Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

pátek 4. prosince 2015

Pátek

Dnešní den si budu pamatovat z mnoha ohledů. Ve čtvrtek odpoledne jsem totiž prakticky dokončil převod počítačů do nového systému na pobočce F*, ale bez emailů. Ty byly přislíbeny, že je převede skript při následujícím spuštění počítače. Ve 23:50 přišel email s omluvou - automatika selhala.

Můj plán, že celý dnešní den věnuji pobočce P* a pobočce Q* tedy začal pomalinku selhávat, protože jsem si chtěl dodělat pobočku F*, kde mělo ruční předělání emailů trvat minutu na počítač. Když vám řeknu, že jsme na pobočce P*, kterou jsme si nechali nakonec, převedli jen 2 (slovy dva!!!) počítače. Což je jednoznačně propadák :-(

Finta celého převodu počítačů je ta, že ve čtvrtek večer mělo být v celé ČR převedeno 100% počítačů a mě se splnil sen, že se to nestihne. Skóre bylo 78% a bylo v této výši mnou očekáváno (sekl jsem se o 5%)

Odjížděl jsem na akci spolku, který se zde na blogu nejmenuje co nejrychleji to šlo, skutečně nemusím dělat přesčasy 14x za 14dnů, a začal řešit radostnější věci.

Chtěl jsem totiž navštívit kamaráda J*K*, a protože jsem potvora, vyhlásil jsem veřejně, že za ním jedu a že se tam budeme zastavovat, tudíž ten, který ho nemusí, by se mnou neměl jet. To, že se ke mě na cestu přihlásil jen jen jeden člověk ale nemohu připisovat nevraživosti ostatních vůči J*K*, nýbrž tomu, že cestu sháněl jen ten jeden člověk. Tedy sháněl veřejně...

Jsme totiž rozpartičkováni až tak, že se partičky vejdou do jednoho auta (dvou aut) tak, že si řeknou mezi sebou, kdo jede.

V tuto chvíli běží hra pro dospělé, rozdělenou do pěti týmů a u tří týmů je právě vidět ono partičkování až přespříliš zřetelně.  A já jsem opět znechucen, ale to jsem očekával

Já nehraji - celý večer jsem řešil další pracovní věci, jedna z nich vznikla v roce 2007 a  někde v následujících letech se to zamotalo. Já si tedy hrál na detektiva a z výjezdů databáze bloumal nad tím, co se dělo. Zábavné bylo to, že první kritický záznam přišel přesně v době, kdy jsem byl na táboře spolku jako vedoucí...

A teď, když odešlu tento příspěvek se půjdu vyspinkat do samostatného pokoje, jež je určen jen a jen pro mě v klidné části hotelu. Měl bych tedy mít klid a mír na spánek...