Celý tento týden mohu okrájet jen na popis čtvrtka a zbylé dny označit slovy "jako vždycky". A ještě neděle s pátkem byla jiná...
Ale i čtvrtek s nedělí by šel zkrátit, pro změnu do slov "nedostatečná komunikace"
Ve středu jsem se docela slušně pohádal na ředitelství pobočky A* a povedlo se mi se chytnout i s kolegyní Š* se kterou mám kancelář. Takže středeční noc a čtvrteční ráno pro mě byla hrozná, protože jsem se nedokázal sžít s tím, že jsem se zase neudržel v klidu, že lidi jsou svině, a pak to, že někteří lidé, když jsou vytočení, dokážou říct něco, co raní...
Už když jsem vyjížděl na oběd na pobočce F* s mezizastávkou na pobočce Q*, jsem věděl, že za volant v tomhle stavu nemůžu, protože by se mi na hlavní silnici něco stalo. šel jsem se proto rozdýchat pod stromy...
Jak moc to pomohlo, nevím, pro jistotu jsem na pobočku Q* jel zadem, s tím, že na nejbližší možné odbočce se začnu vracet na pobočku Q*. V průběhu jízdy jsem se tu a tam podíval na tachometr (70km v místech, kde se může až 90km) a zjišťoval, že jsem stále ve svém pruhu, tudíž že jsem i na silnici...
Na rozhodující křižovatce kdesi v polích jsem to dal a odbočil, abych na úplně poslední křižovatce, kde se mohu naposledy rozhodnout jet na pobočku F* jsem odbočil... Ano na F* namísto na Q*. Zjistil jsem to rychle, takže jsem si začal slušně nadávat a na pobočku Q* prijel se zajížďkou jednoho kilometru
Tam jsem to poměrně rychle zpacifikoval, protože jeden problém se vyřešil sám a druhý šel rychle dodělat taky...
Nakoupil jsem oběd pro mě a kamarádku I*, dovezl jej... a tady začíná moje okno, kdy si úplně nejsem jist, co všechno jsem dělal. Ale podle večerní reakce kamarádky jsem pochopil, že jsem měl hodně prohřešků podle Gurtha-Jarkovského, takže jsem začal hned jíst a nepočkal na kamarádku, o dost později jsem bez kamarádky odešel domů (nechajíc ji udivenou v kanclu) jednu z poruch jsem dokázal opravit, ale s prupovídkami, že musím jet domů, že to nedávám...
A právě tohle všechno stálo za tím, že jsem se v jistém nadnárodním řetězci doslova probudil, protože i náš společný nákup do dvou rodin byl jiný. Jezdili jsme na začátku každý sám - což bylo to uvědomění, co mě probralo.
Zachránit už nešlo nic, zvlášť když jsem odmítl kávu dneska už poněkolikáté... Bylo to jen z důvodu, že jsem měl pocit, že si poškodím cévku v mozku. Pocit vysokého tlaku je fakt hnusný, nechtěl jsem si to zhoršovat...
Až do sobotního poledne jsem nadále fungoval na automatiku, kdy jsem se konečně plně dostal do nějakého stavu, že jsem vnímal a fungoval bez chyb. V tu chvíli jsem byl odvolán na údržbu zahrádky - takže odplevelení, přesazování a další činnosti.
Mamka se také snažila s velkou motykou, takže jí večer a v neděli bolely záda...
Neděle byla ukázkou oné zmiňované špatné komunikace, protože jsem na kamarádčin nápad napsal, že můžu mezi 12:00 a 13:30, kamarádka ale kolem mého bydliště projela již někdy v 11:30, takže jsme se nepotkali. Aneb z mé strany zapomenuté slůvko "CCA"
Jenomže ani jednoho z nás nenapadlo, že jsem mohl skočit do auta a jet za kamarádkou právě v onom zmiňovaném časovém období, takže bych stihl jak naše RVHP, tak i kamarádku...
Měl bych tak úplně skvělou neděli... Asi takovou jako pátek, kdy jsem po zákroku od zubaře zajel za kamarádem J*S* na jeho chatu. A hlavně za pejskem Mikim, jak mi řekli jeho majitelé, když jsem ho začal hladit. Jako výmluvu mohu říci, že si mě Miki přišel přivítat a jal se o mě otírat, aby naznačil, co chce :-) Nádherných skoro 90 minut...
