Hodně přemýšlím nad tím, jestli a jak mám zhodnotit letošní dětský tábor, jehož jsem byl účastník jako programový vedoucí, případně co hodnotit. Začnu proto opatrně - spánkem
Obnovit veškeré postele a matrace v něm je v prostředí LDT, do nějž se X let před sametovou revolucí neinvestovalo (a možná i Y let poté) je finančně značně náročný úkol, takže se v tuto chvíli pouze postupně vyměňují matrace a i tato výměna se v některých letech pozastavuje, neboť se obvykle něco semele, co odebere vydělané peníze na něco jiného, akutnějšího. Třeba na výměnu zničených hliníkových rozvodů k zásuvkám, jak jsem si všiml letos.
Já sám jsem se spánkem i na ne zcela kvalitních postelích neměl v předchozích letech většího problému, stačilo mi jen vhodně podpořit výšku a měkkost polštářů, načež jsem vstával na budík. Letos jsem spal na jiné posteli, tam kde spával svého času F* a později kamarád J*K*. Chápu, že mohou milovat tvrdší povrch, já na něm můžu spát taky, ale letos ...
Něco bylo rozhodně špatně, protože úderem 6:30 ranní jsem byl vzhůru a ještě se pokoušel zabrat, neb budík měl zvonit v 6:50, ale nešlo to. A to jsem zkoušel měnit časy, kdy jsem šel spát, nic nepomohlo, vždy v daný čas jsem měl po spánku a jen zvětšující únava mi posouvala čas, kdy jsem se vybatolil z postele, abych osobně stihl odehrát budíček pro děti.
Do této chvíle jsem nepochopil, co mě budilo, ať už to bylo fyzického nebo psychického důvodu.
Nebo to bylo přeci jenom tím, že jsem tam byl jediný IT a že mě budila odpovědnost?
