Vzala jsem Val na hřiště.
Val si hrála tak, jak je zvyklá, když na hřišti nemá kamarády - lezla po lezecké stěně, po síti, po tyči.
Stála jsem opodál a najednou za sebou slyším: "Ty vole, hele, Spiderman!"
Když jsem se otočila, uviděla jsem dva kluky, odhadem tak deset let......
pokračování zde: Blog Malé vlčice Valinky: Spiderman
Tento text se objevil na Facebooku a následně i na blogu, přičemž na Facebooku se rozvinula debata o tom, co se vlastně ve školách dělá na hodinách tělocviku, když desetileté dítě nemá dost sil na to, aby dělalo to, co dělá dítě pětileté, které má zdravé sebevědomí.
Když zavzpomínám na nás, do doby hlubokého socialismu, naše venkovní tělocviky na druhém stupni měly poměrně typický průběh, tedy rozcvičku, něco málo uběhnout a pak fotbal (holky hráli házenou, přičemž tělocviky jsme měly genderově rozdělené). Jen když se blížila nějaká inspekce, nebo bylo potřeba splnit nějaký ukazatel, či najít nějakého reprezentanta do nějaké soutěže, dělalo se něco jiného. Jen jednou za celý život jsem měl kupř. šanci zkusit si hod koulí...
A jen pro úplnost, tělocviky v tělocvičně obvykle končívaly vybíjenou (místo fotbalu).
Článek z novin r. 1886 |