...NEMOHU a ani NECHCI nikdy zapomenout na situaci, kdy jsi mi bez jakéhokoli ohlášení napochodoval do kanceláře, uvařil si mi čaj, sedl si naproti a řekl ať se ti podívám do očí a řeknu ti jak se cítím. Dodnes si tuto situaci velmi silně uvědomuji a NIKDY za to nebudu moci ti dostatečně poděkovat...(poznámka: Jsou věci, které by se zveřejňovat neměly, proto důvod, proč jsem takto jednal, se tu nikdy neobjeví.)
Koukám na onen email už několikátý den (vždy jen na chvilku :-) ) a to pozitivno v něm stále je, pro mě to má ale další význam - je to pocit, že už snad konečně trošičku umím být empatický...
Přemýšlím teď nad tou situací znovu a zjišťuji i jednu zvláštní(?) věc, že si z této situace nepamatuji její úvodní část, tedy můj průnik do kanceláře, ani nevím jaký čaj jsem to popadl - kromě toho že byl ovocný....
Update: dle došlé SMS byl čaj ananasový :-)
