Tento týden bych nazval "týdnem, kdy se psal ošklivý email", který by naznačil, že jsme se ocitli ve mlýnku dvou příkazů dvou ředitelek, které šly "maličko" proti sobě.
Nakonec to kolega po několika nástřelech poslal tak, že nikoho neurazil, a náš vedoucí následně napsal mému kolegovi, ať si tyto výlevy odpustí. Já si jen mohu přát, že se někomu - snad - díky tomu rozsvítilo...
A tak proběhla klasika - pondělí pobočky A* a B*, úterý pobočky F*, P* a Q*, další dva dny měly být opakování předchozích dvou dnů, ale nějak se to bortilo. Například tím, že ve středu jsem měl zubařský zákrok a kolegyně se také nechala naočkovat proti covidu... a to jí skolilo takovým způsobem, že s horečkou odjela z práce a od té doby ji nikdo neviděl. Po telefonu zněla hodně unaveně...
V pátek ráno se ozval jeden z mých zubů takovým způsobem, že nakonec musel jít zub ven. Zubař si mě vychutnal, protože jsem sestřičce nahlásil při předávání kartičky jen "bolest", asi si myslel, že simuluji, takže mě vzal z akutních pacientů jako posledního. Znamenalo to, že jsem čekal hodně dlouho... Celý páteční program vzal tím pádem za své :-( Vystřihl jsem si přesčas...
Sobota byla krizová, protože se objížděly hroby a byly jarní objížďky. Nakonec se z toho vyklubal zajímavý výlet (najel jsem o 20km víc jak obvykle), protože jsem najel do objížďky, mamka v jednu chvíli vykřikla "doprava" já se lekl, strhl to tam ... a už se to vezlo. Projeli jsme pár vesniček a mamka vzpomínala na žáky ze základky (jak bychom řekli dneska), kteří byli z té konkrétní vesničky...
