Při kontrole minulého shrnutí (40.) a pokusu nějak začít tento zápisek se mi dere do úst slovo "ozvěna!"
Ano, v práci musím pracovat ;-) a bohužel, opět nějak nevidím za sebou smysluplné výsledky, protože se plácám v opravách věcí, které opraveny už dávno měly být (částečně i mými kolegy) a jedna z oprav mi málem pokazila podvečerní úterní dračák. Respektive pokazila, protože jsem dojel přesně v polovině hry.
Proto jsem už ve středu vítal pátek, kdy jsem měl v plánu několik akciček - volby, školu, práci a poradu v Praze a odjezd na víkend na S*. Samozřejmě, ve čtvrtek ráno selhalo jisté zařízení, takže jsem dvě hodiny zkoušel psí kusy abych ho uchodil, ale bohužel jsem odhalil, že odešla jedna jeho část, která se mění jako celek. Cena necelých 30 tisíc.
V pátek jsem proto řešil shánění 30tisíc - ve firmě volné nejsou (!) - utíkal do školy a zpět - chvilku pracoval na pobočce B* - odpíchl odchod - utíkal odvolit a zpět - zdarma pracoval na pobočce A* - utíkal na spoj do Prahy ...
V autobuse by byl čas posčítat škody, a promítnout si v hlavě vše, co mám sebou a co jsem zapomněl, ale bohužel jsem padl na úplně stejného řidiče, jako minule při jízdě na kombinaci akce v Praze a víkendu na S*. To je pán, který vypadá na věk mezi 80 lety a smrtí (je mu o dost méně) a tak jako minule se "předváděl" a já se bál, tak to letos nebylo lepší. Zalezl jsem si do desáté řady a sledoval dění. Po 2 kilometrech jsem zjistil, že podvědomě dupu na brzdový pedál a že mívám rychlejší reakce jak ten řidič.
Pravděpodobně mám zvýšené reakce od doby, co na svém PC hraji autobusový simulátor OMSI a po dnešku musím konstatovat, že jak jsem zpočátku nadával, jak mají auta blbě naprogramovanou AI (artifical inteligenci), tak po dnešku musím konstatovat, že jí mají naprogramovanou bohužel dobře, protože lidi jsou fakt prasata. Nevím, co chtěl dokázat jeden řidič na světelné křižovatce, který nám hodil myšku z levého pruhu tak, že náš řidič muset hamtnout na brzdu.
Jenže náš řidič to taky dobře "prasil". Mimo město kde se silnice vyhrabala na kopec a končí tam pruh pro pomalá auta je teď dočasně dán semafor. Všichni se poctivě řadili do levého pruhu, který pokračuje dál, ale náš řidič je v pravém pruhu i kus po trávě podjel a vecpal se do nějaké škvírky. No, uznávám, je lepší jak já, mě se tento manévr v simulátoru nepovedl - ale to jsem ho zkoušel jen jednou, abych prozkoušel, jestli tyto manévry jsou v tomto simulátoru proveditelné, mě v simulátoru končil pruh levý. Jsou proveditelné, ale skončilo to z mé strany pomačkanými plechy a auto co do mě vrazilo poté skácelo lampu veřejného osvětlení.
Přesto, že řidič busu měl tyto výstřelky, přes polovinu cesty jsem spal.......
Akce v Praze byla o nejmenovaném sdružení a mělo se jednat o vyhodnocení činnosti z léta. Kdyby se na poslední chvíli nepřivezly naše objednané mikiny (placené penězi členů-objednatelů, nikoliv tedy z výtěžku z akce), tak mám pocit, že se nedělo nic konstruktivního. Samozřejmě to není pravda, ale bohužel takový pocit mám.
Podruhé během měsíce jsem si vyzkoušel, co udělají dvě minuty zpoždění, které jsem nabral díky zpožděnému autobusu, jež mě z této Pražské akce měl házet k metru. Ujelo mi následně metro a díky tomu i vyhlédnutý regionální autobus, jímž jsem měl pokračovat na S*, další jel přesně za 30 minut a abych se dostal úplně přesně na místo mého víkendového odpočinku, musel k tomuto jinému regionálnímu spoji přijet ve 23:45 kamarád a dovést mě autem...
Víkend na S* se vyznačuje tím, že pomáhám kamarádům u jejich domku a je to vždy práce fyzická, při které si odpočinu, neboť já pracuji v práci spíše mentálně. Odpolední výlet na houby byl zpestřen tím, že jsem s paní učitelkou přírodovědy sbíral do dvou košíčků - jeden byl určen na houby jedlé, druhý pak na houby jakékoliv, tedy i nejedlé, jedovaté a dokonce i na jednu prudce jedovatou. Od každého druhu této druhé sady jsme brali jen maximálně 2 exempláře a když jsme pak porovnali váhově košík jedlých hub a tento druhý košík, tak to váhově vyšlo nastejno. Aby to ale vyšlo, museli jsme těch jedlých nasbírat od jednotlivých druhů hezkých pár kousků... Paní učitelka ty houby z jejího košíku použije v pondělí na výuku, košík jedlých který jsem nosil já padl na večeři pro čtyři lidi - houbové karbanátky s chlebem. To, že příspěvek píši víc jak 48 hodin po této večeři, je jasné, že jedlé houby paní učitelka rozpoznávat umí :-)
V neděli jsem pak jel domů opět regionálními spoji, přičemž nástupní zastávku jsem měl v místě, kde jsem ještě nikdy nebyl a kam jsem byl hozen kamarádem. Opět to byla nějaká narážka na nějaký můj sen, v protější hospodě byly otevřené dveře do lokálu, ale zahrazené zamknutou mříží (hospoda otvírala o hodinu později než jsem tam stál já), na mé zastávce byl jeden označník zastávky u silnice, ale druhý postarší úplně stranou, přičemž každý obsahoval jiné jízdní řády, všechny platné....
Opravdu jsem si připadal jako v nějakém svém "německém snu", kdyby všechny jízdní řády na obou označnících nepatřily jedné a té samé dopravní společnosti. Můj pocit z "německých snů" dorazil dlouhý kloubový autobus, v němž se včetně mě a řidiče vezlo 6 lidí. Jenže to je u regionálních busů klasický stav, postupně směrem ku Praze nabírají cestující, tu a tam sice někdo vystoupí, a když už byl bus ve druhém tarifním pásmu, nedalo se sednout a později už šlo i špatně nastupovat a vystupovat, přestože bus měl 4 dveře...
Kdyby mi nedělní večer nezkazily hloupé otázky na mojí osobu vzešlé od rodiny, vydržela by mi dobrá nálada do pondělka.
