Sen z pátku na sobotu nebudu nějak moc popisovat, protože to bylo na mě dost depresivní - když se vám zdá o kočičce, jíž jste před lety nechali uspat, jak by se také jinak mohla trápit, a nemůžete s tím nic dělat...
Sny ze soboty na neděli těžko popisovati, protože byly dosti přerušované, díky šramotům kolem a mělkého spánku, až na ten jeden barevný...
Dekadentní Praha
Pohybuji se po Praze a narážím na ohromné množství lidí, jdoucí asi tak na šest různých akcí , co jsem tak napočítal později. Tu a tam potkávám nějakého příbuzného nebo kamaráda, který na danou akci jde, zkusí mě o ní jednou větou něco říct, nebo mě tam pozvat, ale nepřijímám. Prakticky vždy jdu proti proudu lidí jdoucí na tu akci, musím tedy různě vybočovat z chodníku na silnici a tak, naštěstí to není problém...
Každopádně se propracuji na nějaké nádraží, odkud odjíždí mnoho linek s podivně vysokými čísly (viz poznámka [1] níže) a docela hustě. Jezdí jich tolik, že dlouhé nástupiště je rozděleno jmény akcí tak aby prostě lidé stíhali nastupovat.
Odpoledne tyto autobusy jezdí hodně plné, ale tam, kam chci já (zřejmě domů), nejede nic. Bodejť by ne, když Pražským autobusům pomáhají kolegové, zaregistroval jsem autobusy z Hradce Králového. Tak okej, z nádraží jsem si odběhl jinam a vrátil se zhruba v šest hodin večer.
Nádraží vypadalo prázdně oproti stavu odpoledne, viděl jsem odjet poloprázdný Pražský a Hradecký autobus opět podivně vysokými čísly linek (hradecký jel na lince 600), ale pro mě furt nic. Pro mě, a ještě necelou desítku lidiček. Až najednou.
Představte si to sami - na autobusové nádraží, jež má silnici vydlážděnou tzv. kočičími hlavami přijíždí jednovagonový vlak, jež předními koly vyrývá dlažbu ze země, načež se ukazuje, že tam pod dlažbou jsou skryty koleje. [2]. Kolej se stáčí k nám, vlak zastavuje před námi.
Za vlakem šel člověk, který skopával určité špatně "odhozené" dlažky na stranu, ten je pro pokračování snu nedůležitý, důležitý je ten, který vystoupil z pozice vedle řidiče (ala steward u Student agency- to jen pro představu) a ohlásil, že může vzít tři lidi. "Já pojedu" přihlásil jsem se a vyslechl si pokyny. Pak se přihlásili ještě další dva lidé, ale náš človíček jim pokyny nezopakoval, prý je vím já.
Uvnitř vagonu bylo pět postelí naplácnutých na sebe, na něž jsme si měli lehnout. A taky jsme to udělali, protože nikde nebylo místo na normální projití. Měli jsme si na polštář napsat náš konkrétní jízdní řád. Já to nedělal, kolega cestující ano.
"Zazpívejte si sami sobě pohřební píseň" oznámil steward a v tu ránu jsem byl vzhůru...
Ještě na místě jsem si sen v duchu rozebral a narazil na dva body:
1) nádraží ze snu znám a příjezd podivně luxusního autobusu, dnes tedy vlaku taky, jsou to opakovaně použité kulisy.
2) příliš čtu knihy o snech a psychologické žvásty kolem nich, plus poslouchám zážitky, kde je vlak, který vás chce odvézt tam, kam nechcete a dost možná se odtamtud nedá vrátit.
ad 1) jedno určité opakování je právě o tom, že z Prahy musím odjet před večerem, než se začnou dít "věci" (zářný příklad na toto téma je sen ze září - ), ale samozřejmě odjezd nedávám. Ať už tím, že z nádraží na chvíli odejdu, anebo díky tomu a spoj zrovna projede, nebo že prostě fakt nic mým směrem nejede.
ad 2) Jednoznačně si dám několikaměsíční pauzu od studia tohoto tématu, zřejmě tomu dávám moc, anebo to moc prožívám. Na druhou stranu ještě že je čtu, protože by "to" mohlo v reálu dopadnout špatně, kdyby byly pravdivé a já se nevzbudil.
Odpoledne tyto autobusy jezdí hodně plné, ale tam, kam chci já (zřejmě domů), nejede nic. Bodejť by ne, když Pražským autobusům pomáhají kolegové, zaregistroval jsem autobusy z Hradce Králového. Tak okej, z nádraží jsem si odběhl jinam a vrátil se zhruba v šest hodin večer.
Nádraží vypadalo prázdně oproti stavu odpoledne, viděl jsem odjet poloprázdný Pražský a Hradecký autobus opět podivně vysokými čísly linek (hradecký jel na lince 600), ale pro mě furt nic. Pro mě, a ještě necelou desítku lidiček. Až najednou.
Představte si to sami - na autobusové nádraží, jež má silnici vydlážděnou tzv. kočičími hlavami přijíždí jednovagonový vlak, jež předními koly vyrývá dlažbu ze země, načež se ukazuje, že tam pod dlažbou jsou skryty koleje. [2]. Kolej se stáčí k nám, vlak zastavuje před námi.
Za vlakem šel člověk, který skopával určité špatně "odhozené" dlažky na stranu, ten je pro pokračování snu nedůležitý, důležitý je ten, který vystoupil z pozice vedle řidiče (ala steward u Student agency- to jen pro představu) a ohlásil, že může vzít tři lidi. "Já pojedu" přihlásil jsem se a vyslechl si pokyny. Pak se přihlásili ještě další dva lidé, ale náš človíček jim pokyny nezopakoval, prý je vím já.
Uvnitř vagonu bylo pět postelí naplácnutých na sebe, na něž jsme si měli lehnout. A taky jsme to udělali, protože nikde nebylo místo na normální projití. Měli jsme si na polštář napsat náš konkrétní jízdní řád. Já to nedělal, kolega cestující ano.
"Zazpívejte si sami sobě pohřební píseň" oznámil steward a v tu ránu jsem byl vzhůru...
Ještě na místě jsem si sen v duchu rozebral a narazil na dva body:
1) nádraží ze snu znám a příjezd podivně luxusního autobusu, dnes tedy vlaku taky, jsou to opakovaně použité kulisy.
2) příliš čtu knihy o snech a psychologické žvásty kolem nich, plus poslouchám zážitky, kde je vlak, který vás chce odvézt tam, kam nechcete a dost možná se odtamtud nedá vrátit.
ad 1) jedno určité opakování je právě o tom, že z Prahy musím odjet před večerem, než se začnou dít "věci" (zářný příklad na toto téma je sen ze září - ), ale samozřejmě odjezd nedávám. Ať už tím, že z nádraží na chvíli odejdu, anebo díky tomu a spoj zrovna projede, nebo že prostě fakt nic mým směrem nejede.
ad 2) Jednoznačně si dám několikaměsíční pauzu od studia tohoto tématu, zřejmě tomu dávám moc, anebo to moc prožívám. Na druhou stranu ještě že je čtu, protože by "to" mohlo v reálu dopadnout špatně, kdyby byly pravdivé a já se nevzbudil.
[1] Hrajíc hru OMSI, narazil jsem na mapu Great Grundorfu, která má obsahovat ve verzi 2 linky 91-94, které jezdí jen při akci v jistém amfiteátru. Zatím jsem ji doma u sebe nerozběhal, mám jen starší verzi, kde čísla linek končí číslem 77. Každopádně jsem si prohlédl alespoň videa z těchto linek (viz OMSI videa) a jisté reálie mi proskočily do tohoto snu...
[2] Tohle se mi ve snu vzalo ze článku z listopadu 2014 o zrušené úzkokolejné tramvaji v jednom městě, kde pamětník říká: "Je možné, že koleje ještě pod asfaltem jsou, neviděl jsem, že by je po zrušení tramvají vytrhávali"
