Doby, kdy stačilo se vyhýbat nevhodným místům, (čti městské čtvrti s ne zcela přizpůsobivými občany), jsou pryč, alespoň tak si připadám. Stačilo třeba ona místa projet večer taxíkem, ale poslední dobou bych toto řešení volil o něco méně - co když ten grázl bude ten taxikář? Ano, až tak daleko může jít strach podpořený konkrétní zkušeností.
Vemte si třeba příhodu, která je popsána na blogu D-FENS [Šéfíku, kde je tady nemocnice] o tom, jak se jistí lidé podivně ptali na nemocnici v místě, kde nikdy žádná nebyla a zcela zjevně hledali příležitost k nějaké levotě.
Už jsem si to zažil i v naší čtvrti, když jsem se učil doma na zkoušku. Přijde člověk, zazvoní na všechny zvonky a spoléhá se, že mu (v 10 hodin dopoledne) vchod od baráku otevře vetchá stařenka, kterou obejde a okrade. Když jsem otevřel já s nasupeným výrazem ve tváři, začal koktat, že shání paní X. Protože máme zvonky popsané, mohl by se dozvědět, že u nás bydlí rodiny s jiným jmény, ale paní X rozhodně ne. Byl jsem zjevně dostatečně troufalý a přesvědčivý, když jsem bez odpovědi na jeho otázku vyřkl větu, aby vypadl ze soukromého pozemku a on skutečně vycouval.
Typická ukázka je, když vás jeden člověk osloví, jestli nemáte sirky(zapalovač) a druhý se k vám blíží ze strany, nejlépe z té, kde máte přes rameno kabelu. To je taková náhodička že? Zásadně se nezastavuji a přes rameno hážu hlášku "Nemám protože nekouřím".. Zatím mi to funguje, ale otázkou je, jestli to bude fungovat i nadále, až narazím na nějakého agresivního kuřáka či "kuřáka"
update 29.8.2012 - Ani jsem nevěděl, že to je Rom, říká střelec z Tanvaldu je další příklad.
A takhle bych mohl pokračovat i nadále, ale nemám sílu. Nemám sílu ani pokračovat o legálním držení zbraní.
