Musím říci na své vlastní zkušenosti, že my lidé jsme netrpěliví, takže když nás nezaujme knížka do 17-té strany, film v televizi do 3-5 minut, že jsme ochotni to vzdát a knížku zaklapnout, televizi vypnout .... a vedle mě sedící žena náhle potřebovala v páté minutě na záchod :-( A přitom si mohla přečíst program:
Termín „mono no aware“ se objevuje v japonské literatuře a lze ho volně přeložit jako autentický povzdech bytosti. Jedná se o schopnost velké citlivosti, o uvědomění si krásy a pomíjivosti estetického předmětu nebo bytosti, jejíž ztělesněním je v Japonské tradici například krátké trvání sakurového květu.
cite from: http://prazskykomornibalet.cz/repertoar/mono-no-aware/ + z programu představení
Bylo jasné, že se bytost musí narodit, prožít si svůj život a jeho bouře, a na konci odejít z tohoto světa... A právě než se bytost narodila to bylo poněkud zdlouhavější, než by muselo být, ale pak už se představení rozjelo a prostřídávání moderní hudby s operním zpěvem tomu všemu dalo správný říz, tři tanečníci a tři tanečnice se snažili ze všech sil.
Utancovat 45 minut bez přestávky chce vytrvalost a sílu, anebo taky šikovnou choreografii, což u tohoto představení je, neboť se tu a tam někdo "ulíval" a odpočíval, avšak vždy zůstával na jevišti a nebyl tam jako rušivý element :-)
Existují představení, které mi stačí vidět jednou a stačí mi to (nadosmrti), avšak toto představení bych mohl vidět ještě alespoň jednou, neboť bylo hezké a já mám pocit, že přestože na jevišti bylo šest lidí, mě toho stihlo dost uniknout...
Toto konkrétní představení mohu vřele doporučit všem, kteří umějí hledat a nacházejí vnitřní krásu tam, kde ji ostatní nevidí.
