V tomto týdnu jsem rád, že nepíši shrnutí z dění politického, protože v tomto týdnu jistý novinář napsal, že jistý politik chtěl vyměnit mlčení kolem Vrbětic za milion dávek očkovací látky Sputnik V. A samozřejmě je kolem toho obrovské haló, one politik se začal bránit ostře prý podá trestní oznámení....
U mě se neděje nic moc zvláštního (v reálném světě), kromě toho, že jsem se za tři dny nedostal k natoření videa, takže jsem vskočil v 18 hodin ve středu za počítač a na první dobrou natočil video. Samozřejmě i se dvěma chybami, přičemž tu první bych normálně přetočil Ale nezbyl čas....
Ten, kdo si všiml té závorky v předchozím odstavci asi tuší, že ve snové oblasti se děly věci. Shodou okolností jsem poslouchal osobního kouče Pavla Morice, který zrovna vysvětloval nějaké věci na téma "událost", která se opakuje, například hádka s partnerem , a že si máme včas uvědomit "aha, teď se to děje" a nenechat to doběhnout do konce, který nechceme.
Mám momentálně tři věci. Podivný sen z tělocvičny, který se nečekaným způsobem splnil v jistém nadnárodním prodejci smíšeného zboží, pak vypadlou plombu a pak zdravotní stav mé kamarádky I*.
Vypadlá plomba ze zubu, pokud máte zubařku na mateřské dovolené, to je něcíčko, zvlášť pokud zastupující zubař řekne, že už doktorku nezastupuje. Což je hodně zajímavé, když na dveřích jeho vlastní ordinace ještě stále visí cedule tvrdící opak. Tento příběh tedy ještě bude mít další pokračování. Uvidíme, jestli to pokračování bude přesně podle snu. Ve čtvrtek jsem se snažil, aby ne...
Sen o mém a kamarádčině zdraví (jedna verze se zdála nedávno mě, druhá verze se zdála kamarádce ještě před dobou covidovu) se zatím v reálu průběžně vyvíjí - ke všem mým trvalým neduhům se přidal jak onen zub, tak i očičko, které se rozhodlo pálit. Naštěstí jsem doma nalezl mastičku, kterou jsem měl pořízenu na recept právě pro tyto případy, takže od pondělka mažu a ve čtvrtek se to přes den už tvářilo pohodově. U kamarádky se čeká na výsledky testů z krve...
No a konečně k tělocvičně: Sen začal u mé základní školy u vstupu pro veřejnost, kudy se dá jít do tělocvičny a tu si pronajmout. Jde tam celá naše (tehdejší) floorbalová parta, převlékáme se a scházíme k tělocvičně. Zde se realita se snem rozešla a na stěně bylo jedenáct klasických bílých vypínačů . Pod nimi visel na zdi buďto elektroměr, nebo nějaké trafo převádějící elektřinu do světel na nějaký jiný "formát". Náš vedoucí stoj u vypínačů a je nerozhodný. Já mu říkám, aby zkusil všechny což bleskurychle učinil. Elektroměr či trafo (nebo co to bylo) začalo vrčet usilovněji a pro moje uši dost nepříjemně.
Ale vedoucí měl svojí hlavu a tak se šlo do tělocvičny. Tam jedenáct řad světel nahusto nasázené na sebe (aneb tělocvična zvící velikosti nejmenšího možného volejbalového hřiště) a světla se docela neochotně rozsvěcují. A ne všechna, ale tu a tam něco. Některá z těch světel alespoň mžurkají. zdá se mi být vše v pohodě, takže hrajeme a zrovna když jsem v útoku na protilehlé straně a doslova se otírám o tu bránu, abych zastavil svůj zběsilý útok, a neflákl sebou do sítě, odskočil míček stranou. Při vyrovnávání svého skoropádu jsem zvedl oči ke stropu a tam už nemžurkalo nic, ba co hůř, na druhé straně hřiště už osvětlení přímo před mýma očima zhaslo.
"Německá" světla a češi pod nimi, to je v mých snech problém, tentokrát platila varianta "zhasnu-li ti nad hlavou, tak neodejdeš", takže jsme se všichni vrhli ke druhému východu z tělocvičny (který v reálu není) a sledovali vedoucího, jak znovu zlehka váhá, co dělat. "zkus to vypnout a znovu zapnout" zní moje rada. Začal asi tak osmým vypínačem, cvakl a nic zvláštního. Cvakl devátým a zpoza vypínače byl vidět docela velký záblesk. "Co to bylo?" vykřikl kdosi a vedoucí cvakl následujícím vypínačem...
Hodně rychle ucukl od vypínače, jako by ho elektřina "nakopala" ale to už se mu na dlani ruky od špičky prostředníčku přes celou dlaň rozsvěcuje bledý proužek aury. Než byste řekli Popokatepetl, svítila aura kolem celého vedoucího. "Běž se umejt" říkám mu a sen pomalinku končí.
No a teď konečně k realitě: V úterý jsem dojel domů z práce a až po zaparkování auta jsem zjistil, že nemám nakoupené pečivo. Vzhledem k pozdní hodině již nešlo zajet do soukromé pekárny, ale musel jsem do nejmenovaného nadnárodního řetězce. V našem městě v něm proběhla rekonstrukce, spočívající ve dvou věcech. První byla, že udělali průraz mezi stěnou informací a automatickými pokladnami, takže jedna paní nyní dělá obojí (úspora dvou pracovních míst) a druhá byla....
Ano, ozývalo se velmi protivné bzučení transformátoru, přesně to samé co jsem měl ve snu, a nad prodejem zeleniny byly zavěšeny lucerny s LED reflektory imitující denní teplé světlo. Jedno ze světel už nesvítilo... Bylo mi v tu chvíli úplně jedno, že ve snu jsem měl světlo bílé, ale v hlavě se mi to nějak pospojovalo, že jsem raději odešel a vzal to nejpřímější cestou pro pečivo a nějaké mlsky si pořídil až v druhé polovině krámu. Na druhou stranu jsem měl zeleniny a hlavně ovoce doma docela dost...
Ve čtvrtek se nedělo nic zajímavého, proběhly nákupy i ponákupové kafe. I když jednu změnu musím přiznat - po delší době jsem byl já i kamarádka uvolnění, takže se tu a tam ozval i uvolněný smích...
