Dál v kulisách města
hledám skrýš
kde nikomu nevadí,
že tančím jak torpédo
se síťkou ve vlasech.
........
A s dřevěnou růží,
která nevoní,
ale vždy navodí
tu děsně uštvanou,
radost vědomí
těch našich klackovitých let,
který si nedáme vzít,
i když jsou třeba už pryč.
A tak dál
stále hledám tu skrýš,
kde ti nikdo a nikdy neřekne to proklaté,
"hele mladej co vyvádíš",
ale třeba
"ten chlapík tancuje šíleně,
kouskla ho snad tarantule
nebo co?"
... Promiňte, omyl ...
[Pražský výběr, Proč jen já]
