Dnešní ranní sen překvapil a až ho popíšu, přidám jeden, který jsem tu původně ani nechtěl zveřejnit....
Tak tedy jdu odkudsi po reálné ulici jistého města, přičemž výchozí bod v současné době v reálu odpovídá už jen odchodu od kamaráda F* a blížím se poměrně pomalu k zastávce Lipová. Sleduji přitom několikero autobusů, jež mě míjejí a které mi jednoznačně ujedou. První v barvách místní MHD - OK, druhý zcela zelený (ala firma youtubera Conducteir77 z Norska) s podivným číslem linky, třetí bílý, možná místní MHD, který mi vadil něčím nespecifickým.
Je jasné, že si budu muset poradit sám a tak odkudsi beru trolejbus 14Tr s matrixovými tably na číslo linky, sednu na místo řidiče, oživím trolejbus a jedu. Lipovou projedu...
Až v zastávce J*Su* po odbočení zastavím (v reálu takto nejezdí nic!) něco naťukám na IBIS a ohlédnu se po čekajících cestujících, z nichž minimálně jeden má uniformu místní MHD. Čočky v matrixu se slyšitelně přesypaly a zobrazily číslo linky a dva cíle. Muž v uniformě se usmál, ale to už otevírám přední dveře. "Tohle (už) nemělo bejt, jsme ve třetí fázi" řekl mi a šel za volant, já se pověsil obouruč na tyče ve stylu "ukřižovaný" a díval se vpřed.
Řidič sjel z kopce na konec ulice J*Su* a odbočil doprava (v reálu takto nejezdí nic - všechno jen doleva!). Vidím, že přes ulici je na mnoha místech natažené vodící lano a na něm pro protisměr natažené troleje. Pootočil jsem hlavu, abych se podíval na naše troleje - zřejmě jsem očekával vzdušnou vyhybku. Nebyla tam, ale také troleje nikde.
V tu chvíli se sen pokazil, řidič vjel doprava na chodník a na přírodních hrbolech se s trolejbusem a s námi doslova rozsekal. Přežil jsem ... ale sen nepokračoval a do zvonění budíku zbývalo zhruba 55 minut
Tady musím dodat, že to je remake nějakého dávného snu, "třetí fáze" se ale opakuje. První pocit, který jsem měl byl o tom, že jsem se podíval na něco, na co jsem se dívat nemusel, čímž jsem "to" pokazil. A asi znáte to, co říkám stále - pokud ve snu řídím a jde to alespoň trošku dobře, je to lepší, než když se vezu.
A tímto oslím můstkem se dostávám k druhému snu. Je to po ohromné době sen s revizory, a co víc, přestože je to remake, sen vybočil z řady...
Remake začíná tím, že jsem v tramvaji v druhém voze soupravy. Několik cestujících je již nastoupeno a další nastupovat chtějí, takže nastoupivší řidič v přední části druhého vozu mechanicky nastavuje linku a ve velikém stresu také centrální budník, přes který se budou řídit znehodnocovače lístků. Tím, že řidičem je můj kolega z reálu, tak na něj křiknu: "Padej dopředu, zbytek ti dodělám".
Kolega přesto dotáhne nastavení centrálního strojku, silně to cvakne a pak opravdu mizí. První strojek je nastaven, dva cestující si stihnou označit lístek, ale to už dovnitř vletí revizorka s kolegou. Samozřejmě lístek nemám a jdu si nějaký (nesprávný) vylovit a v prvním strojku ho "štípnout"
Revizorka je bez sebe vzteky: "Lidi jsou nastoupený, čas odjezdu a funguje jen jeden strojek!!" Vytáhnu z peněženky všechny svoje lístky (ani jeden správný), což revizorka komentuje: "Proč mi ukazujete ty lístky!!!". Vyberu si další lístek na znehodnocení, prozkoumám dírky na lístku z prvního znehodnovacího strojku a byl bych se podíval, proč ten druhý strojek (údajně) nefunguje, ale to už mě revizorka, která je menší než já, čapla obouruč za pravou ruku.
"Každých/Celých třináct let se s vámi musím zabývat" pokračuje její řev na celou tramvaj a konečně se blíží k vyslovení trestu, jímž mě chce potrestat: "Vy si nevážíte svojí normální výšky! Mám vás za trest zmenšit?!?"
Tady musím vyprávění přerušit a vrátit se k předchozím verzím - tím, že už mě držela za pravou ruku stačilo už opravdu jenom malounko aby mě zmenšila, obvykle až tak, že bych na tramvajovou sedačku musel hodně vyskakovat. Pravděpodobně jakákoliv slovní reakce ji k této akci přiměje (v rámci těch několika málo předělávek či opakování tohoto snu se mi nepovedlo najít větu, která by ji uspokojila). Mám dojem že i typ reakce (strach, rozhořčení) hraje roli....
Zpět ke snu:
Dívám se na ní svrchu, neříkám nic a jsem v klidu. Dokonce se mírně (přiblbe) usmívám. První vteřina... druhá vteřina ...
Budím se s úsměvem a pocitem, že jsem vyhrál, nebo byl alespoň blizoučko k cíli...
U toho tramvajového snu si nejsem jist větou o těch třinácti letech, protože jsem si ten sen nenapsal hned, a teď zpětně mi přijde, že i slovo "celých" tam zaznělo. Podívám-li se na reálné dění u nás v práci, tak jsem zrovna kolegu částečně "přikryl" před řáděním (jinak to nemohu nazvat) ředitelky pobočky A*
Teď při psaní snu mi ještě na mysl přišlo, že by se do snu měla doplnit jedna věta: Přijde mi, že revizorka je menší než předtím
U prvního, tedy dnešního snu se podivuji, že se mi opět vrátil tento námět, kdy v onom městě z Lipové sjíždím k vlakovému nádraží, ale to vždy stihnu tak akorát vidět z dálky. Vždycky je třetí fáze něčeho.
U tohoto snu mám dojem, že mě před něčím varuje, ale vůbec netuším před čím, natožpak abych to tušil při předchozích opakováních snu. O nich si ale myslím, že se předtím týkaly autobusu, než trolejbusu. Přemýšlel jsem o tom všem celý den, až se mě kolegové ptali, co se děje, ale neumím to popsat. Prostě sen, který se mi zdál možná potřetí od základní školy, na který jsem prakticky zapomněl. A bumho, naskočil znovu, maličko jiný než minule...
Nu, a protože ani po 30 minutách koukání na tento rozepsaný příspěvek mě nic nenapadá, tak jej uzavřu a zveřejním, tak jak je :-)
