Mohou se vám líbit, mohou se vám nelíbit, můžete pochybovat, jestli vznikly v té době... ale to je asi tak všechno :-)
Jde chlap za totáče po Václaváku a řve: „Zkurvený režim, zkurvený režim!”
Uslyší to dva policajti a hned ho berou: „Zatýkáme vás pro hanobení našeho socialistického zřízení.”
„No dovolte,” ohradí se chlap, „já přirozeně myslel kapitalistický režim.”
A policajti na to: „Kdepak, nás neoblafneš. My moc dobře víme, který režim je zkurvený!”
Jak dlouho trvá cesta kolem světa?
Třiadvacet let. Roku 1945 jsme okupanty vyhnali na západ a roku 1968 přišli z východu.
Dva židé Kohn a Roubíček přežijí koncentrák. Když v pětačtyřicátém opustí Dachau, rozhodují se, kam půjdou. "Já to zkusím na západ, třeba do Ameriky," povídá Kohn, "uvidím, jak se mi tam povede." "Tak já to zkusím zase na východ, třeba do Sovětského Svazu," rozhodne se Roubíček. Dohodnou se, že se po nějaké době sejdou a řeknou si, jak se jim daří. Kohn odjede do Ameriky, stane se úspěšným obchodníkem a zbohatne. Po letech si vzpomene na Roubíčka, co se s ním asi stalo, proč se neozval. Rozhodne se po něm pátrat a rozjede se do Sovětského Svazu. Stopa ho zavede do Moskvy. Tam se na přislušném úřadě ptá úřednice, zda neví, kde by mohl najít žida Roubíčka, který přežil koncentrák. Úřednice chvílí hledá a pak říká: "Jděte se podívat na Rudé náměstí, měl by tam zametat." "Zametat?" podiví se Kohn, ale jde se tam přesto podívat. Za chvíli opravdu narazí na Roubíčka, který zametá Rudé náměstí. "Ahoj, já jsem Kohn, pamatuješ?" osloví ho. "Kohn? Jakej Kohn?" "No přece Kohn, z Dachau," řiká Kohn. Roubíček se opře o koště a zasněně zíraje do dálky si povzdechne: "Jo Dachau, to byly časy."
