbětice x Sputnik V... a možná něčeho dalšího, co mi uniká...
Současně prožívám s kamarádem A* rozchod jeho bratra s partnerkou, protože tam jsou nějaké hádanice o cosi, co mi ani A* nikdy nespecifikoval. Jenomže už to řeší moc dlouho, tahá ho to od relaxu nad hrou, co hrajeme s dalšími. Padlo i další RVHP - na konci měsíce neodhadl náš GM spotřebovaný čas v práci na dotažení uzávěrky v práci...
Je tedy dneska něco k zaznamenání? Asi ani ne, protože ve čtvrtek se schylovalo buďto setkání s kamarádkou E*S* nebo o průšvih s kamarádkou E*S*. Zemřel jí totiž velice nedávno manžel.... Samozřejmě došlo k obojímu, protože jsme ji s další kamarádkou nedokázali na déle jak minutu vytrhnout od myšlenek na onu věc... A přitom bylo vidět, že to potřebuje a přitom jsem viděl, že prožívá to samé, co já prožíval o tolik let dříve na podobnou notu.
Když to shrnu - nebyl to nejlepší týden...