Sen začíná v místech (reálného) panelového sídliště "šestistovek" a protože chci (pravděpodobně) směřovat domů, stočím se do sídliště a snažím se držet severozápadní směr. Chvilku to jde, silnice vedla tím směrem, pak se ale stočila špatným směrem a tak musím mezi baráky. To už jsem v místech, kde to sídliště nepoznávám, je mnohem starší než "šestistovky", všechny cedule mají strhané a všechny paneláky vypadají stejně. Ale nepanikařím, zřejmě vím, kde jsem.
Dokonce vstupuji do jednoho paneláku a po chvilkovém chození po domě (na moment malinko zabloudím), kdy z nějakého důvodu začínám spěchat vcházím do bytu a schovávám se v jedné místnosti. Po pravé ruce mám okno, já se opírám o stěnu hned těsně vedle něj, snažím se ani nepohnout, skoro ani nedýchám. Jenže se přeci jen v nevhodnou chvilku pohnu, samozřejmě ve chvíli, kdy někdo svítí silným reflektorem dovnitř. Samozřejmě můj stín se promítne na podlahu, takže vím, že jsem v nepříjemné pozici. Jsem prozrazen.
Zásahová jednotka v počtu jedné dívky v samurajském obleku a zaútočí na mě. Já zřejmě měl v ruce pistoli, ale nedokázal jsem z ní proti té dívce vystřelit. No bodejť by ne, když v ruce žádnou nemám ač mám prsty zahnuté správně...
Mé zatčení a konec snu netřeba popisovati ...
Žádné komentáře:
Okomentovat