Po tom, co popisuji jako páteční dění (Několik odvrácených katastrof) a sny z páteční a sobotní noci (Sny, které se nemají zdát) se ještě pokusím dopopsat pozadí a najít tak důvod, proč jsem s povděkem přijal možnost na výmluvu a předčasně odjel. Tedy předčasně - do začátku oficiálního konce zbývalo 30 minut, kdy mělo začít vyhlašování bodování a všeho, co šlo hodnotit a co mělo být odměněno nějakou cenou. Samozřejmě bych dostal kulový jakožto organizátor (byť jen jedné malinké částečky programu, která se odbyla během 2-3 hodin), ale... Pojďme však zpět v čase.
Dalo se očekávat, že se už v pátek nic moc akčního pro dětskou část účastníků neudělá, protože příjezdy mnohých byly zpožděné a pokud se zpozdí i materiál pro hru.... Večer se hrála hra pro dospělé.
Zkusil jsem to spočítat zpětně, kolik těchto her proběhlo za (minimálně) čtyři dosud proběhlé akce zde - toto byla pátá akce a v pátek tím pádem devátá hra pro dospělé, avšak já se podle všeho zúčastnil jako aktivní účastník potřetí. Což je sám o sobě velký poměr, protože jiné akce mají v horní části zlomku číslo limitně blízké nule.
Ale ke hře - hra "pět proti pěti" se vysílala jak v čechách tak na slovensku a organizátorka se chytla videozáznamů slovenských (prý české nenašla) a pokusila se o překlad. Heh, a já s příbuznými na slovensku vůbec nebyl ve výhodě ;-) No abych se nevytahoval, kolegyně v mém týmu měly taky dost dobré nápady, takže jsme dokázali vyhrát... Spát se šlo v mém případě ihned po hře, avšak přesto přišel onen depresivní sen o kočičce. Nechápu...
Sobota probíhala ve velmi vlažném tempu (jak je na této akci zvykem), zlehka jsem se zapojoval, až přišla večerní hra pro dospělé jíž jsem se účastnil (zlomek účasti na akcích pro dospělé v tomto místě je tedy 4/10). Velmi primitivní hra, řekl bych (ochraňte vajíčko pomocí X věcí tak, aby při pádu z prvního patra nepraskla skořápka), ale pomohl jsem s konstrukcí "airbagu" jako "živý svěrák". Chvilku před závěrečným testem jsem si odběhl na záchod ... a na pár vteřin tam usnul, takže jsem šel následně okamžitě a přesně o půlnoci spát. A bum ho, další sen, s nímž nejsem spokojen.
V neděli ráno mi to vadilo dost, že jsem nemohl vydržet v pokoji, tudíž jsem popošel do prázdné společenky, tam upadl na gauč a konečně se výživně dospal. Po snídaní mi začlo vadit i něco reálného, co jsem ale neuměl specifikovat a měl jsem pocit, že to polehounku zvyšuje mojí nepohodu. Pro změnu jsem zapadl do pokoje a zkusil prospat další hodinku, abych se zklidnil. Až pak jsem se ukázal u programu...
Pak přišel spásný telefonát a pozvánka na kafe do S* (to ale až po zjištění, že jsem daleko od domova a že při návratu zpět pojedu poměrně blízko S*), takže jsem se se všemi při obědě rozloučil a z místa, kde mi bylo čím dál tím psychicky hůř, odejel. Už v autě, po prvních několika set metrech mi bylo hej, tedy až na úsek se silnou mlhou jež se objevil blízko jisté přehradní nádrže...
Dojel jsem do S*, aby mi v tu chvíli přišla v SMSce pozvánka od kamaráda Jardy, jež bydlí nějakých 30km od místa, kde se konala ona akce z níž jsem odjel, ale já už odtamtud byl o dost dál. To zamrzelo...
V S* jsem si vyslechl "rodinné problémy", řekl si své... a naprosto nádherně zrelaxoval u kafíčka s mlíčkem (skoro) přímo od kravičky, v tom kafi prostě nebyla žádná supermarketová napodobenina mléka! O pohodě svědčí i to, že jsem u kafe a pokecu vydržel déle, jak průměrných 45 minut, co mám u sebe vypozorované...
Následný dojezd až domů byl v pohodě a dojel jsem skoro na minutu přesně v čase, kdy bych dojížděl přímo z akce, kdybych tam zůstal do oficiálního konce a byl v prakticky pohodě i duševně, byť jedna skvrnka zůstává, když nad tím uvažuji - odjel jsem z oné původně zmiňované akce a nebylo to čestné a čisté... Hlavně jsem si na tuto akci zde na blogu stěžoval i v minulých letech, zřejmě to tedy bude kandidát na vynechání v příštím roce...
Dalo se očekávat, že se už v pátek nic moc akčního pro dětskou část účastníků neudělá, protože příjezdy mnohých byly zpožděné a pokud se zpozdí i materiál pro hru.... Večer se hrála hra pro dospělé.
Zkusil jsem to spočítat zpětně, kolik těchto her proběhlo za (minimálně) čtyři dosud proběhlé akce zde - toto byla pátá akce a v pátek tím pádem devátá hra pro dospělé, avšak já se podle všeho zúčastnil jako aktivní účastník potřetí. Což je sám o sobě velký poměr, protože jiné akce mají v horní části zlomku číslo limitně blízké nule.
Ale ke hře - hra "pět proti pěti" se vysílala jak v čechách tak na slovensku a organizátorka se chytla videozáznamů slovenských (prý české nenašla) a pokusila se o překlad. Heh, a já s příbuznými na slovensku vůbec nebyl ve výhodě ;-) No abych se nevytahoval, kolegyně v mém týmu měly taky dost dobré nápady, takže jsme dokázali vyhrát... Spát se šlo v mém případě ihned po hře, avšak přesto přišel onen depresivní sen o kočičce. Nechápu...
Sobota probíhala ve velmi vlažném tempu (jak je na této akci zvykem), zlehka jsem se zapojoval, až přišla večerní hra pro dospělé jíž jsem se účastnil (zlomek účasti na akcích pro dospělé v tomto místě je tedy 4/10). Velmi primitivní hra, řekl bych (ochraňte vajíčko pomocí X věcí tak, aby při pádu z prvního patra nepraskla skořápka), ale pomohl jsem s konstrukcí "airbagu" jako "živý svěrák". Chvilku před závěrečným testem jsem si odběhl na záchod ... a na pár vteřin tam usnul, takže jsem šel následně okamžitě a přesně o půlnoci spát. A bum ho, další sen, s nímž nejsem spokojen.
V neděli ráno mi to vadilo dost, že jsem nemohl vydržet v pokoji, tudíž jsem popošel do prázdné společenky, tam upadl na gauč a konečně se výživně dospal. Po snídaní mi začlo vadit i něco reálného, co jsem ale neuměl specifikovat a měl jsem pocit, že to polehounku zvyšuje mojí nepohodu. Pro změnu jsem zapadl do pokoje a zkusil prospat další hodinku, abych se zklidnil. Až pak jsem se ukázal u programu...
Pak přišel spásný telefonát a pozvánka na kafe do S* (to ale až po zjištění, že jsem daleko od domova a že při návratu zpět pojedu poměrně blízko S*), takže jsem se se všemi při obědě rozloučil a z místa, kde mi bylo čím dál tím psychicky hůř, odejel. Už v autě, po prvních několika set metrech mi bylo hej, tedy až na úsek se silnou mlhou jež se objevil blízko jisté přehradní nádrže...
Dojel jsem do S*, aby mi v tu chvíli přišla v SMSce pozvánka od kamaráda Jardy, jež bydlí nějakých 30km od místa, kde se konala ona akce z níž jsem odjel, ale já už odtamtud byl o dost dál. To zamrzelo...
V S* jsem si vyslechl "rodinné problémy", řekl si své... a naprosto nádherně zrelaxoval u kafíčka s mlíčkem (skoro) přímo od kravičky, v tom kafi prostě nebyla žádná supermarketová napodobenina mléka! O pohodě svědčí i to, že jsem u kafe a pokecu vydržel déle, jak průměrných 45 minut, co mám u sebe vypozorované...
Následný dojezd až domů byl v pohodě a dojel jsem skoro na minutu přesně v čase, kdy bych dojížděl přímo z akce, kdybych tam zůstal do oficiálního konce a byl v prakticky pohodě i duševně, byť jedna skvrnka zůstává, když nad tím uvažuji - odjel jsem z oné původně zmiňované akce a nebylo to čestné a čisté... Hlavně jsem si na tuto akci zde na blogu stěžoval i v minulých letech, zřejmě to tedy bude kandidát na vynechání v příštím roce...
