Victor Hugo
V tomto týdnu jsem se tímto moudrem pokoušel řídit a snažil jsem se být statečný. Možná statečný jsem, ale budoucnost mě v okamžiku převtělení do přítomnosti docela ubíjí...
V pondělí jsem se pokoušel na pobočce B* dočistit problémy, které se tu nahromadili díky tomu, že jsem mnoho sil dával v minulých týdnech na stěhování lidí mezi pobočkami a stěhování poboček. Je to ubíjející a ani 10 hodin nestačilo, dorazil mě služební program, který si bral několik hodin 50% času procesoru a když už se s počítačem nedalo dělat, měl sežráno 2GB paměti, což je na počítači s 1GB RAM docela fatální...
Současně jsem psal v pondělí určitý email kamarádce, jež se nepohodla s jiným kamarádem a byl jsem zvědav, co z toho bude. Budoucnost pro statečné je nadějná ... Zřejmě i nadějná je, neboť mi jedna z bývalých kolegyň napsala nějaké komentáře k mým snům. Už z doby našeho společného zaměstnavatele uměla perfektně trefit hřebíček na hlavičku. Zítra (= po zveřejnění tohoto příspěvku) se tak budu moci vrátit ke snu Halaka...
Že je můj život jak na houpačce by mohlo svědčit hned úterý, kdy jsem s vyplazeným jazykem projel všemi čtyřmi pobočkami, jež obvykle spravuji s (nyní již jen) třemi kolegy, ale to šlo přežít. Hloupá byla odpověď kamarádky, kdy jsem se ptal na "A", ale bylo mi odpovězeno "A", "B", "C", "D" což byl jasný případ naštvání. Po 150 minutovém přemýšlení (kdy jsem ale dělal i něco jiného) jsem se odvážil napsat email, který odešel v 22:45 s omluvou. Ve 22:50 jsem měl už hovor na mobilu. Ano, budoucnost pro statečné je nadějná, kamarádka mé emaily přežila...
Ve středu šla houpačka dost dolů, kdy jsme se porafali s jedním mým kolegou, kterému je zatěžko 1x za měsíc věnovat 30 sekund kontrolou jedné excelovské tabulky a následné poslání hromadného emailu uživatelům, kterým končí certifikát. Bohužel, na budově "A" je automatické rozposílávání upozorňovacích emailů rozhašené, ale při důsledné roční práci (tedy 12x30 sekund) by se to mělo eliminovat, protože se certifikáty řádně prodlouží a všechny kolonky v externím systému nastaví a pak by to mělo odpadnout. Ne, raději nechá nadávat uživatele, že nemají platný certifikát, že nemohou pracovat a že za to určitě můžeme my. Prý si toto mají hlídat pracovníci sami spolu s jejich nadřízenými. Oznámil jsem tedy kolegovi, ať jde tam, kam slunce nesvítí a šel si po své práci. A měl zlost, protože zrovna o tomhle kolegovi jsem tu už párkrát psal že je neochotný a snad i líný, takže jsem vymyslel jednoduchou věc - zlobí nám antiviry a jejich definice. Sám jsem oběhal víc jak 60 počítačů, na mé tři kolegy jich zbylo stejné množství. Připravil jsem jim dávkový soubor a požádal o spolupráci právě na pobočce "A", a napsal že jsem prostě lůzr a nestíhám. Pak jsem udělal X věcí, které se promítnou na všech počítačích a informoval o tom všechny naše uživatele, včetně mých kolegů. (zjevně jsem tedy čas na antiviry neměl :-)
Ve čtvrtek jsem v taktice pokračoval, řešil reálné(!) problémy na pobočce B* a dokonce se mi podařilo proběhnout s tonery na pobočce A* kolem šéfa z pobočky BLH*, který k nám přijel na inspekci. Okamžitě jsem se mu omluvil s tím, že mi chcípají kopírky na B*, on došel to jedno chybějící patro na pobočce A*, kde nalezl mé zbylé tři kolegy. Hm, a pročpak zrovna ten, se kterým jsem se ve středu pohádal měl právě v tu vteřinu čas kouřit elektronickou cigaretu a číst si něco na počítači? ... ... ... ... ... ...
Za čtvrtek mi pomohli s celkem s devíti(!!!) počítači, což byl nečekaný výkon. No, škoda, že to podle všeho udělal jen ten jediný z nich, ten, který byl se mnou ve dvojici při stěhování poboček, ten kterému se blíží důchod nejrychleji z nás - už jen necelý rok bude pracovat. Ještě že jsem se mohl těšit opět z budoucnosti, která se ve čtvrtek po obědě změnila na přítomnost - přijela mi sestra z P*, takže v podvečer došlo na setkání s ní a s další sestrou. Třetí ze sester nás na pátek pozvala na zahradu, takže už je jasné, že bude veselo ještě větší, než bylo teď - bude sourozenecká jízda :-)
Veselo ovšem bylo i ve čtvrtek už o 2 hodiny dříve. Už v červnu, když jsem v bance řešil nějaké to rušení smluv mi pracovnice banky oznámila, že mám (po všech těch operacích) na obyčejném účtě dost peněz (v úhrnu 20 měsíčních výplat) a že se mi to tam špatně úročí. Dohodli jsme se (protože to bylo před zkouškou z RJ v Ostravě), že se sejdeme v klidu v červenci. Když jsme se tedy dnes sešli, koukla se do svých poznámek, koukla na aktuální stav účtu a viditelně povadla, neboť jsem tam měl o dost méně (už jsem opět prováděl nějaké investice), načež po mém oznámení, že X peněz na účtu zůstane na úhradu náhlých nákladů a Y peněz zanedlouho půjčím členovi rodiny, povadla podruhé. Očekávaná provize ze mě za prodání nějakého produktu se jí rozplynula či jen zmenšila. Ale byla to profesionálka a i tak mi nabídla nějaké investiční produkty. Musela však ještě potřetí spolknout hořkou pilulku, protože vše nabízené mám, ale u jiných bank. Čili mi nakonec doporučila jen nějaké dluhopisové fondy, jemně zoptimalizovala mé existující portfolium a bylo hotovo...
V pátek začlo být definitivně veselo s mým autem, protože začalo zlobit centrální zamykání a já musel udělat víc jízd, než by mi bylo za toho stavu milo. Pobočka P*, nemocnice, pobočka B*, L*, domov, což znamenalo 5x trapčení kolem auta a čekání, jestli centrální zamykání už zkolabovalo úplně, nebo ještě přeci jen otevře. Otevřelo vždy, ale byl to 15-60 vteřinový boj s tlačítky ovladače. Problém je bohužel ne v ovladači, ale v centrální jednotce, koupil jsem si na to extra novou baterku a v ovladači ji vyměnil...
Pro kamaráda, který přijel ke mě vlakem nějakých 250km, jsem tedy jel MHD a na zajištěnou večeři jsme jeli taxíkem, firmou, která má na nádraží exkluzivitu. Mělo to ale jednu výhodu, mohl jsem si dát později pivko, nevýhodu, že ta jízda byla dražší. Bohužel, čas byl proti nám, večeři a hlavně stůl jsem objednal na příliš brzy, takže bychom pokus o jinou taxislužbu nedali...
Najít nějakou zábavu v sobotu (ale i ve všední den) v našem městě se dá dost těžko, pokud řeknete, že začátek dne NEBUDE v hospodě, nebo se nechcete pohybovat v místech, kde lze dostat alkohol, a do blízkého okolí se bojíte vyjet autem, když nemáte tušení, zdali to centrální zamykání definitivně selže, nebo ne. Na mém autě jsou, bohužel, zaslepeny všechny zámky na dveřích, takže šance odemknout ručně prostě není :-(
Následně kamarád "utrpěl" **) rodinný oběd u nás a a poté druhou procházku přírodou, tentokrát na sraz s dalšími kamarády (čímž naznačuji, že dopoledne byla také procházka přírodou), jenže sraz byl na poslední chvilku o 2 hodiny posunut na pozdější čas. Hoooodně jsem musel přemýšlet, až jsem si vzpomněl, že kamarád chodívá do čajovny a že i u nás má v tento čas čajovna otevřeno, takže jsme strávili čas tam.
Setkání s kamarády nemusím popisovat, něco malinko se popilo, vyslechli jsme si vyprávění W*, zjistili, že se zpřeházeli partneři v dvojicích (rozchody a nové zahoření lásky) a jeli domů.
V neděli dopoledne jsem kamaráda doprovodil na vlak a pak už nedělal nic fyzického, kromě přemýšlení o tom, jak jsou někteří lidé xxxxx *) ... ale o tom až v nějakém příštím zápisku, až si to pořádně srovnám v hlavě a doověřím si nějaké věci.
Koukl jsem se také v neděli dálkově do práce. Za pátek mi kolegové k 9 počítačům přidali dalších 12 kousků, čili mám antivirů na pobočce srovnaných 21. To vypadá i nadějně, když se zdá podle logů v konzoli antiviru, že se už snažili dva kolegové. Ten třetí prý, dle sdělení kolegyně, kterou jsem potkal v neděli v podvečer ve městě, chodil jako dozor s tím druhým, tím líným. Anebo se to naopak učil jako poslední?
------------------------
*) Ne, do této skupiny nepatří ani jeden z mých kamarádů, s níž jsem se v tomto týdnu setkal fyzicky. A i to slovo skryté pěti X ozřejmím později
**) utrpěl je možná silné slovo, ale do poslední chvilky jsem slovo "rodinný oběd" nevypustil do poslední chvilky z úst. Ostatně i já sám se toto dozvěděl 24 hodin před...
Že je můj život jak na houpačce by mohlo svědčit hned úterý, kdy jsem s vyplazeným jazykem projel všemi čtyřmi pobočkami, jež obvykle spravuji s (nyní již jen) třemi kolegy, ale to šlo přežít. Hloupá byla odpověď kamarádky, kdy jsem se ptal na "A", ale bylo mi odpovězeno "A", "B", "C", "D" což byl jasný případ naštvání. Po 150 minutovém přemýšlení (kdy jsem ale dělal i něco jiného) jsem se odvážil napsat email, který odešel v 22:45 s omluvou. Ve 22:50 jsem měl už hovor na mobilu. Ano, budoucnost pro statečné je nadějná, kamarádka mé emaily přežila...
Ve středu šla houpačka dost dolů, kdy jsme se porafali s jedním mým kolegou, kterému je zatěžko 1x za měsíc věnovat 30 sekund kontrolou jedné excelovské tabulky a následné poslání hromadného emailu uživatelům, kterým končí certifikát. Bohužel, na budově "A" je automatické rozposílávání upozorňovacích emailů rozhašené, ale při důsledné roční práci (tedy 12x30 sekund) by se to mělo eliminovat, protože se certifikáty řádně prodlouží a všechny kolonky v externím systému nastaví a pak by to mělo odpadnout. Ne, raději nechá nadávat uživatele, že nemají platný certifikát, že nemohou pracovat a že za to určitě můžeme my. Prý si toto mají hlídat pracovníci sami spolu s jejich nadřízenými. Oznámil jsem tedy kolegovi, ať jde tam, kam slunce nesvítí a šel si po své práci. A měl zlost, protože zrovna o tomhle kolegovi jsem tu už párkrát psal že je neochotný a snad i líný, takže jsem vymyslel jednoduchou věc - zlobí nám antiviry a jejich definice. Sám jsem oběhal víc jak 60 počítačů, na mé tři kolegy jich zbylo stejné množství. Připravil jsem jim dávkový soubor a požádal o spolupráci právě na pobočce "A", a napsal že jsem prostě lůzr a nestíhám. Pak jsem udělal X věcí, které se promítnou na všech počítačích a informoval o tom všechny naše uživatele, včetně mých kolegů. (zjevně jsem tedy čas na antiviry neměl :-)
Ve čtvrtek jsem v taktice pokračoval, řešil reálné(!) problémy na pobočce B* a dokonce se mi podařilo proběhnout s tonery na pobočce A* kolem šéfa z pobočky BLH*, který k nám přijel na inspekci. Okamžitě jsem se mu omluvil s tím, že mi chcípají kopírky na B*, on došel to jedno chybějící patro na pobočce A*, kde nalezl mé zbylé tři kolegy. Hm, a pročpak zrovna ten, se kterým jsem se ve středu pohádal měl právě v tu vteřinu čas kouřit elektronickou cigaretu a číst si něco na počítači? ... ... ... ... ... ...
Za čtvrtek mi pomohli s celkem s devíti(!!!) počítači, což byl nečekaný výkon. No, škoda, že to podle všeho udělal jen ten jediný z nich, ten, který byl se mnou ve dvojici při stěhování poboček, ten kterému se blíží důchod nejrychleji z nás - už jen necelý rok bude pracovat. Ještě že jsem se mohl těšit opět z budoucnosti, která se ve čtvrtek po obědě změnila na přítomnost - přijela mi sestra z P*, takže v podvečer došlo na setkání s ní a s další sestrou. Třetí ze sester nás na pátek pozvala na zahradu, takže už je jasné, že bude veselo ještě větší, než bylo teď - bude sourozenecká jízda :-)
Veselo ovšem bylo i ve čtvrtek už o 2 hodiny dříve. Už v červnu, když jsem v bance řešil nějaké to rušení smluv mi pracovnice banky oznámila, že mám (po všech těch operacích) na obyčejném účtě dost peněz (v úhrnu 20 měsíčních výplat) a že se mi to tam špatně úročí. Dohodli jsme se (protože to bylo před zkouškou z RJ v Ostravě), že se sejdeme v klidu v červenci. Když jsme se tedy dnes sešli, koukla se do svých poznámek, koukla na aktuální stav účtu a viditelně povadla, neboť jsem tam měl o dost méně (už jsem opět prováděl nějaké investice), načež po mém oznámení, že X peněz na účtu zůstane na úhradu náhlých nákladů a Y peněz zanedlouho půjčím členovi rodiny, povadla podruhé. Očekávaná provize ze mě za prodání nějakého produktu se jí rozplynula či jen zmenšila. Ale byla to profesionálka a i tak mi nabídla nějaké investiční produkty. Musela však ještě potřetí spolknout hořkou pilulku, protože vše nabízené mám, ale u jiných bank. Čili mi nakonec doporučila jen nějaké dluhopisové fondy, jemně zoptimalizovala mé existující portfolium a bylo hotovo...
V pátek začlo být definitivně veselo s mým autem, protože začalo zlobit centrální zamykání a já musel udělat víc jízd, než by mi bylo za toho stavu milo. Pobočka P*, nemocnice, pobočka B*, L*, domov, což znamenalo 5x trapčení kolem auta a čekání, jestli centrální zamykání už zkolabovalo úplně, nebo ještě přeci jen otevře. Otevřelo vždy, ale byl to 15-60 vteřinový boj s tlačítky ovladače. Problém je bohužel ne v ovladači, ale v centrální jednotce, koupil jsem si na to extra novou baterku a v ovladači ji vyměnil...
Pro kamaráda, který přijel ke mě vlakem nějakých 250km, jsem tedy jel MHD a na zajištěnou večeři jsme jeli taxíkem, firmou, která má na nádraží exkluzivitu. Mělo to ale jednu výhodu, mohl jsem si dát později pivko, nevýhodu, že ta jízda byla dražší. Bohužel, čas byl proti nám, večeři a hlavně stůl jsem objednal na příliš brzy, takže bychom pokus o jinou taxislužbu nedali...
Najít nějakou zábavu v sobotu (ale i ve všední den) v našem městě se dá dost těžko, pokud řeknete, že začátek dne NEBUDE v hospodě, nebo se nechcete pohybovat v místech, kde lze dostat alkohol, a do blízkého okolí se bojíte vyjet autem, když nemáte tušení, zdali to centrální zamykání definitivně selže, nebo ne. Na mém autě jsou, bohužel, zaslepeny všechny zámky na dveřích, takže šance odemknout ručně prostě není :-(
Následně kamarád "utrpěl" **) rodinný oběd u nás a a poté druhou procházku přírodou, tentokrát na sraz s dalšími kamarády (čímž naznačuji, že dopoledne byla také procházka přírodou), jenže sraz byl na poslední chvilku o 2 hodiny posunut na pozdější čas. Hoooodně jsem musel přemýšlet, až jsem si vzpomněl, že kamarád chodívá do čajovny a že i u nás má v tento čas čajovna otevřeno, takže jsme strávili čas tam.
Setkání s kamarády nemusím popisovat, něco malinko se popilo, vyslechli jsme si vyprávění W*, zjistili, že se zpřeházeli partneři v dvojicích (rozchody a nové zahoření lásky) a jeli domů.
V neděli dopoledne jsem kamaráda doprovodil na vlak a pak už nedělal nic fyzického, kromě přemýšlení o tom, jak jsou někteří lidé xxxxx *) ... ale o tom až v nějakém příštím zápisku, až si to pořádně srovnám v hlavě a doověřím si nějaké věci.
Koukl jsem se také v neděli dálkově do práce. Za pátek mi kolegové k 9 počítačům přidali dalších 12 kousků, čili mám antivirů na pobočce srovnaných 21. To vypadá i nadějně, když se zdá podle logů v konzoli antiviru, že se už snažili dva kolegové. Ten třetí prý, dle sdělení kolegyně, kterou jsem potkal v neděli v podvečer ve městě, chodil jako dozor s tím druhým, tím líným. Anebo se to naopak učil jako poslední?
------------------------
*) Ne, do této skupiny nepatří ani jeden z mých kamarádů, s níž jsem se v tomto týdnu setkal fyzicky. A i to slovo skryté pěti X ozřejmím později
**) utrpěl je možná silné slovo, ale do poslední chvilky jsem slovo "rodinný oběd" nevypustil do poslední chvilky z úst. Ostatně i já sám se toto dozvěděl 24 hodin před...
