Tento příspěvek, patřící do pátku 25 května 2018, píšu až dodatečně, protože v daný den jsem jej napsat nemohl...
Colý ten problém navíc způsobila moje ochota školit GDPR, tedy směrnici evropské unie 679/2016, přestože už v té vteřině, kdy jsem o to byl skormouceným hlasem jedné z ředitelek jedné pobočky požádán, jsem věděl, že to bude špatné. Je to totiž zvláštní, ale přestože je směrnice známá už dva roky, tak se na internetu neobjevilo nic oficiálního prakticky po celou dobu a až teď vybíhají různé informace i od státních institucí. Ale, bohužel, ještě dříve vyběhly adresy a texty spekulantů. Ty jsou úplně nejhorší, protože mnohdy šíří mýty a nepravdy. Pak jsou stránky lidí, kteří tomu jakž takž rozumí, ale chtějí na tom vydělat nehorázné prachy.
Takže já, husa jedna hloupá, jsem si musel vyčíst oficiální materiály ministerstev, pod které naše práce spadá (tři různá), materiály úřadu pro ochranu osobních údajů, abych zjistil, že si chvilkama protiřečí. No a samozřejmě, uhodnout, v jakém znění bude vydána interní směrnice k GDPR, když jsem o ní neměl žádné poznatky.
Mělo to být původně šest školení, pak ale ředitelka nabídla školení jiným ředitelkám, takže školeních bylo rázem osm plánovaných a deset skutečně provedených. Jenomže jedno mělo být s lidmi z oddělení, kde pracuje jistá vedoucí, jejíž jméno se nevyslovuje. Jako ano, už se mnou začala mluvit na profesionální úrovni a už umí říct i "Dobrý den", ale příznak toho, že se něco semele, tu byl. Můj šestý smysl mi něco signalizoval.
Asi jsem měl odmítnout a mohl jsem mít klid, tedy klid s výčitkami svědomí, že řaďáci daných poboček budou vydání na milost a nemilost chytrákům, jako bychom jich v práci neměli dost a to jak u kolegů, tak zákazníků. (kolik z nich četlo nebo nečetlo texty, co jsem posílal o 14 dnů dříve se ukázalo hned při úvodním hlasování - nikdo, takže školení bylo třeba)
Kdybych věděl, že se v Praze na kolejích objeví jízda pro šotouše s jediným existujícícm prototypem tramvaje KT4, se kterým jezdím v simulátoru a který se bude vracet zpět do německa, kde jezdí jen vyjímečně na objednané jízdy, tudíž pro mě nedostupná... Jenomže tahle hláška se objevila až později a dost na poslední chvíli.
Zkoušel jsem to řešit ve čtvrtek, kdy tramvaj měla kroužit na zkušební jízdě po generální(?) opravě po Praze. Zkoušel jsem to ale jen teoreticky, protože i kdybych čtvrteční várku školení ukončil v nejlepší možný moment, skočil na autobus (auto majíc v opravě, když už mělo být dávno hotovo) a jel nejprvnějším možným spojem, tak tu tramvaj minu na smyčce Výstaviště Holešovice o neuvěřitelných pět minut. To mě pochopitelně naštvalo.
Další možnost byla dnes, tedy v pátek, kdy tramvaj stála mezi 10:00-11:00 opět na smyčce Výstaviště Holešovice. To se na ta poslední dvě školení nedalo stihnout ani vypůjčeným autem. Ano, mohl jsem si vzít "Sightday", ale jsem moc poctivý.
Měl jsem se ale kousnout a přesto si ho vzít, protože by to bylo lepší. První páteční školení (č.9) proběhlo pohodově, ale přetáhl jsem o 15 minut, takže další školení, to úplně poslední, s lidmi včetně oné vedoucí začalo pozdě. Byl jsem na její otázky připraven a měl připraveny i odpinkávací věty a skutečně na jejich použití skutečně došlo.
Jen dvě vedoucí si mi dovolily skákat do přednášky, ale ta jedna měla slušnost se o tom se mnou domluvit...
Kamarádky, sedící v sále, mě poté upozornily, že jsem odpovídal dotyčné vedoucí velice stručně, což chválily, ale prý jsem víc křičel při důrazech na některé mnou prezentované zkušenosti, než při předchozím školení (mají kanceláře v dohledu školící místnosti a bylo horko, takže všude otevřené dveře, aby byl průvan)
Po tom všem jsem šel na oběd a pak s jednou s kamarádek probírali v "kafárně" všechno možné i to školení. A přišla řeč i na simulátory (kamarádka ráda sleduje moje výkony se starými "dřevěnými" tramvajemi) a taky na to, co dnes v Praze bylo. Dokud jsem mluvil o čemkoliv, tak to bylo dobré, ale měli jsme tam i jednu odmlku, při které mi to všechno začalo docházet.
Po kafárně jsem jel pro auto do autodílny, s tím, že mi chlápek z přejímek nevolal v dohodnutý čas že nemám jezdit, ale současně mi nedorazila automatícká SMSka o tom, že mám vše již vyfakturované a auto k převzetí. Chlap zavolal asi tak 60 sekund před tím, než bych vzal za kliku dveří provozovny a asi tak 75 minut po maximálním dohodnutém čase. To mě dorazilo...
A dorazilo mě to tak, že jsem dělal gaučing 90 minut a tentokrát mi nepomohl, protože jsem byl docela zničený. A pak se na facebooku začaly objevovat fotky a nádherná videa i zdronů. To mě definitivně zlomilo a já začal brečet. Takový ten pláč, kdy jste nad vším rezignovali, jež byl umocněn tím, že jsem v televizi shlédl reportáže na téma GDPR a taky stihla vyjít naše interní směrnice. Dodám, že jsem se sekl přesně ve dvou věcech ve 45 minutovém školení (měřeno bez otázek), čili dvě čtyřiceti pětiny školení byly chybné.
Už jsem nezvládl udělat nic, akorát jsem si trošku zahrál jednu hru.
Resumé je jasné: Měl bych si život více užívat a tyhle "neplacené" záležitosti - protože čas školení budu mít placen ve stylu "byl jsem v práci" a nikoliv jako "odměna" za nadstandart a za to, že jsem nesl kůži na trhu za právnicky vzdělané lidi našich poboček....
